Tak dneska jsme měli rizoto."

"Rizoto? A s čím − s hříbkama?"

"S jakejma hříbkama? Co blbneš, nebyla jsem v žádný pizzerii, ale ve školní jídelně. Bylo to vobyčejný český rizoto. Moc dobrý!"

Věřit se mi nechce. Sedmnáctiletí dnes mají rádi "vobyčejný český rizoto"? Vzpomínáte, že. Hromada rýže (rozvařené), trocha hrášku a mrkve (mražené), kousky masa (přepečeného) a vrstva strouhané cihly. Když kuchařky vytáhly ty obrovské pekáče z trouby, zavonělo to po celé škole. A my měli svátek!

Rizoto bylo takovým hitem, že i následující dvě hodiny ruštiny a vražedná fyzika v kombinaci s deskriptivou se daly vydržet. Takhle spravit náladu nám dokázaly už jen řízky, ale ty bývaly na repertoáru sotva jednou za čtvrt roku. Zato sekaná s kaší (zlitou omastkem), dušené ledvinky (na přepálené cibuli), čevabčiči s bramborem (a sterilovanou oblohou), klobása (moravská) s hrachovou kaší nebo hrachová kaše bez klobásy se střídaly ve školním jídelníčku se železnou pravidelností. A pak samozřejmě ještě plátek Remo (maso výsekové) na sto způsobů, s omáčkou i bez omáčky (univerzální hnědé), opečený, dušený, dokonce i smažený…

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Stydí se dcera Ireny Jirků ve školní jídelně?
  • Kdo před každým jídlem svlékne rukavičky a naaranžuje příbory a skleničky?
  • Proč se autorka hluboce omlouvá klobásám a rizotu?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se