Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Doma v Praze mám knihu Od minulosti k dnešku − Dějiny českých zemí Jana Rychlíka a Vladimira Penčeva. Zajímám se o historii, impulzem ke koupi této knihy bylo "setkání" s Janem Rychlíkem při sledování televizní debaty a to, že jsem si chtěl připomenout kontext počátků naší státnosti a jak se vážou ke svaté Ludmile. Budu totiž dirigovat na Dvořákově Praze s Českou filharmonií Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila. Doma v Bamberku mám u postele Kunderovu Knihu smíchu a zapomnění − jeho romány považuji za mistrovská díla. Navíc Kundera je znalcem mého milovaného Leoše Janáčka (Můj Janáček). A konečně doma v Londýně mám Orwellův román 1984 a několik knih Philipa Rotha. Americkou idylu a Pražské orgie jsem již dočetl, teď mě čeká kniha Žít jako muž.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Pravidelně se vracím k Honoré de Balzacovi, F. M. Dostojevskému, Karlu Čapkovi, Milanu Kunderovi či Umbertu Ecovi. Miluji básně Jana Skácela a verše Karla Jaromíra Erbena. A příležitostně čtu rád i detektivky: Agathu Christie nebo Erlea Stanleyho Gardnera. V poslední době čtu ovšem nejčastěji (a nahlas) dětem (i sobě) staré české pohádky: vedle Němcové a Erbena i ty mimořádně krásné od Hrubína. 

Kterou knihu v tomhle životě ještě musíte stihnout přečíst?

Těch je hodně: Bible a Bhagavadgíta, Cervantesův Don Quijote, Goethův Faust, Vojna a mír Lva Nikolajeviče Tolstého či Joyceův Odysseus. Stále hodně dlužím Kafkovi. A zatím jsem netknut Tolkienem, což chci napravit.

S kterou autorkou byste rád zašel na víno? 

Asi s Gabrielou Preissovou (kdyby žila), ptal bych se jí na Její pastorkyni. A jistojistě s Kateřinou Tučkovou, s kterou jsem na gymnáziu v Brně seděl skoro ve stejné lavici. Zajímá mne, kde se v ní postupně vzal ten dechberoucí spisovatelský talent.

A s kterým spisovatelem byste se nebál strávit desetihodinový let?

Chtěl bych se setkat spíše se skladateli, na prvním místě s Antonínem Dvořákem. O hudbě (a její reflexi v románu) bych si rád povídal s Milanem Kunderou. Ale to je čirá hypotéza. Myslím totiž, že on je ten poslední, kdo by chtěl své romány komentovat. Budu je tedy prožívat a lámat si nad nimi hlavu samostatně.

jarvis_5b87ca5d498e5af96b6a28fb.jpeg
Foto: archiv nakladatelství