Tohoto chlapíka jsme mohli vidět, jak se v Česku prohání druhý víkend letošního roku po Jizerských horách. V davu 3873 závodníků letošní Jizerské padesátky skončil na 1249. místě. Prý si nepřál publicitu, takže kromě s ním běžícího bodyguarda a několika organizátorů nikdo z běžců nevěděl, že mají mezi sebou premiéra Estonska, Andruse Ansipa.

Čtyřiapadesátiletý politik a milovník lyžařských maratonů má před sebou ambiciózní sportovní cíl: za dobu, co bude v úřadě premiéra, uběhnout všechny největší a neslavnější závody na běžkách jako je třeba Vasův běh ve Švédsku. V Česku si jednoho premiéra – maratonce pamatujeme, ale rozdíl mezi Andrusem Ansipem a Vladimírem Špidlou není jen v ideologické orientaci, ale v úspěšnosti: Ansip provedl svoji zemi hlubokou ekonomickou krizí, zavedl ji do eurozóny, má jako první estonský premiér od obnovení nezávislosti šanci dosloužit plný čtyřletý mandát do březnových voleb a jím vedená Reformní strana má podle průzkumů reálnou šanci ty volby také vyhrát.

Na malou otevřenou estonskou ekonomiku dopadla před dvěma lety krize velmi tvrdě. V letech 2002 až 2007, za časů obrovských růstů všech pobaltských ekonomik, udělalo Estonsko rozumné rozhodnutí: vláda odkládala část přebytků stranou, takže v roce 2008, kdy musela začít škrtat veřejné výdaje, se mohla opřít o úspory ve výši zhruba kolem deseti procent HDP. Ansip se už na šetření podílel jako ministr hospodářství a telekomunikací a turbulence ve vlastní straně ho v roce 2004 vynesly do předsednického křesla. Koaliční vztahy v estonských vládách jsou tradičně křehké, průměrný kabinet tam od roku 1991, kdy země obnovila svoji nezávislost, nepřežil ani dva roky. Premiérem se stal poprvé v roce 2005, potom sestavoval v roce 2007 koaliční vládu a protože se neočekává zásadní krize, tak nejspíš ve funkci překonová novodobý estonský rekord a bude opravdu prvním premiérem, který přežije v úřadu celý čtyřletý mandát.

Za socialismu vystudoval chemii, ale hned po roce 1990 se vrhl na byznys, na studium managementu. Působil v investičních společnostech a v bankách a v letech 1998 až 2004 byl starostou rodného Tartu, druhého největšího estonského města, za jehož sportovní klub Tartu Marathon se doposud účastní svých oblíbených lyžařských běhů.

Věříme, že se Estonsko stane lákadlem pro investory,“ byla na konci loňského roku jeho nejčastější věta, jíž obhajoval vstup do eurozóny v čase, kdy mnoho expertů pochybovalo, zda eurozóna vůbec přežije další rok.

Podobně jako většina Estonců i Ansip a jeho strana přemýšlejí, kam a jak nasměrovat zemi, která se proslavila třeba svým elektronickým systémem státní správy či rovnou daní, kterou zavedla jako první ve bývalém východním bloku. Při stanovení předvolební strategie Ansipova Reformní strana loni na podzim na sjezdu přijala program, který chce snížit daň z příjmu z 21 procent na 18 procent, chce snížit pojištění proti nezaměstnanosti. To vše ovšem, pokud to dopady krize dovolí. Zaměstnavatelé si ovšem nejvíce stěžují na sociální daň 33%, kterou musejí odvádět a která podle nich brání dalšímu vytváření lépe placených pracovních míst zahraničními investory.

Estonci nejsou zvyklí svůj růst projíst. Po vstupu do eurozóny se chtějí zaměřit na reformu vzdělávacího systému, aby byli konkurenceschopnější. „Slibuji v roce 2013 rozpočtový přebytek,“ řekl na sjezdu Ansip. Není důvod mu nevěřit. Estonsko má nejnižší zadlužení z EU, dluhy veřejných financí jsou pouze 7,2 procent HDP a ve třetím čtvrtletí loňského roku ekonomika vzrostla v meziročním srovnání o 4,7 procent a pro letošní rok jsou konzervativní odhady růstu ekonomiky 3,9 procent.