Ukrajinská výchozí energetická pozice není nepodobná té české: hodně uhlí a pár řek. To vedlo oba státy k využití jaderné energetiky; oba státy používají stejné typy sovětských jaderných reaktorů VVER 440 (u nás 4, na Ukrajině 2) a VVER 1000 (u nás 2, na Ukrajině 13 ), k tomu obě země mají malý uranový důl nestačící pokrýt palivové potřeby země. Obě země proto dovážely uranové palivo z Ruska. Ukrajina ovšem generuje z jaderné energetiky více elektřiny než Česko, na Ukrajině je to řádově polovina, u nás třetina.
Podobnost je i u fosilních paliv. Stejně jako u nás, na Ukrajině se většina zemního plynu musí importovat: přibližně 80% opět z Ruska. Ukrajina se proto snažila posílit roli uhlí, jehož má na svém území dostatek (doly v Donbasu). Opět podobnost: obě země mají poměrně velké zásoby uhlí používané v tepelných elektrárnách (oproti našemu hnědému uhlí, Ukrajina ale spaluje kvalitní uhlí černé).
Jenže válka na východě země vedla k zavření několika donbaských dolů… Důsledek je ten, že nyní Ukrajina musí dovážet černé uhlí, překvapivě z Ruska a Jižní Afriky, aby vůbec udržela dostatečnou produkci elekřiny. Ale ne vždy se to daří. Vloni v prosinci, po havarijním odstavení jednoho reaktoru v Záporožské jaderné elekrárně, byla energetická situace například tak napjatá, že Ukrajinci museli začít odpojovat jednotlivé regiony od elektřiny, tzv. rolling black out. Situaci neulehčuje fakt, že původně byly tyto reaktory licencované jen do roku 2015… Podobná je i situace u ukrajinských uhelných elektráren, přesluhují svoji plánovanou životnost.
Právě komplex záporožských elektráren dobře ilustruje energetické problémy Ukrajiny. Jednu 6000MWe jadernou, se šesti reaktory největší v Evropě, vidíte na obrázku vlevo. Druhou 3600MWe tepelnou, nad nádražím s haldami uhlí a nad kouřícím komínem, vidíte na pravé straně stejného obrázku. Zádrhel byl, že palivo ani pro jednu z nich neměla Ukrajina pod kontrolou. Pro zmíněnou jadernou, by potřebovala jednou ročně cca 140 tun jaderného paliva. Pro přibližně poloviční tepelnou na jeden rok přes 50 000 000 tun a to kontinuálně. Situace okolo ruského plynu je známá. Dovoz černého uhlí přes půl zeměkoule až z Afriky či z Ruska ukazuje palčivost uhelného problému na Ukrajině. Podobně na uranové scéně Ukrajina bojuje proti závislosti na Rusku. Naštestí pro jaderné palivo je dnes přetlak nabídky nad poptávkou a jaderné palivo vám dodá kdekdo. Ukrajina proto spolupracuje s jinými dodavateli, konkrétně s firmou Westinghouse, na možnosti použítí jejich paliva ve svých VVER reaktorech.
Dovolte mi očekávaně zakončit podobností s Českem. Uhlí sice dovážet v dohledné době nebudeme, ale téma energetické bezpečnosti pro jaderné elekrárny je u nás omíláno ze všech stran. Jako obvykle, po česku, chceme dospět ke správnému řešení až po vyzkoušení všech ostatních variant. Tedy po nápadu postavit u nás závod na jederné palivo (Ukrajinci tento “nápad” také měli), který naštěstí Vláda ČR neposvětila, po nápadu držet zásoby jaderného paliva na čtyři roky (aby se nedalo efektivně využít, protože kampaň nelze plánovat na 4 roky dopředu), zde možná někoho nakonec napadne, že do jednoho VVER reaktoru můžeme dát i palivo druhého výrobce. O tom, že to dávno dělají i jinde, se ví.
