Plody země

Pražákům připadají tuny obilí a sklizené hektary nudné, tedy dokud jsou regály obchodů plné. Mnohem více sexy jsou třeba auta, mobily či Facebook. A ti, kteří sklízejí, si rozhodně nechtějí číst „moudra“ o své práci od nějakých novinářů, kteří stěží rozeznají ječmen od pšenice. Psát o žních je prostě sebevražda. A v týdeníku Ekonom nejsme sebevrazi. Ostatně, víte, že právě vrcholí žně?

Faktem nicméně je, že v zemědělství a potravinářství se za poslední dvě dekády událo tolik změn, že by bylo chybou se tomuto oboru nevěnovat. Zkusili jsme se proto podívat, když už máme ty žně, kdo jsou hybatelé českého zemědělství.

Nebyl to snadný úkol. Jednička je jasná, zatím to dotáhla na vicepremiéra a je jí všude plno. Ale kdo jsou další lídři? To je trošku detektivka. V zemědělství více než kde jinde platí, že se nemluví, ale maká. Je jasné, kde si první muž oboru vypůjčil své slavné heslo. Zemědělci se jen velmi neradi baví o své práci či snad dokonce o svých záměrech. Možná je to nedůvěra k městským pisálkům. Nebo přirozená uzavřenost. Ale asi je to dáno i tím, že zdánlivě klidná branže je ve skutečnosti tvrdý byznys plný soupeření. Je třeba „umět“ dotace, být chytřejší než soused, nezadlužit se. Zaváhání může znamenat konec.

Ti nejprůbojnější naopak zaměstnávají stovky lidí, hospodaří na tisících hektarů, mají obrat v miliardách a v regionech, kde podnikají, doslova vládnou. A dále rostou. Přesto nejsou jména jako Večeřa, Červenka, Krogman nebo Kolář mezi širší veřejností příliš známá. Zatím.

Hezké čtení přeje

Dalibor Martínek, šéfredaktor