reklama

Biopaliva byla ještě před 15 lety velkou nadějí, měla zabránit oteplování planety. Místo toho v Česku ničí půdu a tráví vodu

  • Pěstování plodin pro biopaliva, která distributoři povinně přimíchávají do paliv, zhoršuje kvalitu půdy a zamořuje vodu chemikáliemi.
  • Odborníci, kteří se zabývají kvalitou vody, nacházejí v povrchových i podzemních vodách pesticidy používané při pěstování řepky, kukuřice a cukrovky, z nichž se vyrábí právě bionafta a biolíh.
  • Aby se zbytky postřiků a látek, na něž se rozkládají, nedostaly až do vody, kterou pijeme z kohoutku, vodárny investují stovky milionů korun do filtrů, které je umějí zachytit.
  • V Česku v posledních letech z biopaliv profituje především favorit na premiéra v říjnových parlamentních volbách Andrej Babiš. Loni se česká bionafta vyráběla jen v továrnách Agrofertu.
Ještě před 15 lety byla velkou nadějí - Ilustrační foto. Ještě před 15 lety byla velkou nadějí - Ilustrační foto. Foto: Shutterstock, HN

Už 10 let se bionafta a biolíh povinně přimíchávají do paliv, která na pumpách tankujeme do aut. V používání takzvaných biopaliv první generace, tedy těch vyráběných z plodin, které primárně slouží jako potraviny, dnes patří Česká republika k premiantům v Evropské unii.

V roce 2009 se členské státy zavázaly, že 10 procent z paliv v dopravě bude v roce 2020 pocházet z obnovitelných zdrojů. Jenže se ukázalo, že tradiční biopaliva, jako jsou bionafta a biolíh, způsobují více problémů než užitku. Brusel už několik let obrací kurz a jejich používání se snaží výrazně omezit.

Ne tak Česká republika. A to i v situaci, kdy se plodiny jako řepka, kukuřice a cukrovka, které se v českých chemičkách mění v bionaftu a biolíh, pěstují na stovkách tisíc hektarů způsobem zatěžujícím životní prostředí.

Odborníci už několik let pouka­zují na to, že jedovaté pesticidy používané při pěstování právě těchto plodin se nacházejí ve vysokých koncentracích ve zdrojích pitné vody. Aby se z řek, přehrad a podzemních vod nedostaly až do kohoutků, vodárny napříč republikou utrácejí stovky milionů korun za technologie, které si s těmito toxickými látkami umí poradit.

A přestože má výhodný byznys s biopalivy v Česku dlouhou tradici a za posledních 20 let s ním mělo co do činění hned několik kontroverzních podnikatelů, dnes na něm vydělává především favorit na post českého premiéra Andrej Babiš. V jeho zájmu je, aby bionafta a biolíh z nádrží českých aut zmizely co nejpozději.

Řepka na výrobu bionafty

Na pohled vypadají jako nadrobno nasekané myší bobky. Ale povrch hrstky černých granulí, které má v Petriho misce na svém stole provozní ředitel plzeňské vodárny Jan Kretek, by mohl pokrýt fotbalové hřiště. Kdyby se rozprostřely tuny granulí, přes které se ve vedlejší budově žene voda z řeky Úhlavy, zabraly by více než polovinu zeměkoule. "Na této ploše se vám toho zachytí opravdu hodně," říká Kretek.

Granule aktivního uhlí fungují ve vodárenských filtrech stejně jako tablety toho živočišného v žaludku. V malinkatých pórech na povrchu i uvnitř se zachytávají ještě menší částečky. "Princip je úplně stejný," vysvětluje Kretek, zatímco ukazuje sypkou drť ve skleněné nádobce, "aktivní uhlí má obrovský povrch, kam nasorbuje to, co nechceme, ať v sobě nebo ve vodě." Jenže to, co v Plzni v pitné vodě nechtějí, nejsou bacily, které působí střevní potíže. Jsou to látky, se kterými se ve své práci setkává většina traktoristů v téhle zemi: postřiky, mnohdy s krkolomnými názvy, na hubení plevele, škůdců a plísní. Jen loni jich zemědělci na česká pole nastříkali 4,8 tisíce tun.

V Plzni bylo pesticidů, jejichž koncentrace překračovala normu pro pitnou vodu, hned několik. Ne všude jich limit překročí tolik najednou, ale měření z posledních let ukazují, že filtry s aktivním uhlím by si měly pořídit úpravny pitné vody napříč republikou. "V dnešní době nejde oddělit tok vody od toku chemie na naší planetě. Někteří lidé si myslí, že voda bude trvale čistá. Je ale řada pesticidních látek, které se měří v hlubokých vrtech," říká Marek Liška z vodohospodářských laboratoří Povodí Vltavy.

V Česku se vyrábí přibližně polovina pitné vody z vod povrchových, tedy z přehrad a řek, kam pesticidy spláchne z polí déšť. Ta zbývající polovina pitné vody přiteče do kohoutků z vod podzemních. Vědci z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) podrobně sledují, jestli v nich jsou pesticidy a jejich metabolity, což jsou látky, na které se toxické postřiky časem rozloží, od roku 2009. Od té doby se jim naskýtá varovný obrázek. V loňském roce pesticidy překročily limit ve dvou pětinách z 660 míst, kde odebírají vzorky. Čtyřicet šest míst, která sledují, patří k velkým zdrojům pitné vody. Loni byly pesticidy nad limitem ve 24 z nich, tedy ve více než polovině. V jednom vodárenském zdroji jich překročilo limit dokonce osm najednou. A nedá se očekávat, že by odtamtud v dohledné době zmizely. "V podzemní vodě jsou ty pochody daleko pomalejší, všechno tam trvá strašně dlouho," říká Vít Kodeš, který se monitorování pesticidů v ČHMÚ dlouhodobě věnuje. "Když uděláte nějaké opatření, nemyslete si, že za 10 let to bude v pořádku. Bude to trvat daleko déle," dodává.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé.

Děkujeme za vaši přízeň.

Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá.
Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Předplatit

Kateřina Šantúrová
Přeposlat Diskuse

Neinvestovat do Amazonu a Googlu byla chyba, řekl miliardář Buffett. Ke kryptoměnám je ale stále kritický

Rozpočet státu skončil loni s druhým nejlepším výsledkem za 20 let. Pomáhá ekonomický růst a vyšší výběr daní

Ochráníme demokracii před falešnými zprávami, prohlásil Macron. Připraví zákon, který umožní soudům trestat šíření lží

Do desetitisíců schránek nechodí předplacené noviny, roznášková firma nemá dostatek lidí

Volkswagen v lednu prodal rekordní množství aut, jejich počet přesáhl půl milionu. Silně rostl v Číně a Německu

reklama