Když se oškliví lidé objeví na billboardech a plakátech, může to znamenat jediné. Blíží se volby! A když jsou komunální, jde opravdu do tuhého. Místo dokonalých snímků modelů a modelek je najednou veřejný prostor vyzdobený tisíckrát zvětšenými pasovými fotografiemi divných lidí. A ta hesla!

"Budeme na radnici pro vaše popelnice." Ano, jsem moc rád, že zastupitelská demokracie myslí i na mou popelnici, ale i tak bych rád věděl, co to bude znamenat.

"Slušné sousedství pro slušné lidi." Předvolební mix Puzova Kmotra a totálně diskreditovaného sousloví "slušní lidé". Něco jako nabídka, kterou nelze odmítnout.

"Učitelky, které vaše děti znají křestním jménem." I tohle mi zní jako výhrůžka. Moje děti jsou sice už dospělé, ale věta "Vím, kde bydlíš a kam chodí do školy tvé děti" byla už v příliš mnoha filmech.

"Spící Déčko probudíme, bagry na něj vypustíme." Básní je na billboardech spousta, tahle je asi nejlepší.

"Čisté město bez jízdného v MHD, feťáků, dealerů a kriminality." Líbí se mi, v jaké společnosti se jízdné v hromadné dopravě ocitlo. Skoro by se dalo říct, že kdo jezdí načerno, bojuje za lepší svět.

"Vrátíme vám kontejnery." Zatím nejtajuplnější heslo voleb. Jaké kontejnery? A co v nich bude? Znamená to, že když bydlím a pracuju v Praze 8, že jsem už nějaké kontejnery měl?

No a pak samozřejmě vrchol všech politických hesel, slib popartově nakresleného porodníka a podnikatelky: "Splníme vaše očekávání." Geniální a nepřekonatelné.

Tak by se dalo pokračovat. Není to specialita letošních voleb, komunálky vždycky takzvaně tvrdily muziku. Letos však jako by se komunální kampaně mnohem víc "odstřihovaly" od velké politiky. Snad kromě ANO, jehož lídři mají všichni telefonní číslo na Andreje Babiše ("Haló, pane Babiši? U nás v kravíně už dva dny nejde elektrika." "Jasné, kampáň, volám ČEZ!"), se politické strany drží spíš zpátky.

Asi je to tím, že politika víc než kdy v posledních dvaceti letech lidi rozděluje a rozčiluje. Kdo by si jí chtěl kazit dobrovolně náladu? Takže zapomeňme na trestně stíhaného premiéra, tichou podporu komunistů i hony na uprchlíky. Co takhle kontejnery? Nechcete je vrátit?

Je to spíš dobře než špatně. A ještě jednu věc pozoruju. Z mých kamarádů a známých jsem letos napočítal minimálně 15, kteří v komunálních volbách kandidují. Dřív to byli tak dva nebo tři. Letos je to jako epidemie angažovanosti.

Až na výjimky všechno muži a ženy středního věku, čtyřicátníci a padesátníci. A dobrý oddíl, bez jakékoli ironie. Jsou mezi nimi dva lékaři, čtyři manažeři, dva podnikatelé. Jeden z nich spoluzaložil a řídí firmu s miliardovým obratem. Minimálně po polovině z nich, ale možná po všech by okamžitě skočil jakýkoli headhunter.

A mohli by jít i do takzvané velké politiky, politické strany hledají lidi jako oni. Nezajímá je mlácení Babiše Kalouskem po hlavě, nebo naopak, vadí jim vulgarity a promarněný čas, které dnešní velká politika symbolizuje jako máloco jiného. Když jsem se jich ptal, proč kandidují, často v obcích s pár tisíci obyvatel, většinou uváděli naprosto konkrétní důvody.

A tak se nakonec ocitli na plakátech, kde slibují, že vedle popelnic instalují kompostéry nebo že zařídí, aby děti ve školce nosily bačkůrky s bambulkami. Zase to vypadá, že si z toho dělám legraci, ale není to tak.

Pro Česko 2018 je typická zvláštní schizofrenie, kdy víme, že se objektivně máme dobře a že si nemůžeme skoro na nic stěžovat, a zároveň se předháníme v pesimistických předpovědích, strašíme se "opakující se historií" a celkově jsme postiženi kolektivní depresí.

Angažmá chytrých a úspěšných vrstevníků v komunálních volbách beru jako malý útěk z velké doby. "Udělám si to u nás hezký" je neformální sdílené předvolební heslo těchto kandidátů. Nevím, jestli je to správné z hlediska osudu světa a vesmíru. Ale vidím v tom i určitý návod pro nás neangažované, byť podobně frustrované voliče.

Související