Znáte to, když pořádáte party pro dvě stě přátel a všichni se musí shodnout na jednom menu, popsala trefně obtíže globální konference o klimatu španělská ministryně životního prostředí Teresa Riberová.

Nakonec se to povedlo. Světové společenství se po dvoutýdenním jednání, které už hrozilo krachem, shodlo na pravidlech, podle kterých může být za dva roky "uvedena do provozu" Pařížská dohoda o ochraně klimatu. Ta má zajistit, aby teploty nestouply o více než dva stupně oproti předindustriálnímu období. I když finální dohoda z Katovic vyvolává kritiku charitativních a ekologických organizací, podle kterých není dost ambiciózní, jde o úspěch. Je jasné, jak bude omezování emisí probíhat, jak bude vypadat podpora chudších zemí a jak se bude plnění závazků kontrolovat. Dohoda počítá s "flexibilitou", což znamená, že chudší země se budou moci připojit později. Je to vlastně forma uznání, že rozvíjející se země čelí problému, který primárně samy nezpůsobily.

Zvlášť důležitá se pak jednotná pravidla jeví z pohledu budoucí účasti USA na omezování emisí.

Když Donald Trump oznamoval, že odstoupí od Pařížské dohody, jeho argument zněl, že nebude dělat nic, k čemu by se nezavázala Čína. Nyní tento argument do značné míry padá. Varovné momenty přesto zůstávají. Na konferenci se strhla hádka kolem poslední zprávy mezivládního panelu pro klimatickou změnu, podle níž je nyní svět na cestě k vzrůstu teplot o tři stupně do konce století, což by mělo devastující následky. Za ještě přijatelné oteplení označili vědci vzrůst jeden a půl stupně, k čemuž by ale bylo nutné do roku 2030 snížit emise CO2 o 45 procent. Už vzrůst teploty o dva stupně, což je cíl Pařížské dohody, by podle vědců znamenal, že bude vlnami veder ohroženo o 420 milionů lidí více. Tyto alarmující závěry se ovšem nelíbí silné čtyřce − Rusku, USA, Saúdské Arábii a Kuvajtu −, které chtěly zprávu maximálně "zaznamenat". To naznačuje, že s ochotou rychleji snižovat emise může být ještě problém.

Celkově je ale výsledek konference pozitivní ve dvou bodech. Zaprvé je zjevné, že takřka nikdo na světě už nezastává pohled zosobněný větou Václava Klause staršího, že se na klimatické změny dá reagovat tak, že "si vezmeme o svetr méně nebo o svetr více". Naopak, existuje vůle ke konkrétním, byť drahým opatřením. Zadruhé: před konferencí existovaly obavy, že v současném světě stoupajícího nacionalismu se bude ochota ke společným závazkům v boji proti klimatickým změnám snižovat. Nepotvrdilo se. BBC poznamenala, že význam jednání je možná více než v přijetí technických pravidel v tom, že se prokázalo, že duch globální spolupráce není mrtvý a situace není beznadějná.