Existuje přísloví, které tvrdí: "darovanému koni na zuby nehleď," jímž lidová moudrost naznačuje, že i za starou herku by měl být obdarovaný rád, a tudíž by neměl hned řešit, jaké s ní bude mít dodatečné náklady, až pojde. Jak je vidět, lidová moudrost podcenila realitu, kdy má příjemce s darem víc problémů, než kdyby nic nedostal. Což ovšem neznamená, že je ochotný, svolný a morálně natolik pevný, aby dar odmítl.

V situaci "nešťastně" obdarovaného se dlouhodobě nachází Česká republika vůči penězům z evropských fondů.

Přestože je od začátku do dnešního dne a podle ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové i do roku 2027 bude čistým příjemcem peněz, neumí si s nimi poradit. Aspoň pokud posloucháme politiky. Na začátku vyjednávání o penězích pro další programové období si veřejnost vždy vyslechne, že nás Evropa chce obrat, ale my se nedáme. A nakonec to naštěstí dopadne vždycky dobře, peníze jsou a budou, ale je to boj. Ani průběh čerpání není jednoduchý: v minulosti třeba evropské fondy mohly za problémy s českým rozpočtem, protože se muselo najít oněch 15 procent, které k nim bylo zapotřebí přidat, aby se projekt mohl realizovat. Takže se kvůli tomu muselo za krize v letech 2010−2012 škrtat, přestože kdyby tyto peníze neexistovaly, tak by se škrtalo také a zřejmě úplně stejně.

Europeníze byly také příčinou masivní korupce v Česku, protože kdyby nepřišly, evidentně by nikdo nemohl podlehnout pokušení. Darované peníze také mohou za to, že Česko má spoustu věcí, které nepotřebuje, ale které musí aspoň pět let udržovat v chodu, i když je to drahé. Namátkou stačí třeba zmínit vědecká centra, jejichž počet by bohatě uspokojil i desetkrát větší zemi. I za to evidentně může Evropa. No a samozřejmě na konci období nastává hektické dočerpávání peněz, protože co se nestihlo za šest let, musí se stihnout v roce posledním. I zde není chyba v české nepřipravenosti, ale v tom, že Evropa špatně nastavila podmínky, všechno zbytečně kontroluje a některé programy si dokonce občas dovolí zastavit, když má pocit, že to s tím podváděním Česko přehání.

Ve skutečnosti si za všechny problémy s fondy může Česko samo. Nikdy nikdo Česku neříkal, že má mít 24 programů (v období do roku 2014) včetně těch regio­nálních, kde se kradlo nejvíc. Nikdo také Česku neříká, do jakých projektů má investovat a že Čapí hnízdo musí být nutně jedním z nich. To, že evropské fondy mají jít na vyrovnávání rozdílů mezi regiony, je jejich podstatou. Teď, v roce 2019, ministryně Dostálová tvrdí, že by evropské peníze měly v období 2020−2027 jít na výstavbu klíčové infrastruktury a pomoci se sociálním bydlením. To samé ovšem evropské peníze měly podporovat v letech 2014−2020. Výsledek? Zřejmě nula, když je potřeba to udělat znovu a lépe. Evropské peníze jsou aspoň prozatím darem, nikoliv však špatným. Tím je až způsob nakládání, se kterým si Česko neumí za mnoho let jejich přílivu poradit.