Sedim v kavárně řetězce Double Coffee nápadně připomínajícího Starbucks (ale s obsluhou) na rohu ulic Krišjana Barona a Dzirnavu v lotyšské Rize. V zásadě je to centrum města. V této zemi má být ekonomická krize nejhorší z celé Evropské unie. Lotyši se zadlužili obrovským konzumem, jejich ekonomika stála na vratkých nohou a zachránila ji mezinárodní půjčka. Zatím.

Na křižovatce, nijak přehnaně frekventované, pode mnou projíždí jedno nové a luxusní auto za druhým. Za deset minut mezi 18,00 a 18,10 jsem napočítal deset aut typu SUV, dva lexusy, šest mercedesů, šest audin, pět BMW a dvě škody octávia, žádné z nich zaručeně starší než čtyři roky. Toyoty, hondy a malé citroeny C3 jsem raději ani neodškrtával.

 

V kavárně sedí mladí lidé a upíjejí kávu, za jejíž cenu rodiče mohou nakoupit večeři pro celou rodinu, dívky chodí v módních pestrých punčochách a chlapci si hrají s posledními modely mobilních telefonů. Je tohle krize?

Lotyši se v uplynulých několika letech pustili do takové spotřeby, až oči přecházejí. Moje kamarádka Irina, bývalá novinářka, to shrnula takto: „Za komunismu pro nás byl luxus věci z NDR, potom se otevřel svět a prožili jsme konzumní šok. Propadli jsme spotřebě, brali věci na úvěr, který nám banky levně nabízely. Všechna tahle spotřeba byla velmi emotivní." Jenže Lotyši normálně emocemi příliš nesrší.

Pak praskla bublina. Státním zaměstnancům chodí od ledna výplata až o dvacet procent nižší a nová vláda do konce března musí škrtnout v rozpočtu další ekvivalent pěti procent HDP. Otázka jen jen, kde a co škrtat, když vlaky už jezdí méně a jsou o to víc narvané, když všechna neobsazená tabulková místa na ministerstvech a ve státních firmách byla dávno škrtnuta, když už nelze používat služební mobily.

Z okna kavárny vypadá svět vždycky o něco lépe, zejména když si kávu vylepšíte proslulým rižským černým balzámem (hodně, hodně hustý a lepkavý fernet s léčivými účinky). Lotyši ale mají blbou náladu, to je při rozhovoru s nimi znát. Ale mi dneska ráno řekla recepční v hotelu: „Našla jsem práci za měsíc poté, co mě propustili z té předchozí, tak to ještě nemusí být tak zlé. Omezovat se proto nemusím a do kina zajdu. Ale knihu si jen tak nekoupím, vyšší daně zvedly cenu knih o čtvrtinu." A věc už vůbec nevídaná: taxikář s azbukou potetovanou rukou, když zjistil, že mě veze jinam, než chci, vypnul taxametr, dokud nedojel na správnou trasu. Pak mi dal vizitku se svým vlastním číslem.

Lotyši možná mají havlovskou „blbou náladu", jsou pesimističtí, ale konzumu si mohou užívat nadále. Vždyť je to tak lákavé: obchody jsou narvané zbožím, jen zákazníci jaksi chybí. Za tři čtvrtě hodiny do obchodu se značkovým zbožím naproti kavárně nepřišel ani jeden zákazník. A cena posledních modelů automobilky Saab klesla v Rize na polovinu. Jen vám na něj žádná banka nedá leasing.