Náš ministr zahraničí Karel Schwarzenberg  chce být prezidentem, ale ministerskou židli si chce podržet. Jistota je jistota. Co kdyby nevyhrál, tak ať mu zbude alespoň ministerstvo. Je to přízemní jednání človíčka. Spíše chování čecháčka, který se bojí riskovat, jít se svojí kůži na trh, a třeba i prohrát.

Velice mne to překvapilo,  protože jsem měl o něm, jako o příslušníkovi hrdé české šlechty,  mnohem, mnohem větší mínění.  Doufám, že ostatní   „nestojí při zdi“ jako on. Jsou však země na světě, kde se takové chování nejen odsuzuje, ale je jednoduše zakázáno zákonem. Jak vidno, naše demokracie má stále krátké nohy. Stále se máme co učit, i když jsme přesvědčeni, jací jsme to demokraté.

Bohužel, v tom  máme daleko i na takovou Kolumbii, která je pro nás symbolem podvodů, podrazů, banditů a nezákonnosti. Ona je to totiž země  nejen na výsost demokratická, ale navíc má tyto tradice mnohem delší než máme my. Své prezidenty volí již  téměř dvě století. Pouze naše nabubřelost a přezíravost nám to nedovolí vidět.

V Kolumbii je  zcela nepřípustné i po stránce morální, aby někdo, kdo se prohlásil za kandidáta v příštích prezidentských volbách, si ponechal státní funkci. Každé čtyři roky desítky státníků  a úředníků automaticky opouštějí ministerské, vládní, soudní, guvernérské či jiné posty. Rezignují před zahájením prezidentské kampaně. Nikdo se tomu nepodivuje, protože to je zákon, to je tradice, to je zvyk, to je morálka. Tak to má být.

Chci-li získat post nejvyšší, nemohu se v kampani řádně věnovat své původní funkci.  A žádné ujišťování o zvládnutí dvou  činností není vůbec namístě.  To jen ukazuje na prázdnotu původní funkce, která je třeba vykonávána v třetinovém úvazku,  jako jeden ze současných náměstků ministra spravedlnosti. Možná takové úvazky mají i jiní náměstci a možná i ministři. Kdo ví? A jak je vidno, nikoho to ani nepřekvapilo, ani neurazilo.

Pan ministr zahraničí při své kampani nutně „pojede“  ministrování na poloviční úvazek. Takový part-time. Zvládání několika postů najednou je buď chamtivost, nebo neúcta vůči daňovým poplatníkům. Dá se nám zřejmě vládnout polovičatě nebo třetinově. A přitom si jedu nějaký jiný byznys. Třeba boj o prezidentský mandát.

Vážený pane ministře, v Kolumbii by Vás roznesli na kopytech. Buď do něčeho jdu na sto procent, ale pak to ostatní je passé. Jinak je to čecháčkovské švejkování. Jednou ministrem, jednou skoro prezidentem. Sedět na dvou židlích nežidlích, taková  chytrá horákyně. Zřejmě pan kníže odpozoroval chování  řady našich spoluobčanů, kteří jsou schopni „zmáknout“  i desítky funkcí státních, národohospodářských i soukromých najednou. Jen když mám větší moc  a ještě to i sype. Kvalitu jejich práce totiž nikdo u nás nehodnotí. Politik není vlastně odpovědný za své činy nečiny. A tak v pohodě „jede“ na part-time, polovičatě, třetinově i pětinově. Přirozeným výsledkem je úpadek státních aktivit, kdy stát je řízen v intencích uvedených procent. Pak se divíme, kam kráčíme?

Jsem  patriot a konzervatista vážící si našich českých tradic, které  spoluvytvářela i česká šlechta. Vážený pane ministře, jste-li chlapem a šlechticem, ukažte naší zemi, že  má být na co hrdá. Hrdá na naši minulost, na naši vlasteneckou šlechtu, která se nebála postavit i proti Hitlerovi. Tehdy nasazovala svoji kůži,  jako ji nyní můžete nasazovat i Vy.