Briketa bývala legendární putyka u nákladového nádraží na pražském Žižkově. V dobách, kdy nádraží fungovalo, se tam v časných ranních hodinách, po vykládce vagonů, údajně vypil větší objem tvrdého než piva. Bývala to poslední, dost zoufalá zastávka po nočních tazích. Nebyla to hospoda, spíš špeluňka nejnižší kategorie. Ale měla jisté, i když poněkud upatlané kouzlo. Je milé vidět při náhodné jízdě kolem, že stále funguje. Na rozdíl od mnoha lepších podniků, které vzal čas.

V hlavním tématu aktuálního vydání jsme zjišťovali, zda vlastně ještě existuje něco jako tradiční česká hospoda. Taková, v níž se nejen popíjí, ale vede se i jakýsi intelektuální život.

Je něco takového vůbec možné v době fastfoodů, sushi, pizerií, thajských a vietnamských vývařoven? V čase pivovarských franšíz, nekouření, vysokých nájmů, zdravého životního stylu, bruselských regulací, bioproduktů, internetu a Facebooku, EET, piva v PET lahvích, aperolů a ciderů, cykloturistiky, příměstských satelitů, hipsterů či cafepointů a fishpointů?

Související