reklama

Žaluzie jsme vyráběli i pro papeže. Miroslav Jakubec začínal jako dělník, jeho firma dnes na stínění utrží přes miliardu korun

Ekonom
Čtěte více: osobnosti | podnikatel | výroba
  • Miroslav Jakubec kdysi montoval žaluzie do oken, dodavatel však nestíhal a Jakubec začal stínění vyrábět sám.
  • Dnes jeho firma Climax utrží přes miliardu korun, stínění vyrobila i pro pražskou návštěvu papeže.
  • Loni Climax koupil svého francouzského distributora a chystá expanzi na tamní trh.
jarvis_5a8d70d1498e2f5c9861c0e6.jpeg Majitel společnosti Servis Climax Miroslav Jakubec Foto: Jiří Zerzoň

Miroslav Jakubec by mohl být kronikářem českého bydlení. Kdysi jako dělník stavěl panelová sídliště. Poté do panelákových oken montoval těsnění a žaluzie. A dnes jeho firma Servis Climax vyrábí různé druhy stínění, které si Češi stále častěji montují do svých rodinných domků. Firma, jejíž název vznikl spíše omylem, loni utržila přes miliardu korun. Rolety, žaluzie či pergoly dodává na trhy od tuzemska po Blízký východ. Miroslav Jakubec však zůstává věrný svým kořenům. Nové zaměstnance posílá vždy alespoň na chvíli do výroby a tvrdí, že kdo umí pracovat rukama, zpravidla zvládne zastávat i kancelářské pozice.

Vaše firma sídlí ve Vsetíně. Sešli jsme se ale v Praze, které se prý jinak spíš vyhýbáte. Proč?

Nevím, jestli je správné říct, že se vyhýbám Praze. Ale cesta do hlavního města a zpět je pro mě na celý den, za který se dá zvládnout spousta jiných věcí. Praha je samozřejmě důležitým místem pro schůzky. Často se snažím skloubit obchodní jednání s rodinným výletem a návštěvou divadel nebo muzikálů. Máme tu oblíbený hotel a rádi se sem vracíme.

Profesní život jste začínal jako dělník. Proč jste po gymnáziu rovnou nepokračoval ve studiu?

Nebyl jsem žádný zázračný student, spousta učitelů mi říkala, že na vysokou školu nemám, a tím mě odradili. Navíc jsme s tátou od mých deseti let stavěli chalupu v Krkonoších, takže jsem byl zvyklý dělat rukama a neměl jsem s tím žádný problém. Říkal jsem si, že není špatné takhle začít a zjistit, co je vlastně práce. Když k tomu přidáme, že i já jsem byl přesvědčený, že na vysokou nemám, tak to bylo jednoduché rozhodnutí.

Budovali jsme pražské Řepy a další sídliště. Dělal jsem paneláře, betonáře, stavěli jsme výtahy. Byla to skvělá škola.

Nakonec jste ale na studia šel.

Mě ta práce hrozně bavila. Stavěli jsme pražské Řepy a další sídliště. Zkusil jsem spoustu profesí, dělal jsem paneláře, betonáře, stavěli jsme výtahy. Byla to skvělá škola a poznal jsem tam spoustu skvělých chlapů zedníků. Ale asi po roce a půl jsem si říkal, že to není úplně to, co bych chtěl v životě dělat. Mě vždycky bavilo někoho organizovat, ale tam jsem byl jen jako dělník. Bylo to asi rok a půl po gymnáziu, už jsem zapomněl na to, jak mě od studia zrazovali, tak jsem to zkusil a ono to vyšlo. Nakonec jsem vystudoval pozemní stavby na ČVUT.

Když jste dostudoval vysokou, co bylo vaší první prací?

Už během studií jsem poznal svoji ženu, na konci prváku jsme se brali a záhy se nám narodil syn, kterému je dnes 29. Nebyly to vůbec jednoduché časy, bydleli jsme v bytě rodičů mé ženy v jednom pokoji a neměli jsme peníze. Každý víkend a prázdniny jsem musel chodit po brigádách, hlavně po stavbách, abychom se nějak uživili. Těch pět let jsme nějak zvládli a já jsem přemýšlel co dál. Tehdy jsem vůbec neměl pomyšlení na to, že bych podnikal, i když bylo po revoluci. Celý život se snažím dívat na šikovné lidi a brát si od nich to, v čem jsou dobří, takže jsem si říkal, že se nechám někde zaměstnat. V prvním roce jsem ale vystřídal tři různá zaměstnání. Byl jsem tam vždy jen dva tři měsíce, a když jsem viděl, jaká je to hrůza, jak se chovají k lidem a penězům, říkal jsem si, že to není moje cesta, že pro takové lidi nechci dělat. Postupně ve mně dozrálo rozhodnutí, že budu muset podnikat. Když jsme založili firmu, tak jsem rukama dělal možná další tři roky. Ale když jsme nabrali první zaměstnance, začal jsem se věnovat spíš obchodu a ekonomice.

jarvis_5a8d70d1498e2f5c9861c0ed.jpeg
Jsme firma řízená statistikami. Každý má ty svoje nad svým pracovním stolem a kdokoliv se na ně může podívat, říká Miroslav Jakubec.
Foto: Jiří Zerzoň

Tehdy jste hlavně montovali těsnění do oken a dveří. Jak jste k tomu přišli?

Švédská firma Eurostrip do Česka přes dceřinou společnost distribuovala silikonové těsnění, což jsou takové čubičky, které se vkládají do nově vyfrézovaných drážek v dřevěných oknech. Paneláková okna tehdy zpravidla netěsnila, nedala se pořádně zavřít, z čehož byly obrovské úniky energií. Po naší instalaci se lidem vždy buď zvedla teplota v bytě, nebo začali podstatně méně topit.

Exkluzivní obsah pouze pro předplatitele.

Kupte si předplatné webu již za 99 Kč na měsíc.

Úplný obsah Ekonomu a Hospodářských novin • Přihlášení až na 5 zařízeních

Předplatit

Filip Sýkora
Přeposlat
Diskuse

Neinvestovat do Amazonu a Googlu byla chyba, řekl miliardář Buffett. Ke kryptoměnám je ale stále kritický

Rozpočet státu skončil loni s druhým nejlepším výsledkem za 20 let. Pomáhá ekonomický růst a vyšší výběr daní

Ochráníme demokracii před falešnými zprávami, prohlásil Macron. Připraví zákon, který umožní soudům trestat šíření lží

Do desetitisíců schránek nechodí předplacené noviny, roznášková firma nemá dostatek lidí

Volkswagen v lednu prodal rekordní množství aut, jejich počet přesáhl půl milionu. Silně rostl v Číně a Německu

reklama