Dívka, která běžela příliš rychle. Annamária ohromila Slovensko, když vyhrála závod jen v balerínách. Jak se žije romské šampionce, kterou navštívil i Andrej Kiska?

Jízdu z Prahy do Košic stojí za to absolvovat vlakem už jen kvůli možnosti nerušeně se věnovat úchvatným vyhlídkám, které se na Slovensku nabízejí jedna za druhou: Javorníky, Malá a Velká Fatra, Liptovská Mara, tatranské velikány. Někde pod nimi ale začnete projíždět kolem prvních romských slumů. Podle nezaujatých výrazů spolucestujících si místní na scenérie s chatrčemi a hromadami odpadků, které očekáváte ve třetím světě, ale ne v Evropské unii, už zřejmě zvykli.

Městečko Moldava nad Bodvou leží 28 kilometrů západně od Košic, má deset tisíc obyvatel. Necelé dvě třetiny Slováků, necelá třetina Maďarů, deset procent Romů. Je středa krátce po setmění, na hlavní ulici s parčíkem, pomníky v maďarštině, katolickým a evangelickým kostelem a stále otevřenou Billou je ticho, pouze v jednom z domů zkouší bigbítová kapela. Chodců sotva několik. 

Živo začne být až u hřbitova. V prašné ulici se zbytky asfaltu bydlí část místních Romů. Většinou v bídě, ale ne tak otřesné, jakou později uvidíme v osadě za obcí. Venku halasí skupinky dětí. Asi čtrnáctiletá dívka s kočárkem říká, že je sestřenice Annamárie Horváthové a vede mě k přízemnímu zděnému domku, kde děvče, které dnes zná celé Slovensko, bydlí s dalšími šestnácti příbuznými.

Před dům vyjde třicátník ve sportovním triku, představuje se jako Annamáriin strýc a říká, ať dorazím zítra po skončení školy, protože matka dívky není doma. Kolem něj se hned vytvoří chumel dětí. "Tohle je Annamária," ukazuje na štíhlou dívku, která vypadá na míň než na svých třináct. Děvče v růžovém tričku se uculuje, ale na pozdrav neodpovídá.

Nejdřív se nic nedělo

Závody v běhu na 750 metrů, v nichž Annamária slavně zvítězila nad svými soupeřkami o půl kola, se konaly už v půlce června. Soutěží v různých disciplínách se na hřišti moldavského Atletického legionářského klubu zúčastnily školy z města a okolí. Fotografii hubeňoučké snědé školačky v odrbaných střevících zvaných baleríny, která je o hlavu menší než vysportované dívky světlé pleti stojící v atletických úborech a běžecké obuvi na druhém a třetím stupni vítězů, umístila hned po soutěži na svůj web a Facebook škola, kterou Annamária navštěvuje. Nic se ale nedělo.

Annamária Horváthová bydlí v Moldavě nad Bodvou v domě se šestnácti příbuznými.

Foto: Peter Lazar

Fotka začala svištět internetem až ve chvíli, kdy ji 26. srpna dala na svůj Facebook Mária Tóthová, vedoucí městského Centra volného času CVrČek, které závody spolupořádalo. Lidé začali Annamárii posílat dary i peníze na otevřený účet (minulý týden tam bylo 1100 eur), první školní den dívce v Moldavě osobně poblahopřál prezident Slovenska Andrej Kiska. Objevily se ovšem i nepřející a rasistické příspěvky.

"Přitom jsem jen napsala, že se těším, až Annamárii předám nové růžové běžecké boty, které jí dal jako sponzorský dar můj syn. Nechápala jsem, že večer to mělo tisíce zhlédnutí. Devadesát procent reakcí bylo pozitivních, ale pak byly i ty další a to od lidí, od nichž jsem to nečekala," vypráví posmutnělá paní Tóthová v kanceláři centra, které se nachází v těsném sousedství další romské enklávy, nevelkého shluku chatrčí naproti zdejší pizzerii. Kdo z jejích známých a s jakými negativními ohlasy přišel, ale nechce paní Tóthová za žádnou cenu prozradit.