Moonshine znamená v angličtině měsíční svit. Výraz ale má ještě další význam. V žargonu výrobců destilátů, a to především obilných, signalizuje pálenku vyrobenou ilegálně, často v noci, a především takovou, která se zdaleka vyhnula berním úředníkům. Na irském ostrově se pro ni vžil termín "poitín", jindy "poteen" či "potcheen". Pravopis slov se liší, zbožíznalecky ale jde o totéž. O destilát z ječného sladu a často také z řepy cukrovky, který je považován za praotce whisky.

Historici odhadují, že jeho počátky leží v šestém století našeho letopočtu. Čím si ale jsou naprosto jisti, to je jeho odsunutí mimo zákon počínaje rokem 1661. Útok začal na Štědrý den, kdy anglická vláda uvalila daň ve výši čtyř pencí na gallon (v přepočtu 4,5 litru) obilné pálenky.

Nebylo ale tak zle. Lihovina se tehdy konzumovala nestařená, takže co výrobce a jeho odběratelé stačili vypít, se jednoduše do berních knih nedostalo. O sto let později bylo hůř. V roce 1779 byly zdaněny destilační přístroje a poitín zamířil na dlouhá léta do ilegality. K legislativnímu průlomu došlo až v roce 1989.

Jedním z průkopníků praktického návratu poitínu na gastronomickou scénu se stala The Glendalough Distillery, která uvedla na trh výrobek s přívlastkem "mountain strength" − otrocký překlad "horská síla" nevyjadřuje jeho podstatu. Ilegální destilace se často odehrávala v horách a dalších nepřístupných místech chráněných před nežádoucí pozorností státní administrativy a za technických podmínek, jež vedly k vyššímu objemovému procentu alkoholu. Takový je i tento poitín, jenž chce být poctou původní pálence. Voní nepatřičně jako právě otevřená nová kniha, zato má 60 procent alkoholu. Růžky dále vystrčí v ústech, kde rozkvete nečekaná nasládlost a ozývají se obilné tóny.

Poitín je nebezpečné pití nejen za úplňku, ale rozhodně stojí za ochutnání.