Když loni Václav Klaus vydal svou další knihu o změně klimatu, nevyvolala velkou pozornost a recenzí na ni vyšlo vlastně minimum.

Doba se změnila a na rozdíl od časů před deseti lety to dnes není prezident, kdo českému publiku "vysvětluje" problém globálního oteplování.

Jedním z mála recenzentů posledního Klausova titulu byl klimatolog Radim Tolasz. I když autora ocenil pro jeho "konzistentní názorovou stabilitu", o klimatologických pasážích knihy Zničí nás klima, nebo boj s klimatem? říká vcelku jasně: jsou odborně nesprávné, zavádějící a často záměrně manipulativní. Na tom by nebylo nic až tak překvapujícího ‒ účelově selektivní výběr zdrojů a argumentační fauly najdeme v této i předchozích Klausových knihách o klimatu.

Pozoruhodné spíš je, jak česká klimaskepse ztrácí dech, rozpouští se do virtuálního prostoru, propojuje se s konspiračními weby a nachází živnou půdu v prostředí odpůrců Bruselu a zastánců "tradičních hodnot".

V novém respektu najdete:

Hlavní komentář: Vláda Miloše Zemana se blíží  – Andrej Babiš
není tím, kdo určuje parametry vznikajícího kabinetu

Téma: Skauti  – nový trend na trhu práce

Agenda: Jednání o vládě komplikuje KSČM odporem k vojenským misím

O kom se mluví: Končící koordinátor české protidrogové politiky Jindřich Vobořil

Kontext: Pozadí únosů Čechů v Libanonu

Reportáž: Integrace uprchlíků v německém Essenu

Rozhovor: S předsedou Senátu Milanem Štěchem

Kultura: Wrestling  – hyperrealita na pomezí sportu a showbyznysu

I obalka R21

Oslabení klimaskeptické fronty ovšem zdaleka neznamená, že se z Čechů stává národ ochotný bez výhrad přijmout mezinárodní vědecký konsenzus, podle kterého se planeta otepluje, přičemž hlavním důvodem je s pravděpodobností hraničící s jistotou činnost člověka.

Češi o tom stále pochybují více než veřejnost v jiných evropských zemích. Chceme-li to změnit, musíme nejen rozumět taktice klimaskeptiků, ale také chápat, proč u nás debata o klimatu vázne.

"Chorá, paranoidní vize"

Pohled světové veřejnosti na klimatické změny se mění z více důvodů, v Česku ale nelze podceňovat právě "faktor Václav Klaus".

V letech 2007‒2008, kdy debaty o klimatu u nás vrcholily, byl Klaus nejcitovanějším mluvčím (s větším odstupem za ním figurovali Martin Bursík ze Strany zelených a ještě o něco dále pak klimatologové).

Tehdejší prezident téma klimatu skutečně "vlastnil" v míře nesrovnatelné s ostatními evropskými zeměmi včetně Slovenska, kde debata probíhala na výrazně odbornější
úrovni.

Klaus sice s ohledem na své pravomoci mohl do tvorby relevantních zákonů zasáhnout jen omezeně, řada jeho kroků však měla symbolický význam a pomáhala utvářet dojem, že diskuse o klimatu není uzavřena, je nejistá a celkově kontroverzní.

K takovým symbolickým krokům patřila i veta některých zákonů. "Po mnoha skandálech s falšováním dat vůbec není jasné, zda k nějakému jednoznačnému trendu vývoje globální teploty dochází," píše Klaus v odůvodnění veta novely zákona o ochraně ovzduší a ve stejné větě zpochybňuje i souvislost mezi emisemi oxidu uhličitého a oteplováním.

Bývalý prezident propůjčoval legitimitu těmto "alternativním" názorům také formou státních vyznamenání ‒ mimo jiné klimaskeptikům Miroslavu Kutílkovi a Jiřímu Kuklovi za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Oba ve svých pracích rovněž zpochybňovali důležitost antropogenních faktorů a změny teplot přičítali dlouhodobým cyklům mimo bezprostřední vliv člověka.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Jaké bylo organizační zázemí české klimaskepse v době Václava Klause, kam se klimaskepse přesouvá nyní, a jak očkovat veřejnost proti dezinformacím.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se