Zpráva o tom, jak svět financí vidí důvěryhodnost Česka, měla po dlouhé roky značnou váhu a obvykle atakovala titulní stránky novin. Když ratingové agentury hodnocení zvyšovaly, hnalo to vodu na mlýn politikům u moci, kteří hned viděli příležitost levněji si půjčovat. V řídkých případech, když agentury ukázaly varovně zdvižený prst a rating klesl (jako v roce 2002, kdy po konci jednobarevné vlády Miloše Zemana následující koaliční kabinet váhal s reformami veřejných financí), šlo o signál, že dluhy se nedají kupit donekonečna. Rating brali v úvahu velcí investoři do dluhopisů a jeho zveřejnění měnilo situaci.
Tyhle časy s velkou recesí skončily. Klesla prestiž ratingových agentur, kterým po dluhové kocovině zůstalo hodně másla na hlavě. Navíc na trh vpochodovali a usadili se na něm noví rozhodující hráči − centrální banky. Ty nyní výnosy dluhopisů ovlivňují mnohem přímočařeji než před krizí. V rámci měnové politiky státní bondy ve velkém skupují či, jako v našem případě v době intervencí, enormně nafukují své bilance a "vytištěné" peníze pak natečou i do dluhopisů. Jejich výnosy tak mohou klesat, i když zadluženost zemí roste.
V nynější dlouhé konjunktuře vláda sice dělá nové dluhy, ale relativní váha dluhového břemene klesá. Česko si vede líp než většina evropských ekonomik. To v poslední době ocenily hned dvě agentury, ale po jejich zprávách neštěkl ani pes. Z mediálního ohlasu dobrých zpráv mohou být na ministerstvu financí oprávněně zklamáni. Divit se ale nemohou.
Jednou z příčin je fakt, že jeden z "hodných" hodnotitelů, japonská JCR, nepatří do velké trojky. Agentura Fitch, která zvedla hodnocení Česka v pátek večer, je zase z těch významných tou zdaleka nejmenší. Zásadní ale je, že dnes ratingové agentury trh spíš dobíhají, než že by mu dávaly směr. Navíc rostou pochyby o tom, jak udržitelné budou státní finance po všech rozpočtových dárečcích. Úpěnlivá volání po tvorbě rezerv z nové Národní rozpočtové rady přitom vláda slyšet nechce.
