Na kampaň Rekonstrukce státu reagoval i Tonda Blaník.

Zákon o registru smluv měl být původně prvním úspěchem Rekonstrukce státu po vzniku platformy v březnu 2013. Bylo to za Nečasovy vlády, předkládal ho koaliční poslanec Jan Farský (STAN), spolupracoval na něm náměstek Ministra spravedlnosti František Korbel a byl z těch zákonů, které se rozhodly neziskové organizace podpořit vytvořením široké koalice podporovatelů, byl i nejjednodušší. Bylo to "ložené".

Zákon přežil trojí smrt

Když jsme v úterý oslavovali, že byl po třech letech konečně schválen kompromisní koaliční návrh vyjednávaný především Radkem Vondráčkem (ANO), nebylo to proto, že by to byl všelék, zázrak seslaný z nebes, nebo řešitel všech problémů. Bylo to z jiného důvodu. Zákon přežil trojí smrt (předčasné volby, bojkot tehdejší náměstkyně Krnáčové a zabíjení v Senátu). Byl to pro nás test, zda má ještě vůbec smysl, aby se občané snažili přesvědčovat politiky o pozitivních reformách. To, že poslanci včera trávili dvě hodiny nadáváním na neziskové organizace (výraz Rekonstrukce státu padl 22krát) a emaily od občanů a následně zákon těsnou většinou devíti hlasů schválili, je indikátorem, že to smysl má.

Ale především je to důležitý začátek pro budoucí dobré vládnutí v Česku. Transparentnost je první a nejlevnější krok, či jeden z prvních kroků, aby vůbec bylo vidět, jak stát nakládá s veřejnými prostředky. Aby mnoho politiků a úředníků přestalo brát stát a informace jako svůj soukromý majetek a občané měli možnost sledovat, co se skutečně děje. Aby se rozumně zlepšovalo postavení občanů před úřady.

Máme lepší nápad, ale neřekneme jaký

Jsem pro transparentnost, ale ne takto. To znělo celou dobu od politiků-oponentů. Tuto možnost jim nikdo nebere. Ale realita je taková, že od roku 1999, celých 16 let, nikdo nepohnul se současnou poměrně zoufalou situací. Úřad se raději bude roky soudit a čekat na soudní exekuci, než by zveřejnil svoje lejstra. Často ani zastupitelé nemají možnost kontrolovat, co se děje v městských firmách, za které politicky zodpovídají, a zhruba třetina smluv z veřejných zakázek není dohledatelná v databázích, kde mají podle současné legislativy být.

V tomto případě by opakování téhož nevedlo pravděpodobně nikam. Jedinou alternativou, kterou za celou dobu projednávání odpůrci z řad ČSSD a KSČM nabídli, byla kontrola zveřejňování smluv od antimonopolního úřadu. Ten už dnes svoji agendu nestíhá a přiznal, že by kontroloval, jen kdyby ho upozornil odvážný whistleblower zevnitř instituce či podniku. To není velký výsledek po tolika letech kritiky.

I 50 % je o 100 % víc

Schválené znění zákona je asi 50 % toho, co v něm bylo původně. Nikoliv ve smyslu prostředků, ale v rychlosti, přísnosti apod. Ale pořád je to o 100 % lepší situace než dnes. Zákon má sice velké díry - na návrh ČSSD bude skutečně působit až pár měsíců před koncem volebního období, na návrh ODS z něj vypadly obce cca pod 5 tisíc obyvatel (6000 obcí z celkem 6200), neznámý člověk vyjmul na vládě ze zákona společnost ČEZ atd. Ale zůstal základní princip původního návrhu - nezveřejněná smlouva státu neplatí. I po všech dírách je to 300 veřejných miliard ročně. K tomu dalších 300 miliard bude zveřejněno, byť v omezenější podobě, novelou zákona o zdravotních pojišťovnách.

Než bude čas na hlubší analýzu, je třeba poděkovat především těm, kteří se nenechali otrávit dlouhou překážkovou trasou k zákonu. Za ty tři roky, po necelé stovce schůzek s politiky, po 300 stranách našich právních analýz a argumentů, jsou to desítky lidí, jejichž jména dáváme dohromady postupně. Jsou to stovky občanů, kteří nezahořkli, lidé z neziskovek, kteří přijímají nadávky politiků s humorem, lidé z byznysu, asociací a institucí, kteří si při svojí práci našli na podporu zákona čas, známé osobnosti, které se za zákon postavily, a novináři, kteří se v právních kličkách vyznali.

Poděkujte politikům

Rádi bychom ocenili jmenovitě politiky, protože to byla především jejich práce a rozhodování a protože za svojí práci dostanou ocenění výjimečně. Důležité je říci, že odpůrci i příznivci zákona byli v řadách všech politických stran - levicových i pravicových, demokratických i méně demokratickcých. Koho bychom rádi vyzdvihli? Předkladatel původní verze Jan Farský (z klubu TOP 09/STAN) zákon vytrvale obhajoval a nepostavil se proti kompromisní verzi. Největší část práce na výsledné kompromisní podobě zákona odpracoval Radek Vondráček (ANO), který fakticky vedl pracovní skupinu koaličních poslanců ANO, KDU-ČSL a ČSSD. Při koaličních vyjednáváních zásadně pomohl také Jan Sedláček (ANO). Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) nejdřív zákon podpořil a požádal o kompromisní variantu Ministerstvo vnitra, vedené stranickým kolegou. Následně však zákon přestal aktivně podporovat a vědomě nechal svoje senátory, aby ze zákona udělali paskvil a nechal by poslance zákon zcela potopit. Ať už se to někomu bude líbit nebo ne, registr smluv by dnes určitě nebyl také bez rozhodnutí Andreje Babiše zákon v rámci koalice podržet, získat podporu svých poslanců (senátoři byli spíše proti) a také ustoupit z požadavku na zveřejnění živých smluv, které by vyjednávání zákona zkomplikovalo. Vicepremiér Bělobrádek byl k zákonu skeptický, ale v cílové rovince jej podpořil on a i jeho poslanci v čele s Jiřím Junkem, Ludvíkem Hovorkou a Jiřím Miholou, kteří vystupovali na podporu zákona a výrazně pomáhali, aby se zákon ve Sněmovně úplně nezasekl. Koalice by ovšem neměla dost hlasů bez podpory poslanců a předsedů klubů TOP 09 (Miroslav Kalousek), ODS (Zbyněk Stanjura) a Úsvitu (Marek Černoch). Měli bychom poděkovat i mimosněmovním politikům z České pirátské strany a Strany zelených, které podpořili zákon v Senátu. Seznam těchto dalších naleznete zde.