Realistou byl T. G. Masaryk. Byl jím ovšem bezpochyby i Josef Švejk. Teď jde o to, ke kterému z nich má politolog Petr Robejšek se svou novou "realistickou" stranou blíže. Masarykovský realismus nikdy nebyl ideologií, ale naopak metodou, jak odhalit pitomost tehdejších přepjatých ideologií. A zároveň se snažil předkládat alternativy. A v tom Robejšek zcela selhává. Zatímco Andrej Babiš český národ omámil tím, že ve volbách 2013 na vše říkal ANO, tak Robejšek chce ohromit ve volbách příštího roku tím, že na vše bude říkat NE. To samozřejmě nestačí a velmi pravděpodobně Realisty čeká osud intelektuální kuriozity mezi českými politickými stranami. Pro jeho osobní kariéru to však může být velmi dobrý odrazový můstek.

Při pohledu na základní sestavu nové strany to trochu připomíná zakládání německé Alternativy pro Německo v roce 2013 − několik intelektuálů vytáhne do boje proti elitám na scestí. Ale tam to tehdy dávalo nějaký smysl. Na pravici bylo volno. CDU odešla do středu a liberálové z FPD v tu chvíli byli v kómatu. Takové podmínky ale Robejškovi Realisté v Česku roku 2016 nemají. Na pravici je naopak přehuštěno, od ODS, TOP 09 přes svobodné až po populistické formace, jako je Úsvit. Robejšek neprorazí a asi to už i ví. Od té doby, co se snaží opanovat českou debatu prostřednictvím miliardářem Markem Dospivou placeného Institutu 2080, nenabídl jediné pozitivní řešení. To, čemu říká aplikace Paretova pravidla, je v jeho podání spíše aplikací Murphyho zákona: může-li se něco pokazit, pokazí se to.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se