Cítí se doma všude po Evropě, pokud může něco dělat a zanechat smysluplnou stopu. Ale přiznává, že kořeny má na dvou místech. Ve Francii, kde vyrůstal, a ve Žďáru nad Sázavou, kde je rodové sídlo, které maximálně zpřístupnil veřejnosti. "Aby byl člověk otevřený ostatním, měl pocit jistoty, potřebujete hluboké kořeny. Mám radost, že i manželka a děti se cítí doma ve Žďáře," říká Constantin Kinský.
Cestování je jeho přirozeností. Jednou za rok vyráží do Bretaně za sluníčkem, několikrát během roku po Evropě na inspirativní pracovně-soukromé cesty spojené s rozvojem venkova a ochranou památek, každý týden po D1 na trase Žďár nad Sázavou − Praha.
V paměti má ovšem dvě nezapomenutelné cesty. Tu první absolvoval jako 14letý do socialistického Československa. Ve vlaku na hranici prožil buzeraci s kulometem u břicha a vlčákem mezi nohama. "K otcovu příteli jsem přijel pěkně vystrašený a poprvé u něj na posilněnou vypil becherovku a sháněl se po hajzlíku," s úsměvem přiznává, že jeho tehdejší čeština byla poněkud zastaralá.
V lednu 1990 pak jel poprvé do Žďáru nad Sázavou s otcem Radslavem Kinským. Veselá nálada v autě prý s blížící se hranicí rychle skomírala. "Na hranici jsme předložili doklady a ten samý člověk, který by na nás dva měsíce předtím střílel, nás uvítal a otce oslovil − pane hrabě. Projeli jsme a asi tak za 300 metrů jsem zhodnotil, že to bylo úžasné. Otočil jsem auto a celou proceduru si ještě jednou zopakoval."
Žďár nad Sázavou: Meditační cestování lesem
Ve středu, nejpozději ve čtvrtek každý týden přijíždí Constantin Kinský na rodové sídlo do Žďáru nad Sázavou a zůstává přes víkend. Na zámku žije i jeho matka, původem gruzínská princezna. Ačkoliv tedy má i gruzínské kořeny, cestu do Gruzie Kinský zatím odkládá, až prý bude mít víc času. Zato ve Žďáru si užívá chvíle v lese. Charakterizuje je jako "malé cesty".
"Člověk nemusí cestovat jenom do zahraničí. Já mám třeba rád cesty lesem, pozoruji, jak roste, jak hospodaříme. A potom posedím na posedu a vůbec na nic nemyslím. Nechávám se okouzlit krásou kolem sebe."
Pracovní myšlenky v takových chvílích Kinský odhání, relaxuje po vzoru japonského učení zen, maximálně si v tom klidu vybavuje verše. "Třeba v jedné čínské básni se praví, že je dobré chodit až k místu, kde pramení řeky, kde prameny vysychají, a počkat, až začne pršet."
Někdy majitel žďárského panství, které představuje 5700 hektarů lesů, přes 50 rybníků, 200 hektarů orné půdy a 3,5 hektaru střech, v lese na posedu také zamíří. "Ale to není cíl. Kdo lovu rozumí, tak vám řekne, že není nic méně agresivního než lov. Když jste agresivní, tak chybíte, když jste v klidu, tak si to užijete."
Udine: Přitažlivý kousek Itálie bez turistických davů
Nedávno se Constantin Kinský vrátil z kongresu evropského sdružení rodin, které vlastní nějaký zámek, panství, statek a tento majetek se snaží udržet, oživit, rekonstruovat. Místem setkání byl severovýchod Itálie, poblíž rakouských a slovinských hranic. Ten region se jmenuje Friuli a jeho centrem je město Udine, kde jednání probíhalo. "Je to krásné území, úžasná krajina. Krajina je pro mě místo, kde se spojí dějepis a zeměpis. A to bychom měli v Česku lépe chránit. Polochráníme budovy, ale nevěnujeme dostatek pozornosti krajině kolem. A to je škoda," míní Kinský.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi