Olga Zubová má dlouhé ruce. Obvykle se sice říká dlouhé prsty, ale tady jsou to vážně ruce. Dlouhé prsty mají jiní... Schválně - zkuste se podívat na billboardy a megaboardy, kterých začíná být Praha plná.

Olga Zubová, kdysi sociální demokratka, pak zelená, pak zase jiná zelená a teď zpět na kandidátce ČSSD, tam napřaženou paží velikosti XXXL zakrývá bílou radarovou kouli a hlásá národu: Radar nechceme.

Ujedete po Strakonické pár set metrů a hle, dozvídáme se další zásadní programový prvek této nepřehlédnutelné kandidátky: chce, aby byla postavena Kaplického Národní knihovna.

Nádherný program - jasný a čitelný podle vzoru chci - nechci. Možná to ale potenciálním voličům o kandidátce řekne mnohem víc než jiné plakátové výkřiky třeba o daních, důchodech, veřejném dluhu a tak.

Je to v politice asi nový trend. Ukázat lidu, že politik je taky člověk. Že pěstuje kytičky, má rád pejsky, je znalec vína a je sečtělý. Že je jedním z nás.

Nedávno si v rozhovoru pro magazín Mladé fronty Dnes posteskl šéf ČSSD Jiří Paroubek, že sice rozdává spoustu politických rozhovorů, ale o tom, jaký je ve skutečnosti člověk, jaké má zájmy a co dělá ve volném čase, se už nikdo nezajímá.

„Není žádná poptávka po „jiném" Paroubkovi. Média mě vykreslují jako bubáka. Ano, dávám mnoho politických rozhovorů, ale nikdo mě nechce vykreslit jako člověka. Samozřejmě že bych měl někdy zájem ukázat se jako člověk, který se rád ryje v zahrádce, rád čte knihy, rád cestuje, rád jí, který pije dobré víno, a rád bych popsal, jak se ve víně vyznám," řekl doslova Jiří Paroubek.

Možná už ho politika a věčné politické otázky novinářů prostě jenom otravují. Ale pokud by mělo veřejnost zajímat to, jakou má politik zrovna náladu, co posnídal, co si oblékl a na čem byl v kině, víc než to, co zamýšlí se zdravotnictvím, důchodovým systémem a daněmi, stala by se z politiky karikatura sama sebe.

Krásně teď doslovnou karikaturu politiky vidíme v předvolebním Německu. Do německých voleb jde i fiktivní kandidát na kancléře Horst Schlämmer, vlastním jménem komik Hape Kerkeling.

Prosazuje mimo jiné to, aby měl každý občan od narození zaručený příjem 2500 eur, voliče vábí na zrušení trestných bodů pro řidiče a bezplatné plastické operace pro všechny. Je to evidentní a přiznaná recese. Ale na plakátech třeba v Praze na Strakonické by se podobná hesla vyjímala náramně.

Možná je autor příliš náročný, když by chtěl, aby za politiky promlouvaly jejich minulé činy, plnění slibů a volební programy, víc než marketingové tahy, kampaň ve stylu „Nikdo vám nemůže dát to, co já vám můžu slíbit" a peníze utracené u reklamních agentur.

Vypadá to ale, že i letošní kampaň bude, jak se tak říká „silně orientovaná na voliče". S tím, že si volič pečlivě pročtě volební programy a zhodnotí, nakolik se blíží realitě, se nepočítá.

Ale není se co divit. Žijeme přece v zemi, kde si každý zákazník nejprve nově zakoupený výrobek sestaví podle svého a návod k použití otevře až tehdy, když přístroj nefunguje.

 

 

(odvysíláno jako Glosa RČ)