reklama

České penze mají podle Babišových poradců zachránit podnikové fondy, jaké po celá desetiletí fungují ve vyspělých západních zemích

Ekonom
Čtěte více: Babiš Andrej | důchod | reforma
  • Podnikové penze v Nizozemsku zajišťují zaměstnancům až 70 procent původního výdělku.
  • Spoléhají na ně ale i v Německu, Finsku a ve Švýcarsku.
  • Domácí byznys má obavy, že je to cesta pro velké a silné střední firmy, a nikoliv pro drobné podniky.
  • Penzijní společnosti namítají, že dnešní systém, kdy jim firmy posílají příspěvky za své zaměstnance, funguje dobře a není třeba ho měnit.
jarvis_5b20eb5f498eba1f74a74724.jpeg České penze mají zachránit podnikové fondy Foto: Vendula Fantová

Premiér Andrej Babiš hodlá novým způsobem přistoupit nejen ke správě státu, ale i k důchodům. Zatímco předchozí pokusy o reformu penzí počítaly s větším zapojením indivi­duálního spoření, šéf ANO na to chce jít úplně jinak: vedle státu by budoucí důchodce vyplácely i v Česku zatím neexistující podnikové penzijní fondy. Ty na Západě už desítky let zřizují jednotlivé firmy a ukládají do nich peníze buď samy, nebo v kombinaci s příspěvky svých zaměstnanců. A tvoří od USA přes státy EU až po Austrálii druhý pilíř penzijního systému.

"Proč by tak úspěšná společnost, jako je Škoda Auto, nemohla pro své zaměstnance takový fond zřídit? A řada dalších firem. Do konce funkčního období nové vlády by se to legislativně dalo stihnout," řekl Ekonomu Babišův ekonomický poradce a člen vznikající penzijní komise Jaroslav Ungerman.

Nizozemský vzor

Zaměstnanecké, respektive podnikové penze se v západních zemích rozvinuly po druhé světové válce. Jejich podoba je ovšem rozdílná − liší se podle toho, zda a jakým způsobem kombinují příspěvky zaměstnavatele a zaměstnanců, a také toho, jak vlády ukládané i vyplácené peníze zdaňují, a tím jednotlivé systémy regulují. Podstatným parametrem je rovněž to, zda se důchody vyplácejí podle předem dohodnutých parametrů, třeba počtu odpracovaných let, nebo jen na základě výše zaplacených příspěvků. Nebo zda lidé preferují výplatu doživotních penzí, případně si, jako tomu bývá v USA, raději peníze jednorázově vyberou.

V Evropě je zemí zaměstnaneckých penzí Finsko a Švýcarsko, v němž jsou dokonce povinné a kde stát ručí za minimální míru zhodnocení vkladů. Stejně tak sousední Německo: tam je podnikových penzijních systémů hned několik a existuje tam i instituce, u nichž si slíbenou výši důchodů firmy pojišťují pro případ, že je dostihnou ekonomické problémy.

Přímo vzorem je pak Nizozemsko, kde na podnikové penze na základě kolektivních smluv spoléhá více než 90 procent zaměstnanců. Příslušné fondy mají dlouhou tradici, jsou proto kapitálově silné a zajišťují penzi ve výši přibližně 70 procent dřívější mzdy. Především jejich zásluhou nizozemští penzisté dokonce (v kombinaci se státními důchody) berou o něco více, než kolik v zemi představuje mediánový příjem.

Britský systém prodělal od vzniku po roce 1945 několik zvratů. Po tlaku Margaret Thatcherové z něj nastal odliv směrem k připojištění u běžných penzijních společností, kdy se firma stala pouhým plátcem příspěvků za "své" lidi. To z technického hlediska usnadnilo převoditelnost penzí mezi jednotlivými podniky, protože se nepřesunují konkrétní nároky, ale peníze mezi pověřenými penzijními společnostmi, pojišťovnami či bankami.

Podnikové důchody v řadě vyspělých západních zemí od poválečných dob tvoří druhý pilíř penzijního systému.

Nespokojenost s výnosy takovéhoto systému ale v posledních letech vede k renesanci dřívějšího stavu. Nedávná studie vypracovaná na žádost britské dolní komory potvrdila, že náklady zaměstnaneckých fondů na provoz jsou nejméně o polovinu nižší než v případě individuálního spoření u soukromých penzijních společností. Nižší režijní náklady jsou dány nejen tím, že odpadá zisková marže, ale také proto, že není nutné vydávat peníze na přetahování se o klienty a s tím spojenou reklamu.

Převody nejsou problém

Podle Babišova poradce Ungermana není zřízení podnikových fondů pro velké a finančně silné firmy problém, jenomže polovina lidí je zaměstnána v podnicích, které nemají více než 250 lidí. "Penzijní fondy u velkých podniků si dovedu představit. Také u elitních středních firem. Stejně hledají benefity pro své zaměstnance, které si chtějí udržet. U malých firem si to však představit nedovedu, takové penzijní spoření by asi šlo mimo ně," řekl Ekonomu šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karel Havlíček.

Podle Jaroslava Vostatka z Vysoké školy finanční a správní, který se problematikou penzijních systémů zabývá, velikost podniku překážkou být nemusí. "Menší firmy se ve světě sdružují, například prostřednictvím hospodářských komor na oborovém principu, a zakládají si společný fond. Typické to je ve Švýcarsku," tvrdí. Překážkou nemusí být ani převod peněz či závazků z jednoho fondu do druhého. Na Západě dnes člověk v průměru šestkrát za život změní zaměstnání a podnikové penze na to pamatují. "V USA a řadě dalších zemí si lidé peníze při odchodu berou s sebou, převádí je na své penzijní spoření. Vyrovnat se s tím umějí také tradiční podnikové pojišťovny v Nizozemsku. Je to v podstatě věc pojistné matematiky," dodává Vostatek.

Zájem však může chybět i ze strany velkých firem. "Společnost Škoda Auto o zřízení vlastního penzijního fondu neuvažuje. V současné době přispívá svým zaměstnancům na penzijní připojištění v rámci firemních benefitů," sdělila Ekonomu Kamila Biddle z tiskového oddělení automobilky.

Pokud tedy Babišova vláda podnikové penze opravdu chce zavést, musí hledat způsob, jak je pro firmy i střadatele zatraktivnit. Standardní cestou bývá daňové zvýhodnění. Pojistné placené zaměstnancem představuje odpočitatelnou položku od základu jeho daně z příjmů a částka hrazená zaměstnavatelem je zase daňově uznatelnou položkou podniku.

Penzijní společnosti váhají

Zaměstnanecké penze na Západě bývají spravovány na neziskové bázi. Správa, zvláště v případě, že fond je menší, se omezuje na strategické řízení a na investování aktiv a běžný provoz fondu se najímají profesionální investoři a administrátoři.

Zamýšlený systém má i tak odpůrce v řadách již existujících penzijních společností. "Máme tu dobře fungující penzijní spoření, do kterého velké množství firem svým zaměstnancům posílá příspěvky, a to se mi zdá lepší. Už proto, že o důchody se pak starají profesionální penzijní společnosti a podnikům zůstává čas na jejich byznys," řekl Ekonomu Pavel Racocha, viceprezident Asociace penzijních společností ČR a šéf KB Penzijní společnosti. Navíc míní, že české firmy zatím nejsou tak stabilní jako západní.

V případě, že se podnikové penze zavedou, budou podle něj takovým fondům nabízet služby spíše investiční společnosti, a nikoliv regulacemi svázané penzijní fondy.

V Česku se podnikovými důchody zabývala už Klausova vláda počátkem devadesátých let. Příslušný návrh ministerstva práce, na němž se podíleli američtí poradci, nakonec rezolutně zamítla.

Jak v Evropě fungují podnikové penze

Nizozemsko

Na základě kolektivních smluv je pod podnikové penze zařazeno 90 procent nizozemských zaměstnanců. V naprosté většině jde o fondy s mnohaletou tradicí, které zaručují doživotní důchody, a to až do výše 70 procent předchozí mzdy, i když v roce 2013 došlo k mírnému poklesu. Podle údajů ze stejného roku měsíční příspěvky do fondů představovaly v průměru 17,5 procenta mzdy, přičemž 11,3 procenta platil zaměstnavatel a zbytek zaměstnanec. Nizozemské penze vyvolávají zájem expertů i politiků v jiných zemích.

Velká Británie

Do podnikových systémů je zapojena téměř polovina zaměstnanců. Reformy v letech 2015 a 2016 zvýšily transparentnost a snížily náklady na obsluhu. Britské podniky teď musí mít vlastní penzijní schéma a mohou při správě svých fondů spolupracovat s nízkonákladovou státní penzijní společností NEST. Pracovník po nástupu do firmy je do systému zařazen automaticky, může z něj však vystoupit. Firmy obvykle platí příspěvek ve výši čtyř procent mzdy, zaměstnanci tři procenta a jedno procento připlácí stát.

Švýcarsko

V zemi je více než dva tisíce podnikových penzijních fondů. Typické je i sdru­žování malých firem do oborových penzijních institucí. Stát reguluje, jakým způsobem jsou naspořené peníze převáděny na doživotní důchody − od roku 2014 mají lidé ve věku nad 65 let zaručeno, že každoročně dostanou 6,8 procenta z uspořené sumy. Pokus parlamentu o snížení na 6,4 procenta Švýcaři odmítli prostřednictvím referenda. Vedle povinných podnikových penzí existuje dobrovolné firemní připojištění, které je ale méně výhodné.

Německo

Podnikové penze, které mají základ už v 19. století, obstály v konkurenci jiných penzijních modelů a nyní existuje pětice částečně odlišných podnikových systémů. Zvláštností je, že německé firmy na rozdíl od praxe v jiných státech neodkládají peníze "zvlášť", volně s nimi nakládají a vyplácejí důchodové nároky z účetních rezerv. Na druhou stranu jsou zapojeny do systému pojištění, který zaměstnancům zajišťuje penze v dohodnuté výši i v pří­padě, že se zaměstnavatel dostane do ekonomických a finančních potíží.

Josef Pravec
Přeposlat
Diskuse
reklama

Neinvestovat do Amazonu a Googlu byla chyba, řekl miliardář Buffett. Ke kryptoměnám je ale stále kritický

Rozpočet státu skončil loni s druhým nejlepším výsledkem za 20 let. Pomáhá ekonomický růst a vyšší výběr daní

Ochráníme demokracii před falešnými zprávami, prohlásil Macron. Připraví zákon, který umožní soudům trestat šíření lží

Do desetitisíců schránek nechodí předplacené noviny, roznášková firma nemá dostatek lidí

Volkswagen v lednu prodal rekordní množství aut, jejich počet přesáhl půl milionu. Silně rostl v Číně a Německu

reklama