V Německu se po tamních volbách hovoří o zavedení povinných kvót pro účast žen v orgánech veřejně obchodovaných soukromých společností. Tato myšlenka samozřejmě není nová, opakovaně se debatuje a prosazuje v EU, u nás naštěstí zatím příliš velkou podporu nemá, alespoň ne v politice. Trend je ale jasný, zavedení kvót v Německu bude jistě posilující inspirací a velkým argumentem pro EU, aby se kvóty uplatnily v celé Evropě, tedy i u nás.
Kvóta znamená, že kritériem pro volbu člověka do nějaké funkce či pozice má být primárně jeho pohlaví a nikoli schopnosti. Poté, co se povolený počet můžů v daném orgánu vyčerpá, nemůže již schopnější muž při volbě konkurovat méně schopné ženě, přednost dostane nižší schopnost před vyšší. Nic nemůže tuto absurditu ospravedlnit. A už vůbec ne snaha o dosažení „rovných příležitostí“. Příležitosti mají všichni, ale nakolik je dokáží najít a využít, záleží a mělo by záležet pouze na jejich schopnostech, nikoli na jejich pohlaví, věku apod.
To není vše. Povinné, zákonem uvalené kvóty, nejsou jen nesmyslné a nespravedlivé, jsou také hanebné, protože omezují svobodu, porušují právo soukromých společností jednat dle svého úsudku. Pokud existují firmy (ukažte mi prosím nějakou!), které apriori, na základě předsudků upřednostňují muže před ženami nebo naopak, chovají se samozřejmě nesmyslně, jednají proti svým racionálním zájmům, proti svému prospěchu. Mají na to však právo, nikdo jim násilím nesmí vnucovat, jak mají jednat a koho a jak si mají vybírat. A naopak nikdo nemá právo aby byl někam zvolen.
Proti kvótám se někdy objevují jalové argumenty, podle nichž mnohé ženy i bez kvót dosáhly velkých úspěchů a posílily svou prestiž a proto tedy není třeba jim nějak uměle pozice zákonem zajišťovat.
Takový argument kapituluje před kvótami, protože nijak nezpochybňuje jejich základní premisu, tj. že pohlaví má hrát nějakou roli při posuzování kandidátů.
