Takzvaná střední třída je často citovaným, byť poněkud tajemným segmentem naší demografie. O její přízeň usilují politici, protože má potenciál rozhodovat volby, i obchodníci, protože utrácí hodně peněz. Zároveň odvádí nejvíc na daních a je nejvíc závislá na tom, jak se zrovna daří ekonomice.

Kdo do střední třídy patří? V nejběžnějším výkladu lidé, kteří hodně pracují a hodně vydělávají. Nutně to neznamená, že jsou bohatí. Často jsou naopak zadlužení, někdy celý život. Jsou těmi "odpovědnými" a "solidními", od nichž se čeká, že budou chodit k volbám, platit daně a pomáhat slabším. Nežijí si špatně, protože si leccos mohou dovolit. Ale to také znamená, že hodně utrácejí a jsou motorem ekonomiky.

V prosperujících západních zemích, mezi které dnes patří i Česko, si dokážeme příslušníky střední třídy celkem dobře představit. Pravděpodobně jste jimi i vy, kteří čtete tento sloupek. Ráno se potkáváme na cestě do práce, večer z práce. Několikrát do týdne si zajdeme na pivo nebo na skleničku, čas od času na večeři. Sportujeme, o víkendech jezdíme na chatu nebo na výlety, dopřáváme si dvakrát ročně dovolenou. Většina z nás vychovává děti, které jsou radost i starost. Kupujeme si kvalitní a hezké věci. Ale ne vždy máme dost času a energie si je užít.

Příslušnost k té či oné třídě se dá vyjádřit i finančně. Obvykle se uvádí, že rodiny, jejichž životní náklady činí méně než 1,90 dolaru na osobu a den, žijí v extrémní chudobě. Ti v rozmezí od dvou do 11 dolarů jsou chudobou ohroženi. Střední třída celosvětově padá do rozmezí 11 až 110 dolarů životních nákladů na osobu a den. Nad ní jsou bohatí.

Tak to aspoň v roce 2010 definoval americký think-tank Brookings Institution. Tedy že jde o lidi, kteří si mohou dovolit vlastnictví věcí, jako jsou motorka, automobil nebo domácí spotřebiče. Utrácejí za zábavu, jako je třeba návštěva kina nebo koupě knihy, a za cestování. A když je potká něco nečekaného, třeba nemoc nebo výpověď z práce, neuvrhne je to zpátky do chudoby.

Brookings Institution analyzuje data ze 188 zemí a dokáže pro každou z nich, vzhledem k různé kupní síle, stanovit, kde přesně hranice mezi chudými, střední třídou a bohatými jsou.

Už delší dobu víme, například z reportů zveřejňovaných Nadací Billa a Melindy Gatesových, že lidí žijících v extrémní chudobě rychle ubývá. Díky přepočtům Brookings Institution víme, jak rychle: každou vteřinu se z ní vymaní jeden člověk. Ještě rychleji přibývá lidí ve střední třídě, každou vteřinu je to celosvětově pět lidí. Roste i počet bohatých, avšak pomaleji. Tempem jeden člověk každé dvě vteřiny.

A teď ta nejdůležitější zpráva. Podle Brookings Institution jsme letos v září měli šanci oslavit důležitý milník. Totiž moment, kdy můžeme říct, že si většina lidí na naší planetě žije dobře. Když se sečetl počet lidí náležících ke střední třídě a počet bohatých, došlo se k číslu 3,8 mi­liardy. Tedy plus minus polovina zemské populace.

A růst se nezastaví, v roce 2020 to budou čtyři miliardy a v roce 2030 až 5,3 miliardy. Chudých bude ubývat pomaleji, očekává se, že jich v roce 2030 bude o 150 milionů méně než současných 630 milionů. Bohatých bude 300 milionů, oproti 200 milionům dnes. Novými příslušníky střední třídy budou hlavně lidé z Asie, očekává se, že z příští miliardy jich bude hlavně z Číny a Indie 900 milionů.

Nikdo neotvírá lahve šampaňského a noční oblohu ne­ozářily ohňostroje. Ze zmíněného milníku nelze vyvodit, že Zemi a lidstvo čekají skvělé časy. Víc lidí, kteří si mohou dovolit nákladnější životní styl, znamená větší zatížení pro už tak zhuntovanou planetu. Ale také více odpovědnosti a více peněz na řešení problémů, které to přinese.

Střední třída se stává tím, co má ve svém názvu, ale čím donedávna nebyla. Když jsme řekli "střední třída", mysleli jsme tím lidi spíše bohaté. Teď se tento segment opravdu přesouvá doprostřed, se všemi negativy i pozitivy. Ale těch druhých je výrazně víc. Milník vyhlášený Brookings Institution si proto zaslouží, abychom ho aspoň s uspokojením vzali na vědomí.

Související