Když se loni v prosinci sklonil tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovič před silou Putinova impéria, zlevnil Gazprom dodávky na 268 dolarů za tisíc metrů krychlových. Sleva nevydržela dlouho. Na konci března Rusové oznámili, že plyn na porevoluční Ukrajinu budou dodávat naopak s přirážkou, a sice po 480 dolarech za tisíc kubíků.

Taková cena je bez nadsázky vyděračská, výrazně bohatší země typu Německa dnes platí za ruský plyn kolem 385 dolarů za tisíc kubíků. Podobnou zkušenost z minulosti mají i další „neposlušné“ země, jako třeba Litva.

Když k tomu přičteme pondělní vyhlášení loutkové proruské „Doněcké lidové republiky,“ je na čase, aby Evropská unie konečně bouchla pěstí do stolu. Slib, že Putinovi bude stačit anexe Krymu, dlouho nevydržel. Rusko definitivně přestává být seriózním partnerem pro dlouhodobé dodávky ropy a plynu pro evropské státy.

Teď je ten správný čas, aby se členové Evropské komise vydali do světa dojednat dodávky odjinud. Nabízí se hned několik alternativ, odkud ropu a plyn dovézt - třeba z Kaspické oblasti, z oblasti Perského nebo Guinejského zálivu. Výhledově lze využít i nedávno objevená obří ložiska u pobřeží Tanzanie a Mozambiku.

Otázkou je, zda Evropská komise dokáže překročit svůj vlastní stín. Dosud ji zajímalo hlavně to, zda nově budovaný plynovod či ropovod nenaruší biotop nějakého brouka nebo zda k jeho užívání budou mít přístup všichni, kdo se přihlásí. S takovým přístupem energetickou nezávislost nevybudujeme ani za sto let.

Související