Boj Donalda Trumpa proti americké centrální bance je poměrně známý. Být to na Trumpovi, byly by úroky na nule hned zítra, aby ekonomika a akciové trhy rostly, bez ohledu na vedlejší účinky této "léčby". V minulém týdnu jsme však mohli sledovat souboj těchto supertěžkých vah v trochu jiném světle.

Nejprve Federal Reserve na ostře sledovaném a velice očekávaném zasedání snížil úrokové sazby. Vzhledem ke skutečnosti, že to bylo poprvé od poslední finanční krize v roce 2008, šlo o mimořádnou událost. Čtvrtprocentním poklesem sazeb byli investoři nejprve zklamáni, protože mnozí předpovídali i půl procenta a nečekali tak jestřábí komentář. Akcie reagovaly výprodejem, avšak po uklidnění paniky a důkladné interpretaci doprovodného komentáře předchozí ztráty vymazaly, tedy krok Fedu lze optikou investorů hodnotit pozitivně, i když méně, než se čekalo.

Hned den nato veškeré snahy Fedu zcela potopil Donald Trump, když v pár tweetech zvýšil cla na další zboží z Číny. I když se Trump rád prezentuje jako ten, jehož cílem je síla americké ekonomiky a růst akciových trhů, jeho činy způsobují pravý opak. Akciové trhy i americký dolar přešly do volného pádu a naopak bezpečné přístavy jako státní dluhopisy, zlato nebo švýcarský frank strmě rostly.

Na zmíněných dvou událostech a reakcích trhů je vidět, jak nyní světové kapitálové trhy ovládají dva zásadní a přitom protichůdné faktory. Na jedné straně Trump dělá vše pro to, aby globalizace, zdroj našeho zbohatnutí v posledních 30 letech, zařadila zpátečku. Proti němu centrální banky, které se snaží vše zachránit ultrauvolněnou měnovou politikou. Je otázka, kdo zvítězí. V kratším horizontu může mít měnová politika navrch. Ale dlouhodobě ekonomickou realitu porazit nemůže.