Čas dovolených je zároveň čas, kdy žralok v moři může představovat problém. Ani ne tak pro turisty, protože většinu z téměř pěti set druhů lidské maso nezajímá. Hůř na tom ale jsou podnikatelé závislí na cestovním ruchu, protože i jediná zpráva o útoku obávaného predátora má zpravidla velmi negativní dopad na jejich příjmy. Je tedy velká snaha vyvinout prostředky, které by před žraloky spolehlivě chránily.

Loni postihla série žraločích útoků pobřeží Nového Jižního Walesu v Austrálii, kde cestovní ruch do rozpočtu ročně přináší 3,7 miliardy dolarů. Nastal odliv turistů, který těžce zasáhl hotely a další podnikatele v oblasti. "Po zprávách o útocích tu zrušili řadu letních akcí, turistů ubylo a moje příjmy klesly na třetinu," uvedl pro agenturu Reuters David Loosemore, majitel hotelu ve městě Lennox Head.

Vzápětí se rozpoutal boj mezi organizacemi zastupujícími zájmy cestovního ruchu a ochránci životního prostředí, kterým se už dříve podařilo prosadit zákaz nových instalací protižraločích sítí u pláží.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat

Z filmových thrillerů by se mohlo zdát, že žralok je nejnebezpečnější tvor planety, jehož potravou jsou převážně lidé. Často se proto objevuje názor, že každý, kdo se koupe nebo potápí v teplém moři, musí počítat s tím, že se zapojí do potravinového řetězce oceánu. Je to však klam způsobený mediálním úhlem pohledu. Pokud vás zabije automobil, do novin se nedostanete, protože na tom není nic divného a nikoho to nezajímá. Když vás ale v Austrálii sežere žralok, lidé si to s gustem přečtou i na druhé straně planety.

Útok žraloka je proto vždycky událost, která má negativní ekonomický dopad přinejmenším na lokalitu, kde k němu došlo. Obvyklá je proto snaha místních úřadů ho ututlat, nebo alespoň bagatelizovat.

Útok žraloka má pro danou oblast zničující ekonomické dopady. Úřady proto často mimořádné události bagatelizují.

Renomovaný mořský biolog Hans Hass dokonce tvrdil, že útoky žraloků na lidi se odehrávají i ve zdánlivě bezpečném Středozemním moři. Tamní úřady ovšem podle něj mnoho úmrtí způsobených žraloky připisují na vrub zraněním způsobeným lodními šrouby, aby neodradily turisty.

Jeho názor podpořil případ, k němuž došlo roku 1996 na italském pobřeží Jaderského moře. Tehdy tu byla několikrát spatřena několikametrová ryba, která byla pokládána za velkého žraloka. Pobřežní letoviska zachvátila panika, pláže se vylidnily a turistické podnikání krvácelo. Místní biologové proto přispěchali na pomoc tvrzením, že ve skutečnosti šlo o zcela neškodnou rybu měsíčník (Mola mola), která také dorůstá několika metrů a její hřbetní ploutev tyčící se nad hladinu může vzdáleně připomínat žraloka. Tím ale veškerá podobnost končí: ryba má tak bizarní tvar, že splést si ji s obávaným predátorem dost dobře nejde. Navíc ve Středozemním moři nežije a i v rodném Atlantiku je na pokraji vyhubení. Představa, jak těsně pod hladinou křižuje znečištěný Terstský záliv s hustým lodním provozem, je bizarní − ale obchod je obchod.

Nejnadějnější se momentálně jeví elektronická zařízení generující impulzy, které zmatou smysly žraloků.

Stoprocentní ochrana neexistuje

Žraločí "repelenty" se na trhu objevily krátce pro druhé světové válce. První patentované přípravky byly na bázi octanu měďnatého. Jeden z nich s obchodním názvem Shark Chaser ve velkém kupovalo námořnictvo USA. Přidával se do záchranných balíčků pro ztroskotané piloty a námořníky. Přestože i známý oceánograf Jacques-Yves Cousteau už koncem 40. let zjistil, že žralokům nijak zvlášť nevadí, Shark Chaser armáda odebírala až do 70. let.

Za nadějný repelent na žraloky byla považována také organická sloučenina dodecylsíran sodný, která se často používá jako součást čisticích prostředků. I tady se ale v moři ukázalo něco jiného: látka sice žralokům moc nevoní, ale ve vodě se rozptyluje tak rychle, že si jí brzy přestanou všímat.

Vědci se proto soustřeďují na takzvané semiochemikálie, což jsou látky, které živé organismy používají k vzájemné komunikaci. Patří mezi ně například feromony, které dokážou v nepatrné koncentraci přilákat jedince opačného pohlaví z velké vzdálenosti. Existují i látky s opačnými účinky − třeba takové, kterými organismus odpuzuje nepřátele. V případě žraloků se jedná nejčastěji o extrakt ze zahnívající tkáně mrtvého žraloka, který je pro ostatní příslušníky druhu varováním, že někde nablízku žraloci přicházejí k úhoně.

Semiochemikáliemi jako žraločími repelenty se ve spolupráci s univerzitami intenzivně zabývá výzkumná organizace Shark Defense Techno­logies. Roku 2014 uvedla na trh pří­pravek Anti-shark 100, u něhož následné zkoušky potvrdily, že ve vodě do jedné minuty odežene i žraloky, kteří se krmí. Není však jisté, jestli by zastavil také útočícího žraloka, a nefunguje na všechny druhy stejně.

Některé laboratoře se proto raději soustředily na pokusy zasáhnout elektrické smysly žraloka. Vědci vycházeli mimo jiné z domněnky, že jinak těžko vysvětlitelné útoky žraloků na lodě jsou vyprovokovány elektrickými poli nebo působením elektrochemických potenciálů na trupu plavidla.

Nejnadějnější se momentálně jeví elektronická zařízení generující impulzy, které zmatou smysly žraloků nebo jim jsou silně nepříjemné. Technologie Shark Shield vyvinutá australskou společností SeaChange Technology je základem mnoha zařízení na ochranu surferů, potápěčů a kajakářů. Výsledky testů nejsou jednoznačné: zatímco na některých pracovištích zaznamenali účinnost blížící se 90 procentům, jiné zdroje tvrdí, že v určitých případech zařízení žraloky naopak přitahovalo.

Stále proto platí, že nejjednodušší ochranou je neprovokovat útočné chování. Znamená to především nestřílet ryby harpunou, protože signály, které vydávají ve smrtelné agónii, žraloky přitahují. Vyšší pravděpodobnost útoku je v místech rybolovu, u provozů zpracovávajících ryby a všude, kde se do vody vyhazují odpadky z domácností nebo z lodních kuchyní, případně kde ve vodě plave mršina nějakého tvora − taková riziková místa často prozradí přítomnost většího množství vodních ptáků.

Výsledky studií zkoumajících atraktivnost lidské krve pro žraloky sice nejsou jednoznačné, přesto je jistější nejít do vody, pokud máte krvácející zranění a podobně. Zájem mohou vyvolat také lesknoucí se šperky nebo součásti sportovní výstroje. Nedoporučuje se ani koupání nebo potápění za soumraku a v noci, kdy jsou mořští predátoři nejaktivnější.

Související