Schytali jsme to doma hned dvakrát: já jako novinář a manželka jako zákaznice. Internetový supermarket Rohlík.cz nedávno spustil reklamní kampaň, jejímž mottem jsou "jedinečné vztahy se zákazníky". To samozřejmě není extra kreativní, skutečně jedinečné by bylo chtít nemít jedinečné vztahy se zákazníky. Jenže Rohlík.cz jde dál: v podstatě chce být součástí vaší rodiny.

Na Rohlíku.cz nakupujeme celkem spokojeně jídlo a pivo. Moje manželka proto dostala od zakladatele obchodu Tomáše Čupra dopis, v němž ji vyzývá, aby mu taky napsala, že prý čte osobně veškerou poštu. Já pro změnu schytal tiskovou zprávu. "Naši kurýři jsou spíše pomocníci, kteří klidně vynesou nákup přes lešení a ještě se usmějí na děti a pozdraví sousedy. Chceme, aby zákazníci věděli, že na nakupování a péči o rodinu nejsou sami," píše se v ní.

Trochu jsem se lekl. Jestli fakt Čupr čte veškerou poštu sám, pak nejspíš nedělá nic jiného. Taky nevím, kolik lidí dnes bydlí za lešením; to nás v Praze díky komunistické péči trápilo před 30 lety. A upřímně: k péči o manželku bych raději Čuprova kurýra nepřibíral. Úplně postačí, když nám nákup vždycky přiveze včas, což se zatím neděje. Kurýři někdy jezdí jako kdysi řidiči MHD, taky mají svůj vlastní jízdní řád. Na rozdíl od nich za to asi nemůžou, ale to už je na vedení firmy, aby měli splnitelný itinerář.

Možná by se její šéf mohl mrknout spíš na to a čtení pošty přenechat sekretářce? A některá zelenina by mohla být lepší, i když ani za to nemůžou kurýři. Co kdyby se spíš nákupčí Rohlíku.cz dostali přes lešení ke kvalitnějším dodavatelům, usmáli se na ně a…? Protože třeba kuřata koupíte v tomto webovém obchodě chutnější než v mnohých "farmářských" prodejnách, a navíc za dobrou cenu. A prosím, nenechávejte příště do tiskových zpráv promlouvat reklamní "kapitány". Když jsem se dočetl, že v najaté reklamce prý říkají, že "Rohlík není suproš, Rohlík je čuproš", málem jsem přešel ke konkurenci. V kurýrech problém fakt není.