V uplynulém týdnu se na Hradě sešli jedni, kteří tvrdili „Dost už!“ a kontrovat jim přispěchali jiní s názvem: „Dost bylo Havla!“ Ti posledně jmenovaní nesli také poetický transparent: „Intelektuálové, jděte už do hajzlu!“ Protože se posledně jmenovaní zastávali současného obyvatele Hradu, jejich heslo postrádalo smysl, protože ten, kterého brání, se představuje především jako intelektuál.

O víkendu partajní konference navolily čela stranických kandidátek pro předčasné volby a jména jsou téměř bez překvapení. Konat volby je proti rozumu, protože i ta nejnovější strana nabízí staré tváře pod nabubřelými slogany. Dají se tedy čekat volby s ještě hrubější kampaní, ve které budou chybět rozumové argumenty a intelektuální střety.

„Sluníčko se bude ode dneška zase vracet, den se začne krátit...“ říkáme proti rozumu už po staletí, přestože se kolem slunce slunce točíme my a ne ono kolem nás. Stejně prosazujeme soběstředné hodnocení světa, času a ideálů. Nic nového pod sluncem

„Co je pravda?“ odtušil v historicky známém rozhovoru Pilát na začátku Ježíšova zmanipulovaného soudu s jasným koncem. Co jen si můžeme pamatovat, je ten Pilátův vzdech používán jako významný důkaz nemožnosti objevit pravdu. Opak je ale pravdou: Pilát jen potřeboval zamluvit a přebít svými otazníky to, co je nad slunce jasné. Potřeboval zakecat svou malou odvahu, svoje politické důvody, státnickou chudobu a mužskou ješitnost. Vždyť i jeho žena mu tehdy vzkázala, že si nemá začínat s tím spravedlivým a odmítnout konat soud. Neposlechl ani ji a pravda jej zanedlouho převálcovala.

I nás dohání a převálcuje naše minulost. Zásadně si totiž odmítáme možnost pokání. Pokud mluvíme o sobě, nepřipouštíme svá selhání, neudělali jsme žádné chyby. Před listopadem 1989 to nikdo nemyslel tak špatně, jen to dělali špatní lidé. Po listopadu se tak zvaným osobnostem také nedá vytýkat nic zlého. Přece to všichni mysleli dobře! Stejně tak politický včerejšek, chyby a provinění nachází jen na těch druhých. Těm politickým oponentům to dovedeme spočítat a popsat. Ale politika hlupáctví, která tohle provozuje, nemůže zplodit nic nového!

Dostanu za to kárání, že jsem se zbláznil! Jistě mi řeknete, že si to mám nechat do kostela... Ale já to stejně řeknu: Je vždycky ještě čas dělat pokání!  Říct, že to já jsem to zpackal. To moje sklony, moje hamižnost, moje sobectví, moje pýcha. Moje strachy a moje politické mesiášství, moje nezkušenost a naivita. A musím to udělat já, měli by to dělat obyčejní lidé kolem mne a měli by to udělat i velcí pánové a velké dámy. Jeden vedle druhého. Tady se sluší říci: „Dost už!“ Jinak půjdeme všichni do hajzlu! A nejenom intelektuálové!