Byrokracie 4.0: Chytré úřady

Byrokracie 4.0 je označení pro současný trend digitalizace a s ní související automatizaci občanských a veřejných služeb. Podle této myšlenky vzniknou modulární strukturované „chytré úřady“ (Smart Public Services), které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy monitorující správní procesy s vytvářením jejich virtuálních kopií a vytvářející decentralizovaná rozhodnutí. Tyto systémy převezmou opakující se a jednoduché činnosti, které do té doby vykonávali lidé. To bude provázeno snížením zaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací a vznikem nových pracovních míst s požadovanou vyšší kvalifikací pracovníků. Zavádět se bude pomocí metod strojového vnímání, autokonfigurace, autodiagnostiky a s počítačovým propojením dat organizací a lidí s kontrolou a obsluhou přes internet. Dále se budou využívat programy „chytré solidarity“, které samy reportují a informují o svých aktivitách, výsledcích a docházejících příspěvcích. Pomocí metod a nástrojů byrokracie 4.0 by mělo dojít k úsporám času a financí a zvýšení flexibility organizací zajišťujících veřejné a občanské služby.

 

Metropolitní kavárna současnosti a venkovská kovárna budoucnosti

Historický proces vztahu člověka a lidské civilizace, její vývoj a vztah mezi politickou mocí a společností je jako konstantní cyklická změna vlivem interakce dvou skupin: Metropolitní kavárny - obyvatel měst a chráněných míst s usedlým způsobem života s možností rozvinutí kultury, vědy a civilizace, ale s nízkou solidaritou, soudržností a bojovností a venkovské kovárny - kočovníků a beduínů, žijící kočovným a pouštním způsobem života, včetně venkovanů, kteří mají drsnou povahu a jsou nepřátelští k civilizaci, ale mají nezkažené ctnosti, kmenovou soudržnost a bojovnost. Metropolitní kavárna při rozvíjení civilizace a luxusu podléhá (sexuální) dezorientaci, selfie solidaritě, módnímu kastování a módně-trendovému apartheidu. Civilizační návyky vlastněné odpovědnými a organizovanými občany venkovské kovárny nakonec předčí ty, vlastněné bohatými a dezorientovanými občany metropolitní kavárny.

 

Integratismus a integratisté

Integratismus je snaha nebo tendence vedoucí k připojení (integraci) a sloučení. Nejčastěji určitého území, může se ale týkat např. náboženského přesvědčení, uměleckého či filosofického směru apod. Územní integratismus se obvykle týká území, kde převažuje například stejná (národnostní, náboženská, kulturní) skupina obyvatel určitého státu. Výraz pochází z latinského základu integer — „celý, úplný“, přeneseně „neposkvrněný, čestný“, doslova „nedotčený“. Integratismus je obecně v politice snaha o přičlenění jistého území nebo části obyvatel ke společnému státu resp. národa. Integratistické organizace usilují o připojení  a k nadvládě jiným státem, a to i pomocí terorismu.

 

Meritokratický protektorát svobody

Meritokratický protektorát svobody chrání a spravuje svobodu či svobodný stát způsobem, že hájí „mír skrze sílu“. Je založen nejen na meritokracii jako systému ve kterém jsou talentovaní vybíráni a povyšováni na základě svých úspěchů, kde je výběr vůdců na základě intelektuálního kritéria a ve kterém se odměňuje talent a tvrdá práce, ale také na trvale udržitelném svobodném rozvoji, inklusivním myšlení a sportu (ve svém pravém a původním významu - jako útěku od práce a povinnosti k zábavě a jako potřeby pro výcvik armády, rozvíjející zdatnost a dovednosti).Inkluzivní myšlení je praxe zařazování všech myšlenek do běžné diskuse a mainstreamových médií, které jsou na to patřičně připravena. V inkluzivní diskusi se neoddělují myšlenky se speciálními tolerantními potřebami od myšlenek bez nich. V jedné diskusi jsou tak spolu komunikovány myšlenky různorodé, i s tolerancí pro postižené myšlenky a s náročnějšími projevy tolerance pro jinou humornou a solidární orientaci. Inklusivní myšlení je založeno na principu, že „každý je majitelem svých myšlenek a má svobodu je komunikovat“. Tento přístup je považován za přínos pro všechny myslící lidi, který, ale klade vyšší nároky na vzdělání spojené s širokou heterogenitou složení myšlenek v diskusi.

 

Spirit-building: Rafida "Buddha Zorba" a čistota srdce skrze oheň lásky

Věda není jen kompatibilní se spiritualitou, je hlubokým zdrojem spirituality. Spiritualita se nesmí zanedbávat. Vedle zařízení pro fyzický body-bulding člověka, existují zařízení pro duševní spirit-bulding člověka. U malých stvoření, jako jsou lidé je nesmírná rozlehlost vesmíru snesitelná pouze skrze lásku a lidé jsou pro vesmír cestou jak poznat sám sebe. Všichni a všechno jsme jeden druh. Jsme hvězdo-materiál. Spirit-building nepatří k žádnému náboženství - vírou je láska a každé srdce jeho chrámem, tzv. náboženská rafida (arabsko-islámský pojem znamenající „ti kteří odmítají“ legitimitu islámské autority a vedení). Jedinou autoritou je vlastní srdce. Spirit-building zahrnuje hledání pravdy a dokonalosti láskou a zbožností morálního života jedince s tolerancí vůči ostatním lidem a jejich citům. Pomáhající vytvořit lidi s vysokou morálkou nespoutaných (náboženskými a asketickými) rituály a zvyky, které jsou pro ně důležité dokud umožňují duchovní pokrok jedince k čistotě jeho srdce skrze oheň lásky. Všechno co máme, je jen okamžik a poznání přichází skrze bdělou pozornost (meditaci) bez spoutávání společenskými konvencemi, konformismem a přehnaným materialismem. Díky spirit-buildingu lidé kombinují moudrost Západu i Východu – stávají se tzv. "Zorba Buddhou" (podobně jako Řek Zorba z románu Nikose Kazantzakise si bohémsky užívá pozemských radostí a po vzoru Gautámy Buddhy pátrá po duchovní hloubce a prozření, protože jedno bez druhého nemůže být). Cílem je v paradoxu a zrcadlené zmatenosti života dosažení míru, harmonie, lásky, sjednocení ve světě, svobody tvořit, inspirovat a dělat to, co má člověk v srdci a co miluje.

 

Čtěte na podobné téma:

Činnost "Ministerstva svobodného prostředí" v roce 2016

Činnost "Ministerstva svobodného prostředí" v roce 2015