V sobotu ráno je Kiruna liduprázdná. V ulicích dvacetitisícového města na severu Švédska není živáčka. O to víc překvapí před desátou dvacet až třicet lidí čekajících před jedním z obchodů. Přišli si koupit alkohol.

V deset se dveře otevřou a obchod se zaplní lidmi. Je velikonoční víkend, takže na Velký pátek bylo zavřeno a obchod otevře zase až v úterý. Dnes si bude možno nakoupit jen od deseti do dvou. A to je pro obyvatele Kiruny i turisty jediná příležitost pořídit si pití s vyšším obsahem alkoholu než 3,5 procenta. Po druhé odpoledne si pivo, víno nebo třeba vodku budou moct dát jen v barech nebo restauracích, za mnohonásobně vyšší ceny.

Vítejte ve Švédsku, zemi proslavené zvláštním vztahem k alkoholu. Švédové ho milují i nenávidí, jeho konzumaci zkomplikovali mnoha pravidly, formálními a neformálními, a co je nejpřekvapivější, nijak jim to nevadí a cítí se ve své alkoholové polodiktatuře spokojení.

Státní regulace výroby a prodeje alkoholu funguje od počátku dvacátého století, po divokém století devatenáctém, kdy se tato země málem upila k smrti. K úplné prohibici nedošlo, avšak až do roku 1955 měli Švédové povinně osobní knížky, kam se zakoupený alkohol zapisoval.

Ve stejném roce vznikl státní monopolní maloobchod s alkoholem Systembolaget, většinou Švédů nazývaný prostě Systém. Řetězec zhruba 400 obchodů je ve Švédsku jediným místem, kde si lze alkohol koupit. Pyšní se poučeným a kompetentním personálem, který prý dokáže poradit například i v tom, jaké víno si koupit k plánované večeři.

Ne že by tyto rady běžní Švédové vyžadovali. Spíš je uvidíte, jak v Systembolagetu zaplňují své vozíky někdy i desítkami lahví nebo plechovek. Pro cizince je zábavné navštívit obchod, který prodej svého zboží nepodporuje, ale naopak zákazníkům komplikuje. Tomu slouží například omezená otvírací doba či to, že tu ani v nejparnějším létě nelze koupit žádné nápoje chlazené. Slevy či jakékoli jiné marketingové akce jsou zakázány. Místo reklam najdete na stěnách nebo ve výlohách informace o škodlivosti alkoholu.

Původně se státní monopol týkal i výrobců a distributorů, po vstupu Švédska do EU však polevil. Dnes se vztahuje jen na maloobchod. Ale i to přináší Švédům problémy. Koupit lahev vína večer nebo o víkendu pro neohlášenou návštěvu nepřipadá v úvahu. A nekoupí si ji ani v restauraci nebo baru. Tam pořízený alkohol nelze odnášet pryč.

A co je na tomhle všem vůbec nejzajímavější? Švédům to nevadí. Když s nimi o Systembolagetu mluvíte, jen výjimečně slyšíte kritiku nebo nesouhlas. Nejčastěji krčí rameny a říkají: "Hm, tak to prostě je, nemáme s tím problém." To potvrdil i dva roky starý výzkum veřejného mínění, podle kterého by 76 procent Švédů současný systém nezrušilo.

Přitom takzvaná tvrdá data nedokazují, že by dnes už skoro stoletá regulace alkoholu ve Švédsku byla nějak zvlášť přínosná. Ano, Švédi se dožívají vyššího věku než průměrní Evropané, ale střídmost v pití za tím nehledejme. V běžných ukazatelích (spotřeba alkoholu, nemoci spojené s konzumací alkoholu atd.) jsou srovnatelní s ostatními Evropany.

Takže čím to je? Odpověď je překvapivá, až šokující. Švédi našli v buzeraci týkající se alkoholu zalíbení. Na jedné straně si připadají zodpovědnější, na druhé straně jim státní regulace činí konzumaci alkoholu zábavnější. Ve většině zemí Evropy včetně Česka je pití alkoholu něčím běžným. Pro Švédy je to naopak událost, kterou si musí dopředu promyslet a naplánovat. A víte co? Nakonec z toho mají mnohem větší radost. Nejen díky promile etylalkoholu v krvi. Prostě proto, že je to něco nevšedního.

Neříkám, že státní regulace a částečná prohibice jsou recept na lepší večírky. Ale líbí se mi přístup Švédů, kteří pokrčí rameny a snaží se najít radost v prostoru, který jim stát vytyčil. Což se netýká jen alkoholu. Švédové žijí v přísně regulované, v podstatě málo svobodné společnosti. A patří k nejšťastnějším lidem na světě.

Člověk se ale stejně po pár dnech těší domů. Nejen kvůli lahvi bourbonu koupené v deset večer u Vietnamce.

Související