Ministerstvo vnitra si na telekomunikačním trhu neudělalo právě dobrou pověst pro vypisování veřejných zakázek za rovných a nediskriminačních podmínek. Už se tedy zdálo, že se úředníkům po letech sporů a stížností menších firem konečně povede vypsat tendr na centrální aukce dodávek internetu a pevného volání. Takzvanou Komunikační infrastrukturu veřejné správy, familierně zvanou KIVS. A světe div se, stěžují si současní dodavatelé v čele s GTS a T-Mobilem.

Kolik peněz daňových poplatníků by se dalo ušetřit přitom ukázali samotní berní úředníci, kterým po letech odkladů zdá se trochu povolily nervy. V samostatném vzdor-tendru ministerstvo financí srazilo ceny na čtvrtinu. Například Telefónica nabídla své současné dodávky 127 linek v hodnotě 27,6 milionů ročně, za zázračných 6,9 milionu korun. A prohrála s konkurencí s cenou pouhých 4,5 milionu.

Jenže na zakázku si u antimonopolního úřadu úspěšně stěžovala její stoprocentní dcera Internethome. Regionální poskytovatel připojení, který státu nikdy pořádně nic nedodával a jeho rozvoj osobně řídí šéf strategie a člen představenstva Telefóniky. Formálně ale samostatná firma, které ministerstvo nedalo pár dnů lhůty navíc. Tendr padl a úřad se skřípěním zubů dál platí čtyřnásobek.

Podle předsedy antimonopolního úřadu Petra Rafaje je samotný zákon o veřejných zakázkách špatně a nahrává vypalovačským firmám. A zrovna v KIVS prý viděl jak oprávněné námitky, tak i šikanozní a zdržovací stížnosti. V příliš formalistických pravidlech si prostě v případě potřeby eskadry právníků vždy najdou cestu jak úspory státu a levnější konkurenci zablokovat. Jsou za to ostatně dobře placeni, v tomto případě vlastně z veřejných peněz. Každá firma si samozřejmě hájí svůj byznys, jak může. Ale i byznys se státem se dá dělat slušně.

Operátoři se moc rádi prezentují jako etické, "společensky odpovědné" firmy, a platí si proto různé CSR programy. Než ale PR manažeři oblečou vyžehlené montérky a vyrazí zametat dětský domov, bylo by milé přestat společensky odpovědně dobývat monopolní rentu z každé domácnosti a podnikatele prostřednictvím předražených služeb. Miliardové poplatky za know-how a značku pak zahraničním i domácím majitelům odvádět až ze zdaněného zisku, stejně jako dividendu menším akcionářům. A konečně, nedělat si ze státních zakázek svéráznou daňovou vratku.