reklama

Miliardář uhranul Česko. Proč se každá debata o byznysu stočí na téma Babiš

Čtěte více: Babiš Andrej | miliardář | politika
  • Je všude - v městské kavárně, venkovské hospodě i v centrálách firem. Všichni jsou jím fascinovaní.
  • Ale říci o něm svůj názor veřejně je pro mnohé problém. S Andrejem Babišem si to nechce rozházet nikdo.
  • Proč Babiš fascinuje tolik Čechů?
Miliardář uhranul Česko - ilustrace. Miliardář uhranul Česko - ilustrace. Foto: archiv

Hlavně mě prosím necitujte, reagují nejčastěji vlivní a bohatí lidé, když se jich zeptáte na jejich názor na Andreje Babiše. Mluvili jsme o něm s podnikateli, bývalými i současnými obchodními partnery či vysokými úředníky.

Stejnou zkušenost jsme udělali v on-line anketě Ekonomu, jejímž prostřednictvím jsme položili stovce podnikatelů a manažerů otázku, jak dnes nejpopulárnější politik ovlivňuje Česko. Přišlo méně odpovědí, než je obvyklé, a většina byla pochvalných. Všiml si toho i jeden z respondentů, ředitel klinik DuoVize a NeoVize Petr Kocian: "Je mi smutno ze strachu, který je zde cítit od diskutujících, což se projevuje i absencí příspěvků. Už zase máme strach vyjádřit názor. Cítím se ohrožen a obávám se o naši svobodu," napsal.

Vliv Babiše, který svou pozici druhého nejbohatšího Čecha stvrdil nákupem médií a následným vstupem do politiky, se postupně rozšířil i do takto "neviditelné" podoby. Během necelých tří let se mu podařilo změnit atmosféru ve společnosti jako možná žádnému jinému politikovi před ním. Jeho působení se neprojevuje jen tím, že se skoro každý hovor do pěti minut stočí k Babišovi, ale také všudypřítomným pocitem, že bez jeho - ať už formálního, nebo neformálního - souhlasu se v této zemi prakticky nic významnějšího nepohne. Neopraví se bez něj bazén ve státním hotelu Thermal ani se nepostaví obchvat Znojma.

EKONOM V NOVÉM

Ve čtvrtek dorazilo na stánky první číslo Ekonomu v nové podobě. Nabízí odpovědi na otázky, jak vicepremiér a majitel Agrofertu funguje, jak působí na lidi, kdo se ho bojí a jakými lidmi se naopak obklopuje.

Ekonom přináší i několik nových rubrik. Mimo jiné Glosář řízného novináře Ivana Breziny nebo Deníček známého brněnského aktivisty a politika Matěje Hollana. Dále se dočtete, proč si šéf burzy Petr Koblic hraje s mikroskopem nebo co dělat, když se po firmě potulují údaje o platech šéfů.

Zbrusu nový Ekonom zakoupíte na stáncích nebo si jej můžete předplatit přímo na stránkách Economie.

Češi si přitom dosud hlídali, aby na politické scéně nikdo příliš nedominoval, a dokázali to vyvažovat tím, že například vítěznou stranu ze sněmovních voleb nechali o něco později prohrát v krajích. "Za Babiše" však začali najednou přijímat koncentraci moci, kterou by ještě před několika lety považovali za nemožnou a nepřijatelnou.

Pro elity má peníze a osobní kouzlo, pro masy "krmi". Na svou stranu dokázal Andrej Babiš - navzdory mnohačetnému střetu zájmů, častým názorovým zvratům a přetrvávajícímu podezření ze spolupráce s komunistickou tajnou policií - strhnout nejen davy rozčarované z krize polistopadového režimu, ale také nemalou část těch, kteří udávají ve společnosti směr. Prvně jmenovaní mají často pocit, že si s nově nabytou svobodou a zdánlivě neomezenými možnostmi neumí poradit, a vidí v Babišovi člověka, který jim pomůže se v nepřehledném světě zorientovat. To dokazuje i jeho výrok z dokumentárního filmu AB Matrix, kde Babiš mluví o tom, že stačí "dát lidem krmit", aby byli spokojení a oddaní svému "živiteli".

Společenské elity si získává dvěma způsoby: Jednak coby bohatý a hodný mecenáš "nějak pomůže". Například známému fyzioterapeutovi Pavlu Kolářovi, který pečuje o české sportovní hvězdy, ochotně postavil moderní kliniku Centrum pohybové medicíny. Zpěvákům Karlu Gottovi a Richardu Krajčovi finančně přispěl na jejich koncertní turné. A získal si například i občanskou aktivistku Olgu Sommerovou, která dříve hájila Václava Havla, když podpořil vznik jejího dokumentu o ikoně pražského jara a disidentce Martě Kubišové. Lidem z byznysu imponuje zase tím, že když si něco umane, tak toho dosáhne. Často je také odzbrojí svým osobním kouzlem a vyjednávacími schopnostmi.

"Celé to téma má obecnější rovinu, kterou je problém 'oligarchů' v politice. A nemusíme si myslet, že je to jen problém Česka, Ruska nebo Ukrajiny; i Trump ve Spojených státech je zářným příkladem, byť zatím jen potenciálním," říká sociolog Jan Herzmann. "Tito lidé vzbuzují jiné reakce než obvyklí politici, protože mají jiné možnosti. Já si stále kladu otázku, jestli je lepší oligarcha na pódiu, nebo oligarcha tahající za nitky z pozadí. Obojí má svá rizika. Nejlepší by bylo, kdyby se oligarchové do politiky nemíchali. Jenže stejně skvělé by bylo, kdyby většina voličů věděla, pro co vlastně hlasují. Obě přání jsou bohužel stejně naivní," dodává Herzmann.

V politice je Babiš aktivní už čtyři roky, přesto se od ní stále distancuje, úspěšně využívá pózy výkonného manažera znechuceného politikařením a vymlouvá se na koaliční partnery, kteří mu neumožňují "udělat pořádek". Umně vyvolává v lidech pocit, že je obětí, na kterou všichni nespravedlivě útočí. Občas přitom míchá fakta. Server Echo24 nedávno přišel s příkladem takové manipulace: smutnou událost sebevraždy výrobního ředitele jednoho z masokombinátů Agrofertu využil Babiš jako důkaz, co může být výsledkem tlaku proti jeho osobě. Manažer se měl podle něj zabít kvůli neúspěchu v testu kvality salámu. Ve skutečnosti však tato tragická událost neměla s testem nic společného. Navíc masokombinát, v němž manažer pracoval, v testu se svým výrobkem zvítězil.

Překonat otce

Zajímavé je, že s polistopadovými matadory české politiky Milošem Zemanem a Václavem Klausem spojuje Andreje Babiše silný vztah k matce. Přestože vystudovala vysokou školu, svou kariéru upozadila. Byla hnací silou rodiny a kladla důraz na vzdělání a sportování svých dvou synů. Babišův otec se choval spíše jako přísný šéf a podle jeho sestry žijící v Kanadě měl záchvaty agresivity vůči manželce i dětem. Výsledkem je celoživotní snaha Babiše otce překonat.

Zjevně od otce ale pochází Babišův pragmatismus až oportunismus. Stejně jako později jeho syn, i on pracoval v podniku zahraničního obchodu. Rodina díky tomu vyjela nejdříve do Etiopie a posléze do Paříže, kam Andrej nastoupil do první třídy. Kariéru ale Babišův otec rozjel až s nástupem normalizace v 70. letech, kdy mu bylo po několika letech navráceno členství v KSČ. Posléze působil jako jeden ze zástupců Československa při OSN v Ženevě, kde Andrej vystudoval jeden ročník gymnázia. I tak se ve Švýcarsku naučil výborně francouzsky a "přičichl" k životnímu stylu a možnostem, jaké nabízel Západ.

Už na studiích se projevily jeho sklony být všude šéfem. Na bratislavské Vysoké škole ekonomické vedl pobočku mezinárodní studentské organizace AIESEC, což mu otevřelo dveře k prominentním pracovním stážím ve Francii a Belgii. 

Nástup do podniku zahraničního obchodu Chemapol, později přejmenovaného na Petrimex, se ukázal jako nejlepší možná průprava pro pozdější podnikání. Na rozdíl od zbytku centrálně plánovaného hospodářství se v těchto podnicích pracovalo s vysokým nasazením a předpokladem byly nejen jazykové znalosti, ale také reprezentativní vystupování.

Koncem 70. let vstoupil do komunistické strany a založil rodinu. Dům, který si postavil svépomocí, splatil i díky důležitému období ve svém životě - šestiletému pracovnímu výjezdu do Maroka, odkud se rodina vrátila až po listopadu 1989.

Jak lacino nakupovat

Nákup firem dotáhl Andrej Babiš téměř k dokonalosti v zemědělství. Vybudoval řetězec, který zemědělce na Agrofertu činí de facto závislými. Na jaře jim prodá osivo a hnojivo, pronajme jim techniku a na podzim od nich jejich úrodu vykoupí. "Má různé metody, jak k firmám levně přijít - dodával třeba zemědělským podnikům zboží nebo semeno, a když nebyly schopny platit, tak je výhodně převzal. Ve firmě pak nechal jen pár lidí, aby mu zůstal nárok na dotace. O tom, kolik pracovních míst už takto zrušil, se ale nemluví," říká tajemník Asociace soukromých zemědělců Jaroslav Šebek.

Podle něj jsou nebezpečím pro český venkov právě kolosy typu Agrofert a fakt, že kvůli dotacím mají o obor zájem další finanční skupiny, které vytvářejí větší a větší celky. "Rodinné farmy těžko někdo koupí, je tam generační návaznost. Navíc udržují na venkově lidský prvek - vztah k půdě - a znalosti, jak to dělat," říká Šebek.

Zemědělstvím se ve skupině Agrofert zabývá více než 20 hlavních podniků, pod které patří desítky dceřiných firem. Jen v roce 2014 Agrofert nakoupil šest zemědělských společností, včetně firmy AGRO - NOVA či Drůbežáren Osík. V roce 2015 získala Babišova firma třeba obchodníka se zemědělskými plodinami a chemikáliemi Agrofin Svitavy a letos v únoru koupila i velké zemědělské obchodní družstvo Zálabí. Zemědělství tvoří asi pětinu obratu Agrofertu.

Tam se pomocí tenisu, který závodně hrála jeho dcera, dostal do nejvyšších pater společnosti a naučil se tyto vazby pěstovat a využívat. To se mu později hodilo při budování a rozšiřování Agrofertu. Za dvě desetiletí z něj udělal skupinu s více než 200 firmami a 34 tisíci zaměstnanci, obratem přes 160 miliard a ročním ziskem pohybujícím se mezi 5 a 10 miliardami korun.

Podřízení plní i nevyřčená přání

Po jeho přestupu do politiky lze dnes Čechy rozdělit na ty, kteří Babiše obdivují a podporují, a na ty, kteří ho sice nenávidí, ale bojí se ho. Nic mezi není. Konečný výsledek je ale pro šéfa hnutí ANO stejný: všichni vlastně dělají, co chce on. Silně se to dnes projevuje při výběru daní. Andrej Babiš přišel do politiky s původně celkem oprávněným záměrem zamezit daňovým únikům. Přestože totéž prohlašovali i jeho předchůdci, až jemu se podařilo vybudit berní úředníky k větší aktivitě. Jenže jeho podřízení se často snaží splnit i jím nevyřčená přání.

Daňového podvodníka tak dnes úředníci vidí za každým rohem a zvýšenou represí často doslova otravují podnikatelům život. Ti přicházejí s přirozenou obrannou reakcí - jsou naštvaní na stát a snaží se ještě více než dřív platit na daních co nejméně. Tak vyhrocený souboj mezi plátci a výběrčími daní zde po roce 1989 nebyl, říkají lidé, kteří mají o situaci na finančních úřadech přehled.

Například z Babišova kontrolního hlášení, které bylo zavedeno od ledna a je klíčovým opatřením proti podvodům s DPH, udělali agilní byrokraté téměř šikanu. Babiše z toho ale nelze vyvinit - to on vytvořil atmosféru, v níž se úředníci bojí udělat sebemenší chybu nebo cokoli rozhodnout. Proto se i několikrát denně oficiálně obracejí na účetní firem, aby jim posílali desítky naskenovaných dokumentů nebo vysvětlili banální položku.

"Přístup, který daňová správa zvolila, je velmi pracný a neefektivní. Potvrzují nám to daňoví poradci, kteří jsou v některých případech zavaleni požadavky na prokazování rozdílů v řádu jednotek korun," říká Petra Pospíšilová, šéfka Komory daňových poradců. "Nevím potom úplně přesně, kde finanční správě zbývá kapacita na řešení skutečných daňových úniků," dodává.

Atmosféru strachu mezi 15 tisíci úředníky finančních úřadů posiluje Babišovi naprosto loajální šéf finančního ředitelství Martin Janeček.

Exkluzivní obsah pouze pro předplatitele.

Kupte si předplatné webu již za 99 Kč na měsíc.

Úplný obsah Ekonomu a Hospodářských novin • Přihlášení až na 5 zařízeních

Předplatit

Markéta Fišerová, Václav Dolejší
Přeposlat
Diskuse

Neinvestovat do Amazonu a Googlu byla chyba, řekl miliardář Buffett. Ke kryptoměnám je ale stále kritický

Rozpočet státu skončil loni s druhým nejlepším výsledkem za 20 let. Pomáhá ekonomický růst a vyšší výběr daní

Ochráníme demokracii před falešnými zprávami, prohlásil Macron. Připraví zákon, který umožní soudům trestat šíření lží

Do desetitisíců schránek nechodí předplacené noviny, roznášková firma nemá dostatek lidí

Volkswagen v lednu prodal rekordní množství aut, jejich počet přesáhl půl milionu. Silně rostl v Číně a Německu

reklama