Tato epizoda možná jen vypovídá o účinném marketingu daného restaurantu, stojí však za krátký komentář.

Střetávají se zde totiž některé základní hodnoty našeho demokratického právního státu. Na jedné straně stojí hodnota svobody (podnikání, politického přesvědčení a projevu), na straně druhé rovnosti (zákaz diskriminace na základě politického přesvědčení) a stavovské profesionality.

Každý má nepochybně právo nesouhlasit s projevy prezidenta republiky, sám autor těchto řádek s nimi nesouhlasí stále více a více.

Na druhé straně je velmi nebezpečné a také neprofesionální začít klienty rozlišovat (či dokonce diskriminovat) podle jejich politického přesvědčení. Dalším krokem je začít rozlišovat klienty podle náboženského přesvědčení, barvy pleti, sexuální orientace atd. Tento přístup zakazuje i tzv. Antidiskriminační zákon.

Někdy je obdobný postup výrazem spíše recese. Tak jedna příjemná pražská restaurace uvádí, že Majitel této restaurace nikdy nebyl pionýr, v SSM, KSČ ani STB! V 7. třídě jsem propadl z ruštiny. Komunisté platí za napáchané škody + 10 % k ceně.

Někdy je však již nevhodný. Při parlamentních volbách se tak opakovaně setkáváme s nabídkou některých podnikatelů na slevu oproti předložení hlasovacího lístku některé konkrétní strany (tak aby již nemohl být vhozen do volební urny). Toto jednání je jednak nedomyšlené, neb každý může o nový lístek stejně znovu požádat. Zejména je však pokrytecké. Ač jde většinou o živnostníky deklarující demokratické přesvědčení, tímto svým jednáním demokratické kultuře nepomáhají. Mnoho lidí se totiž stále domnívá, že demokracie spočívá v tom, že všichni podporují ty jediné správné toho času populární názory, a kdo se odkloní, již není demokratem.

Poslední případ penzionu, který kromě toho, že odmítl objednávku prezidenta republiky, nabízí slevu 20 % pro pravicově smýšlející důchodce, ukazuje, že nepochopení demokratických hodnot, ale i stavovských pravidel je u nás stále drastické.

Pro podnikatele by mělo být prvním pravidlem přání hosta. Hosty by pak neměl nijak selektovat dle jejich názorů. Člověk nám nemusí být sympatický, ba naopak, ale profesní etika velí se nad takovou věc přenést. Je paradoxní, že právě „pravicově“ smýšlející hostinský to nechápe.

Samozřejmě i takové pravidlo má své meze a např. prodávat zbraně nepřátelům svého vlastního státu během války je jistě nepřípustné. Neobsloužit demokraticky zvoleného prezidenta republiky - ať již je to jakýkoliv člověk - je však jistě nevhodné, daného činitele to politicky posiluje a demokratický étos spojený s danou funkcí a její symbolikou to spíše uráží.