reklama

Sociální sítě Miloše Čermáka: Dokud vás smrt nerozdělí? Klidně si to slibte, ale je to dlouhé

Autor HN
Čtěte více: manželství | svatba | výročí
  • Na Wikipedii je pojmenováním pro výročí svatby věnované celé heslo.
  • Až do 15. výročí má každé své jméno: například po sedmi letech se slaví "vlněná" a po třinácti "krajková".
  • Pak už se jede po pěti letech. Ale co když jste se ženili nebo vdávali před 26 lety?
jarvis_59b16016498e2987da8606d1.jpeg Možná vás napadne, jak je možné, že jsme spolu se ženou vydrželi tak dlouho. Ale to je logické! Pokud tak moc nesnášíte svatby jako já, nemůžete to pokazit. Foto: Profimedia

Stojí na rohu před domem. Před chvílí vyběhl ven. Na sobě má tričko a trenýrky. Čeká, až mu na telefonu naskočí běžecká aplikace. Problém je v tom, že aplikace nereaguje, protože jí chybí data z internetu.

Telefon je stále připojený k domácí wi-fi. Ale její signál už je tak slabý, že na přenos dat nestačí, ovšem zároveň stále dost silný na to, aby telefon "pustil" pryč. Zapeklitá situace. Na displeji se bezradně točí kolečko značící načítání dat, ovšem neděje se nic.

A on má dvě možnosti. Buď se rozběhnout a počkat, až se, v dostatečné vzdálenosti od domu, telefon připojí k mobilním datům. Anebo se vrátit domů, kde je silnější signál. V obou případech se běžecká aplikace obratem spustí.

"Chápeš to? To je přece geniální metafora," zvolal můj kamarád, o něco málo starší než já, když mi to líčil. "Pro co?" nechápal jsem. "Přece pro dlouhé manželství. Přesně tak jsem to měl s manželkou po dvaceti letech. Už to bylo moc slabé na to, abychom k sobě něco cítili, ale vlastně se nám nedělo nic tak hrozného, abychom si každý našli někoho jiného."

Na tom něco je, připustil jsem. "A jak to dopadlo?"

"Našla si chlapa. No a já už měl v té době milenku, takže jsem v pohodě," řekl kamarád a objednal si ještě jedno pivo.

Bezejmenné výročí

Tento týden jsme se ženou oslavili 26 let od svatby. Nijak se tohle výročí nejmenuje. Což je zajímavé. Na Wikipedii je pojmenováním pro výročí svatby věnované dokonce celé heslo. A až do 15. výročí ("křišťálová svatba") má každé své jméno, například po sedmi letech se slaví "vlněná" a po třinácti "krajková".

Pak už se jede po pěti letech, takže 20. výročí je "porcelánová" a pětadvacáté "stříbrná", zatímco 30. "perlová". A mezi tím? Pardon, ale vám jsme jméno nevymysleli, slavte si, co chcete

Beru to jako diskriminaci, protože my vytrvalci bychom si zasloužili větší péči. Proč pojmenovávat třetí nebo čtvrté výročí? To zvládne kdekdo. Ale vezměte si, že to spolu dotáhnete na 26 let… a pak ten den nemá ani jméno?

Americké weby aspoň doporučují vhodnou pozornost pro partnera. Květinou k 26. výročí je růže, drahokamem nefrit. A doporučeným dárkem nějaké výtvarné umění, nejlépe obraz manželů na zakázku (od nějakého mazala to nemůže být zas tak drahé), případně z galerie (tam už bych byl opatrnější).

Ale já stejně nemám rád svatby, ať jsou jakékoli.

Možná vás napadne, jak je možné, že jsme spolu se ženou vydrželi tak dlouho. Ale to je logické! Pokud tak moc nesnášíte svatby jako já, nemůžete to pokazit. Musíte si vzít někoho, s kým to vydržíte, pokud možno, "dokud vás smrt nerozdělí". Ale o tom později.

Jenže vy prostě víte, že víc než jednu svatbu za život nezvládnete.

Ta hrozná věta

Možná je to tím, že mám příliš velkou představivost. Stačí mi spatřit kolonu aut ozdobených svatebními myrtami a houkajících na plné pecky. Dělá se mi mdlo.

Vidím ty dva chudáky, co se berou, sedí vedle sebe v autě nebo se navzájem krmí polévkou… a hned si představím, jak o deset let později on sedí v hospodě a říká: "Jsem pitomec, že jsem si ji bral. Ta husa mi zničila život!"

… zatímco ona leží v posteli s jeho kolegou z práce, kouří po sexu, a když vyfoukne dým nad sebe do vzduchu, prohlásí: "Panebože, proč jsem si já husa vzala takového pitomce?"

Byl jsem na čtyřech svatbách, z toho na třech za svědka a na jedné za ženicha, dvě z těch manželství už jsou rozvedená.

Svatby vstupují člověku do života v cyklech. Mezi dvacítkou a třicítkou jich navštěvujete spousty, berou se vaši kamarádi a spolužáci. Berete se vy. Pak to ustane.

A když vám je mezi čtyřiceti a padesáti, začne to nanovo, berou se děti, vaše i vašich kamarádů, a nejen to, vaši kamarádi se začnou ženit a vdávat podruhé. I vy můžete.

A znovu ty řeči o tom, že spolu budou navěky. "Dokud vás smrt nerozdělí." To je hrozná věta!

Původně to možná nebyl špatný koncept. Ale vznikl v době, kdy se muži statisticky dožívali necelých padesáti let a ženili se po třicítce. To se dalo vydržet!

Nejpočetnějšími demografickými skupinami byli svobodní muži a mladé vdovy. Ale dneska "dokud vás smrt nerozdělí" může klidně znamenat padesát let! A to je dlouhé.

Nasadíme na něj sledovačku

Každou chvíli slyším, že někdo slaví zlatou svatbu. Padesát let! Ostatní jim gratulují, jako kdyby doběhli maraton. Ale ono je to jiné. Vím to, protože jsem maratony běhal.

Když doběhnete maraton, jste v cíli a máte pokoj. Necítíte se nijak zvlášť dobře, všechno vás bolí a vy si uvědomujete, že běžet maraton nebyl nejlepší nápad… ale jak už bylo řečeno, máte to za sebou.

Když oslavíte zlatou svatbu, v žádném cíli nejste. Pořád běžíte. A cíl je bůhví kde. Padesát let je prostě moc dlouho.

Můj dobrý přítel, mimochodem vynikající lékař (což zdůrazňuji proto, abyste věřili, že je to vzdělaný člověk, znalý lidí!), mi kdysi vylíčil svůj nápad, jak problém řešit.

"Prostě by po dvaceti letech museli lidi jít od sebe."

Překvapeně jsem zamrkal očima. "Jako že by se rozvedli?"

"Ne, prostě by každý žil zvlášť. Jeden rok. A pak by se mohli rozhodnout, jestli se k sobě vrátí, nebo ne."

"A co kdyby od sebe jít nechtěli?" zeptal jsem se.

"V tom je ten trik! Prostě by museli," odpověděl můj kamarád a naklonil se ke mně: "Je jasné, že kdyby to bylo dobrovolné, tak to žádnému chlapovi jeho žena nedovolí!"

"Chytré!" vydechl jsem.

Pozitiva jsou neoddiskutovatelná. Tak především by ubylo rozvodů. Podle statistik se hodně manželství rozvádí mezi patnáctým a dvacátým rokem po svatbě. Když to přirovnáme k maratonu, tak je to vzdálenost, kdy ještě nejste ani v půlce, ale už fakt nemůžete.

Po patnácti letech jsou oba v manželství unavení, zmatení a vyděšení.

Člověk potřebuje hledět dopředu. Když před sebou máte věčnost, "dokud vás smrt nerozdělí!", je to k nesnesení.

Takové to legrační pofrkávání, které někdy děláte a které se prvních pět let po svatbě zdálo manželce tak roztomilé, je najednou roztomilé mnohem míň.

A když vaše žena, která v mládí běhala orientační běhy, vám v autě řekne "Hele, teď odboč!", a odbočíte-li, tak dodá "Jejda, měl jsi odbočit až tu další!", pak tisíckrát je to legrační, ale po tisící první to už nevíte úplně stoprocentně.

Ale zpátky k plánu mého kamaráda.

Jak už bylo řečeno, "od sebe" by musely i páry, které by nechtěly. Tak by stálo v občanském, možná i trestním zákoníku a policie by to tvrdě vymáhala.

Slézáš se s manželkou? Napoprvé je to přestupek a ty dostaneš pokutu ve správním řízení. Řekněme dvacet tisíc korun. Napodruhé budeš rád, když kromě pokuty vyvázneš s podmínkou. No a napotřetí půjdeš bručet. Hezky natvrdo.

Páry, které se i po dvaceti letech milují, by se musely stýkat tajně. Cítíte v tom tu romantiku? To probuzení vášně, jinak udušené stereotypem a nudou dvacetiletého manželství. Půjčili byste si v práci od kolegy byt a s manželkou se tam scházeli.

Manželka by vám dávala ruku na pusu: "Psst, nedělej takový hluk, nebo sousedi zavolají policajty!"

Samozřejmě byste oba museli mít ten rok jiné partnery "jen na oko!". Lidé bez partnera by "v roce odloučení" byli vrcholně podezřelí. Hlavně policii. "Pánové, Čermák je pořád single, aby nám tak chodil se starou! Nasadíme na něj sledovačku!"

Po roce by se partneři mohli rozhodnout, jestli se k sobě vrátí, anebo zůstanou s těmi novými. Když tak pozoruju kamarády, kteří od manželek odešli k milenkám, a slyším, co po čase vyprávějí, dávám návratům docela slušnou šanci.

A data běží…

Já vím, zní to divně. Taky už jsem to zařadil na seznam "nerealizovatelných zlepšováků". Konec konců, mně je to už jedno. Tu dvacetiletku máme se ženou dávno za sebou. Jsme spolu oněch 26 let. Růže nemá ráda, nefrit nikde shánět nebudu a obraz nechceme.

Lepší ženu nenajdu. Moc často jí to neříkám, tak jsem jí to tentokrát aspoň napsal do novin. K výročí, které ani nemá vlastní jméno, to musí stačit.

Ale abych se vrátil k historce na začátku. Taky chodím běhat! Stojím před domem na rohu a připojení k internetu funguje. Data běží. Celý trik je v tom, mít dobrou a silnou wi-fi.

Miloš Čermák
Přeposlat
Diskuse
reklama

Ázerbájdžánské dělostřelectvo se chlubí českými houfnicemi. Ministerstvo netuší, jak se do země i přes embargo dostaly

Textilka Pegas Nonwovens změní majitele, investorovi R2G Rohan budou patřit čtyři pětiny jejích akcií

Volební deník Petra Honzejka: Triumf Babiše, nástup pirátů, konec Kalouska? Pomalu. Průzkumy jsou proroctví s ručením omezeným

Zemřela herečka Květa Fialová. Představitelce filmové Tornádo Lou bylo 88 let

Zisk společnosti Philip Morris ČR vzrostl o čtvrtinu na 1,6 miliardy. Podpořilo ho zvýšení cen i růst trhu cigaret

reklama