Ziskem ústavní většiny pro vládnoucí stranu Jednotné Rusko skončily podle očekávání nedělní ruské volby. Naopak zcela propadli liberálové, kteří nedokázali přesvědčit své voliče, aby vůbec dorazili k urnám. Politolog Alexandr Morozov v rozhovoru pro HN předpovídá, že nový parlament bude pokračovat v dosavadním kurzu a nejzajímavější bude sledovat pokračující čistku v silových složkách, kterou už před volbami zahájil prezident Vladimir Putin.

Jednotné Rusko, kterému do roku 2012 dělal Putin předsedu, ve Státní dumě posílilo. V minulém volebním období ho v dolní komoře parlamentu reprezentovalo 238 poslanců, nyní jich bude 343, což je pohodlná ústavní většina ve 450členné dumě. Strana přitom získala "jen" 49,32 procenta hlasů. Křesla získala díky změně volebního systému, podle kterého se 225 poslanců volí podle poměrného systému a druhá polovina v jednomandátových okrscích.

"Tu změnu provedli právě kvůli získání ústavní většiny. Používalo se to ještě v dobách prezidenta Borise Jelcina, kdy jednomandátoví poslanci vždy podporovali vládu, aby získali podporu pro své regiony," vysvětluje Morozov.

Nenápadné volby

Jednomandátové okrsky

◼ Do volebního zákona se vrátil systém, podle kterého se polovina ze 450 poslanců Státní dumy, dolní komory ruského parlamentu, volí v jednomandátových okrscích. Díky tomu mohla vládní strana Jednotné Rusko, vedená premiérem Dmitrijem Medveděvem, v regionech postavit na kandidátky místní těžké váhy a získat ústavní většinu. Pouze proti třem představitelům neparlamentních stran, kteří se do dumy dostali, nepostavilo Jednotné Rusko protikandidáta.

Jednotné Rusko 343
Komunistická strana 42
Žirinovského LDPR 39
Spravedlivé Rusko 23
Jiné strany 3
Rozdělení křesel dává vládní straně Jednotné Rusko pohodlnou ústavní většinu.

 

47,8 procenta

volební účast byla nízká, nedosáhla ani 50 procent.

Jednomandátové okrsky byly šancí pro opozici, především pro strany Parnas a Jabloko, vyhnout se pětiprocentní hranici ke vstupu do parlamentu. To se nepovedlo, i kvůli sporům mezi jednotlivými opozičními kandidáty.

V Česku známý profesor Andrej Zubov například kandidoval v Moskvě proti opoziční aktivistce Marii Baronovové. Ani jejich spojený výsledek by ovšem nestačil na kandidáta Jednotného Ruska Nikolaje Gončara.

Do Státní dumy se dostali jen tři představitelé neparlamentních stran, ti ale rozhodně nepatří k opozici. Vladimir Reznik například v předchozích volbách kandidoval za Jednotné Rusko. Letos tomu bylo jinak, protože španělská policie Reznika podezřívá z napojení na ruskou mafii, a dokonce na něj na jaře vydala zatykač. Jednotné Rusko proti němu ale nepostavilo kandidáta, a tak má Reznik zajištěnu imunitu na další čtyři roky.

Výsledky voleb znamenají pro liberály porážku. Strana Jabloko získala necelá dvě procenta hlasů a přijde o státní financování, které získávají politická uskupení, jež překročí hranici tří procent. Hlasy obvykle sbírá ve velkých městech, kde byla letos volební účast nízká.

"Není možné se nechat zvolit, když lidé nevěří ve volby. Naším konkurentem nebyl bývalý hlavní hygienik Gennadij Oniščenko, ale apatie a nedůvěra," napsal na Facebook Dmitrij Gudkov, jediný poslanec, který nehlasoval pro anexi Krymu.

"Liberálové musí vymyslet, jak oslovit voliče, které mají. Žijí ve velkých městech, jsou prodemokratičtí a proti izolaci Ruska od světa. Jenže tentokrát zůstali doma. Není to jen problém opozice, ve městech ztratilo i Jednotné Rusko. Lidi z měst stávající systém a nabídka neuspokojuje," myslí si Morozov.

Podle něj nelze očekávat, že by se po volbách měnila ruská politika. "Všechny trendy budou pokračovat. Parlament je závislý na Kremlu a před prezidentskými volbami v roce 2018 od něj můžeme čekat leda soutěž v demonstraci loajality prezidentovi," tvrdí politolog.

Doporučuje sledovat čistku v silových složkách, včetně možného vytvoření ministerstva státní bezpečnosti, které by získalo pravomoci sovětské KGB. "Jde o pokus zlikvidovat obrovskou korupci v silových složkách," myslí si Morozov.