Kousek od Roudnice nad Labem leží vesnice Židovice, která má zhruba tři stovky obyvatel. Na první pohled nijak výjimečná obec, na ten druhý ovšem zjistíte, že v ní jsou v početní převaze pštrosi oproti lidem. Nachází se zde totiž rodinná farma Lukáše Krejného, jemuž na jeho vlastním pozemku běhá téměř 400 nelétavých afrických opeřenců.
Místní si už na obrázek pobíhajících ptáků mezi stromy zvykli, stejně jako na pštrosí maso, klobásy či steaky, které jsou k dispozici v roudnické prodejně, kde pracuje jeden z mála Krejného zaměstnanců. Celkově se na chodu jeho podnikání podílí pouze sedm lidí, kteří se musí vypořádat s každodenní náročnou prací. Kromě pštrosů zde mají také stádo ovcí, pár koní a slepic.
Problémem je vysoký úhyn
Lukáš Krejný začal s chovem pštrosů v roce 2001 a nyní patří k nejvýznamnějším hráčům na trhu se pštrosím masem v Evropě. I přesto si ale nemůže dovolit zahálet a každý den má na starosti většinu práce na farmě Studánka, dovoz nových ptáků, práci na jatkách, ale i stavbu dalších příbytků pro pštrosy. Jednu z klíčových rolí v chodu farmy hraje jeho žena Eva, která se věnuje účetnictví a "papírování". Stále větší pomocí jsou i děti, jež se o práci na venkově zajímají.
"Když jsem s chovem začínal, myslel jsem si, že na relativně malé ploše bude možné mít hodně ptáků a bude to ekonomicky zajímavé. Poměrně brzy jsem byl ale vyveden z omylu. Zjistil jsem, že je to finančně velmi podobné, jako když chováte jiná hospodářská zvířata," popisuje zemědělec.
Před 15 lety se chovu pštrosů věnovalo v České republice asi dvě stě farem. Postupně ovšem počet klesal až na současných pět významných chovatelů. Hlavním důvodem je prý nestálost prostředí se pštrosím masem, jelikož chovatelé jsou významně ovlivněni tím, jestli se dováží pštrosí maso z Afriky.
"V Česku i Evropě není příliš velká konkurence, naopak s těmito chovateli spolupracujeme a pomáháme si. My od evropských chovatelů kupujeme pravidelně ptáky a ty máme potom na porážku. Problém je, když se otevře trh v Africe. To potom srazí ceny na více než polovinu a nemáme šanci v našich podmínkách konkurovat. Naše farma je jednou z mála, která si s tím za celé ty roky dokázala vždy poradit," vysvětluje Krejný.
Jedním z velkých problémů chovatelů pštrosů je vysoká míra úhynu těchto ptáků, která souvisí s náročnými podmínkami ustájení či se špatnou výživou. Důležité tak je mít zkušenosti, aby byl úbytek ptáků co nejnižší. Například v Polsku se podle manželů Krejných nacházejí farmy, kde uhyne dokonce až 90 procent pštrosů, což je pro chovy katastrofální. V Židovicích je tento podíl kolem 20 procent. Pod tuto hranici se prý dá dostat jen velmi těžce.
Ročně porazí Krejní kolem dvou tisíc pštrosů. O několik let dříve to bylo přitom ještě o tisíc více. Každopádně je stávající počet prý dostačující a porážku lze zvládnout v současném počtu lidí.
"Většinu masa, asi 60 procent, prodáváme do zahraničí. Nejčastěji dodáváme do supermarketů, řeznictví nebo využíváme maso ve své vlastní prodejně. V Česku zájem o pštrosí maso příliš neroste, je to stále exotika. Přitom je velmi podobné hovězímu, dokonce je zdravější. V různých testech dopadá pštrosí maso lépe než například rybí. Dříve jsme uvažovali i nad svou vlastní restaurací, kde bychom připravovali pokrmy ze pštrosů, ale nakonec jsme od toho upustili, nevyplatilo by se to," tvrdí Eva Krejná.
Půdu potřebujeme
Zemědělství se Lukáš Krejný věnoval už při studiu na střední odborné škole v Roudnici nad Labem. Po rodičích poté získal padesát hektarů půdy, na nichž hospodaří dodnes a které mu prozatím stačí. V nejbližší době by chtěl rozšířit svoji farmu o další přístřešky pro pštrosy.
"Kvůli soběstačnosti by nám pomohlo, kdybychom mohli mít na svých pozemcích o dalších 150 jatečních kusů více. Chceme bez problémů odchovat nějakých 500 pštrosů," říká farmář.
Všechny dřevěné boudy pro opeřence postavil Krejný vlastníma rukama. Stejně by chtěl vybudovat i další tři přístřešky, což by mu mohlo trvat asi dva měsíce. Problém je prý najít si dostatek času, jelikož musí zároveň dovážet jateční pštrosy ze střední a východní Evropy.
Důležité pro Lukáše Krejného je také to, jak jej vnímají ostatní lidé v obci a v nedaleké Roudnici nad Labem. Prý i díky tamní kvalitní prodejně je populární. Přispívá k tomu také fakt, že se snaží hospodařit co možná nejšetrněji.
"Musíme se chovat k půdě ekologicky, jelikož z ní těžíme a potřebujeme ji. Máme zkušenost, že zejména menší zemědělci se chtějí kvalitně starat o půdu, jelikož je to jejich obživa. Naopak větší zemědělské podniky se z ní snaží jen vydolovat co nejvíc peněz a nedbají o péči o ni," tvrdí Eva Krejná.
Bez mojí ženy bych nemohl fungovat
K rozvoji farmy využívají manželé Krejní také dotace. Naposledy díky nim dokázali postavit novou kompostárnu, kdy investice vyšla na několik milionů korun. Dotace přitom pokryly přes 90 procent prostředků. Dříve jim pomohly také k vybudování jatek.
"Jsme za dotace rádi. Podmínky pro jejich získání jsou ale velmi náročné, na většinu dotací, o které jsme požádali, jsme nedosáhli. Zdá se nám, že dotační programy jsou často nastavené tak, abychom na ně ani nemohli dosáhnout. Byli bychom i rozhodně pro zastropování dotací, jež by pomohlo právě menším zemědělcům, kteří se starají o kvalitu půdy a ekologii," vysvětluje Eva Krejná.
Dotační žádosti vždy podávali Krejní sami, pokoušeli se jednou oslovit i specializovanou firmu, což ale prý nevyšlo. Na dotace a celkově administrativu má farma vyčleněného jednoho člověka, který téměř nemá čas věnovat se něčemu dalšímu. V Židovicích je jím Eva Krejná.
"Administrativa a účetnictví jsou v Česku katastrofální. Navíc je toho stále víc a situace se vůbec nezlepšuje. Jednou se nám ani nevyplatí podnikat. Bez ženy, která se tomu věnuje, bych to vůbec nemohl dělat," tvrdí Lukáš Krejný.
Cílem obou hospodářů je předat rodinnou farmu dalším generacím. Dvanáctiletý syn a sedmnáctiletá dcera zatím mají o zemědělství zájem a chtěli by na farmě pokračovat, i když je to náročná práce. "Zemědělství musíte mít v srdci, jinak to nejde dělat. Snad to tak naše děti mají," doufají manželé Krejní.
