Kdo v předvánočních týdnech sledoval debaty kolem nových pražských stavebních předpisů, mohl nabýt dojmu, že se v hlavním městě vzedmula nebývalá vlna dobré vůle.

Přestože předpisy zásadně mění podmínky stavění v hlavním městě – což je téma více než výbušné –, ve vzácné shodě se za ně postavili architekti, představitelé Klubu Za starou Prahu, developeři i pražské neziskové organizace. Že ke stavebnímu rozvoji Prahy vznikl dokument s podporou tak širokého spektra zainteresovaných, kteří si zpravidla jdou ostře po krku, je jednoznačně dobrá zpráva.

Nadějné vyhlídky přinesla i předvánoční debata bývalého náměstka pro územní rozvoj (a později primátora) Tomáše Hudečka (dříve TOP 09, dnes nestr.) s jeho nástupcem Matějem Stropnickým (SZ/Trojkoalice). Ačkoli je jeden „pravičák“ a druhý „levičák“, jejich debata pořádaná pro veřejnost v Knihovně Václava Havla ukázala v našich končinách nevídanou dávku věcnosti a kultivovanosti. Stropnický nejenže nezatracoval zásadní reformy, které podnikl jeho předchůdce Hudeček, ale dokonce vyjádřil ochotu navazovat na to dobré, co se udělalo – včetně nových stavebních předpisů. V zemi, kde je zvykem, že politik nastupující do funkce veřejně rozcupuje dílo svého předchůdce, načež vše zapálí, posype solí a třikrát si uplivne, jsme tak konečně mohli pozorovat i duchaplnější postup.

Bylo by hezké tu takhle odvyprávět milý adventní příběh o věcné a konsenzuální politice, díky níž se Praha v oblasti územního rozvoje možná posune mezi vyspělé evropské metropole. Jenže v kauze Pražských stavebních předpisů vše nabírá jiných konců.

Poslední adventní středu totiž ministerstvo pro místní rozvoj s Karlou Šlechtovou (ANO) v čele oznámilo, že stavebním předpisům pozastavuje platnost. Prý že některým paragrafům chybí notifikace Evropské unie. A přes to nejede vlak. Českým uším to zní logicky – zas ten „Brusel“. Ve skutečnosti je to poněkud podivné: EU si skrze systém notifikací vymezuje právo posuzovat takové předpisy, které by mohly vytvořit překážky volnému pohybu zboží po vnitřním trhu. A vzhledem k tomu, že stavby nejsou banány, aby mohly cestovat z místa na místo, jsou Bruselu nějaké pražské stavební předpísky nejspíš dost jedno. Mluví pro to ostatně i četné právní rozbory – a taky fakt, že stavební předpisy si ze všech evropských měst nechal notifikovat jedině Madrid.

Ať tak či tak, Praha se zrušení předpisů mohla snadno vyhnout. Matěj Stropnický předložil Radě návrh nahradit sporné paragrafy odkazy na celorepublikovou vyhlášku, čímž by ministerstvo ztratilo důvod předpisy rušit. Proti tomu se však postavila Adriana Krnáčová (ANO) – a Rada města návrh nepřijala, čímž umožnila ministerstvu platnost předpisů pozastavit.

V Praze tedy vládne stavební anarchie – neboli onen chaos, z něhož profituje jenom úzká skupina těch, co mají hodně peněz a minimum ohledů. Otázkou je, proč ovšem zrovna představitelky ANO, hnutí, které klade takový důraz na efektivní management, něco takového dopustily.

Už před volbami se daly zaslechnout zkazky o tajném paktu mezi ANO a firmou BigBoard (ovládanou mimochodem finanční skupinou J&T). Té, jak známo, předpisy těžce leží v žaludku - zavádějí totiž přísnou regulaci velkých reklamních ploch. Mělo jít o jednoduchou matematiku: vy nás pověsíte na billboardy, my pro vás shodíme ty předpisy. Stačí na chvíli, vy si vyřídíte stavební povolení třeba na dvacet let, a pak můžou zase platit.

Vše by se dalo odmítnout jako špinavá a ničím nepodložená předvolební pomluva. Jednání Adriany Krnáčové a Karly Šlechtové, dvou ANO-žen, v jejichž rukou osud stavebních předpisů ležel, je ovšem jak vystřižené z vlhkých fantazií ředitele BigBoardu Richarda Fuxy. On sám ostatně primátorce zaslal dopis, v němž jí instruuje, jak to má udělat, aby všechno pěkně klaplo.

Nadějně začínající předvánoční příběh o dobré vůli tak zatím nemá žádné radostné pokračování. V současnosti lze jen se zatajeným dechem čekat, co všechno v době stavební anarchie získá povolení. Billboardů se Praha ještě nějakou dobu zřejmě nezbaví. Kauza ovšem přináší důležité poučení. Že není Babišovo ANO jen partou nezkorumpovaných profíků, to jsme tušili už dávno. V posledních dnech se ovšem začíná ukazovat v celé své kráse - vedle billboardů jde třeba o kauzu Uniles. Spojením s BigBoardem se ANO diskredituje - a nezbývá než doufat, že to voliči nenechají bez odezvy.

Na Vánoce, svátky radosti, by člověk neměl trudnomyslnět. Při myšlenkách na ANO, pražskou primátorku i ministryni pro místní rozvoj by tak člověka mohly vzpružit vánoční verše Karla Jaromíra Erbena:

Seděly jsme také tak,

jako dnes a včera:

a než rok se obrátí -

kde z nás bude která?