Od středy do soboty jsem dobrovolně zavřený v železné ohradě s nápisem „WC serwis". Účastním se totiž už po osmé Ekonomického fóra v jihopolské Krynici, které se honosí přezdívkou „východní Davos". Koná se ale v postkomunisticky šedivých a poněkud zanedbaných lázních v Krynici pod Tatrami, kam se jezdí dlouho a po špatných silnicích. Ale hlavně polský byznys to tady miluje a je nutnost se tu na začátku září vyskytovat - proto se letos koná už dvacátý ročník.

Letošní novinkou je fakt, že centrum lázeňského městečka je obehnáno přenosným drátěným plotem a účastníci ekonomického fóra se tak poprvé nemíchají s lázeňskými hosty. A každý díl onoho přenosného plotu má na sobě cedulku s reklamou vlastníka toho plotu - firmou „WC serwis". Je to vlastně jen doplněk zdejších reálií, kde třeba většina hotelů pro hosty připomíná pozdně socialistické ubytovny. A zdejší silnice a chodníky teprve letos dostávají za evropské peníze evropský standard. Ve středu bylo zataženo, nemohly létat vrtulníky, takže oba prezidenti (polský a estonský), šéfové Evropského parlamentu a Evropské unie přijeli na úvodní debatu autem z tři až čtyři hodiny vzdáleného Krakova po šílených silnicích. To je taky vlastně zdejší tradice. Estonská hlava státu Toomas Hendryk Ilves potvrdil tradiční estonskou IT nadřazenost: zatímco jeho kolegové z Bruselu a Varšavy mluvili z papíru, on měl na kolenou notebook.

Čeští byznysmeni jako by se Krynici, která si dělá nárok na to být největší středoevropskou ekonomickou konferencí, vyhýbali. Letos tady není vidět ani jinak tradičně přítomný ČEZ.

Není tu ani údajně byznysu nakloněný polský premiér Donald Tusk, který tu před dvěma lety, týden před pádem banky Lehman Brothers, vyhlásil, že Polsko do tří let zavede euro. Trapný slib je zapomenut, o euru se v Polsku nehovoří ani šeptem a Tusk dal přednost návštěvě Indie a indickým byznysmenům před těmi polskými, kteří jsou - mírně řečeno - rozčarováni neschopností Tuskovy údajně liberální vlády dělat reformy a pomáhat právě byznysu.

S reformami je letošní Krynice velmi propojena. Už v jedné z prvních debat při prezentaci zprávy firmy PricewaterhouseCoopers o stavu ekonomik ve střední a východní Evropě, padlo jasné varování, že našemu regionu hrozí další krize, tentokrát dluhová. Název „Tvrdé přistání 2" (navazující na loňskou zprávu o dopadech krize) hovoří za vše. Nejvíce ohrožené země, na které by případná další globální krize tvrdě dopadla, jsou Lotyšsko a Litva. (I když žijeme v internetové době, zprávu se zajímavými grafy srovnávající různé podíly zadlužení je možné zatím vidět pouze v papírové podobě).

Problém je, že v případě reforem je od slov k činům dost daleko. Politici z Krynice většinou mizí hned po úvodním dni, kdy se blýsknou při slavnostním zahájení. Z Česka sem pro jistotu - podobně jako v případě firem - téměř žádný politik nejezdí. Letos je ohlášen ministr Jiří Pospíšil. Snad to na poslední chvíli nezruší podobně jako loni Štefan Füle. Poláci už by si to mohli vykládat všelijak.