Pokud náhodou čekáte zásilku od polského soudu či prokuratury (a žijete v Polsku), měli byste se mít od počátku letošního roku na pozoru. Dopis vám nedoručí pošťák, tedy pracovník veřejnoprávní firmy Poczta Polska, ale pracovník soukromého poštovního operátora PGP nebo některý z jeho subdodavatelů. Může se vám tudíž stát, že předvolání k soudu si vyzvednete v trafikách sítě Ruch, malých obchodech s potravinami, obchodě s rybami nebo třeba v zastavárně.

PGP totiž k překvapení všech loni vyhrála soutěž, kterou vypsal resort soudnictví – a tradiční dodavatel, tedy státní pošta, kvůli otevřenému trhu neuspěl. PGP dala o osmdesát milionů zlotých (520 milionů korun) nižší cenu za roční dodání zhruba padesáti milionů oficiálních obsílek soudů a prokuratur.


Po více než měsíci fungování panuje kolem kvality nové služby stále nervozita. Zejména advokáti jsou vzteklí, že musejí jít pro poštu na různá místa, že personál narychlo budované soukromé sítě není dostatečně vyškolený a že se dopisy skladují na poličkách vedle potravin či novin. A o důstojnosti přebírání služební pošty prý také nemůže být ani řeči.

Polská pošta se brání – jak jinak – soudně. Tvrdí, že v okamžiku vítězství v tendru neměla PGP dobudovanou svoji síť, kterou deklarovala v nabídce, a dala celou věc k soudu. Největší polský zaměstnavatel (86 000 pracovníků, z toho 26 000 pošťáků) přišel ve svém ročním šestimiliardovém obratu o zhruba třistamilionový obchod.

PGP se brání například tím, že více než dvě třetiny jejích odběrných míst fungují i v sobotu a některé i v neděli, což se rozhodně nedá říci o pobočkách Polské pošty.

Celý případ má mnohem obecnější rozměr, než by se mohlo na první pohled zdát. Na jedné straně stojí státní moloch, který sice vládne celému trhu, ale pomalu a jistě svoje pozice ztrácí. A na straně druhé stojí skupina akčních soukromých poštovních operátorů. PGP se totiž domluvila na spolupráci jak se sítí trafik Ruch (která má také licenci poštovního operátora), tak především s dynamickou firmou InPost podnikatele Rafala Brzosky. InPost se proslavil svými žlutými „balíkomaty“, které je možné najít na stále rostoucím počtu míst po celém Polsku a nyní expanduje i do zahraničí, především do Velké Británie.

Podle některých zpráv by chtěl Brzoska PGP pohltit a potom prodat nějakému velkému zahraničnímu operátorovi. A to by potom teprve byla pro Polskou poštu jízda ze skluzavky dolů.

Donuceno evropskými regulacemi Polsko ukazuje, co je možné i se zažitými službami dělat, jak je možné eráru něco ušetřit, ovšem za cenu jistého nepohodlí zákazníků zvyklých na pomalé a těžkopádné, ale přeci jen zažité služby. Na jedné straně může znít kritika o další privatizaci veřejné služby, na straně druhé řeči o konkurenčním tlaku. Pošta například proslula tím, že doručovatelé jsou mnohem pečlivější při doručování peněz, protože obvykle dostávají drobné od cesty, zatímco na dopisy raději píší avíza, aby se nezdržovali. Pracovníci PGP dostávají naopak příplatky za doručení zásilek přímo do rukou adresáta.

Kritici nazývají výsledek tendru „největší experiment polské justice“. Ale pokud se podaří, tak bude svým významem malým krokem pro volný obchod, ale velkým skokem pro postkomunistickou mentalitu, jejímž hlavním rysem je závislost na státu v čemkoliv.