Čtenářům HN a iHNed je jistě známo, že v Česku se draho volá. Koneckonců tématu předraženého volání se věnujeme na tomto blogu, na webu i v Hospodářských novinách. Drahoty, která se v Česku týká hlavně domácností (respektive toho, co operátoři označují za "nefiremní" zákazníky), si koneckonců všímají poslední dobou skoro všichni.

Naposledy třeba Česká televize, která si k tomu pozvala zástupce regulátora. Představení, které předvedl náměstek předsedy rady ČTÚ Marek Ebert, ale jistě nečekal nikdo, kdo se telekomunikačnímu trhu v Česku věnuje.

Ebert totiž působil tak, jako kdyby posledních osm let strávil na opuštěném ostrově a nečetl a neviděl ani zprávy, které vydává o trhu samotný ČTÚ. A to dokonce ani ty, jejichž autory jsou jeho vlastní podřízení. Dost děsivé je navíc to, že soudě podle jeho předchozího vystupování je Marek Ebert z vyšších úředníků na ČTÚ zřejmě nejrozumnější. To, co řekl, si zaslouží více rozebrat.

Terminační poplatky a jejich vliv na koncovou cenu.

První otázka diváka směřovala na to, co udělal ČTÚ "pro lidi". Ebert zmínil, že například snížil takzvané terminační poplatky, které si operátoři platí mezi sebou. Jde o regulovanou položku, jejíž snížení umožňuje operátorům nasadit nižší ceny volání do cizích sítí. V současné době (od července) je výše poplatku 1,08 korun bez DPH.

Na otázku, jak se jejich snížení projevilo v cenách pro koncového zákazníka, Ebert řekl, že "nějaký vliv to na cenu mělo. Není moc velký, ale určitě je. Asi v řádu haléřů, ale nevím v tuto chvíli úplně přesnou částku (...) ale ten vliv tam určitě bude."

No, regulátor by asi měl tušit, jaký vliv má jím prováděná regulace. Ale pro odpověď nemusí pan náměstek jít daleko. Našel by ji v dubnovém srovnání cen, které udělal jeho vlastní úřad. V něm by viděl mimo jiné třeba následující graf:

Ten ukazuje, jak je na tom zákazník se "střední" spotřebou, který volá za ceníkové ceny u jednotlivých českých operátorů.

Jak je vidět, ceníkové ceny se nikam zvlášť nepohnuly. Dokonce se nesnížily vůbec. Srovnání totiž nebere v úvahu, že se změnila tarifikace hovorů u Telefóniky a T-Mobilu. Oba operátoři ještě v roce 2006 tarifikovali hovory po první minutě po vteřinách. Pak přešli na tarifikaci 60+30 (po první minutě po půlminutách) a nakonec na 60+60. Ta podle průzkumů EU předražuje finální účet přibližně o 24 procent.

Vliv regulace na ceny pro nefiremní zákazníky tak zjevně není žádný.

"Vnímáme mezinárodní srovnání"

"Nemyslím, že ceny v ČR jsou obecně pětkrát dražší, než v jiných zemích," pravil pak náměstek Ebert.

"Velmi vážně vnímáme výsledky mezinárodních srovnání" (míněno cen volání), je ovšem věta, která mne nadzvedla ze židle. ČTÚ totiž může jen velmi těžko něco velmi vážně vnímat, když žádným relevantním srovnáním nedisponuje. Na konci minulého roku si provedl svůj vlastní průzkum, který vešel do dějin jako Tarifgate a se kterým si napříč Českem uřízl ohromující ostudu. Stačí si přečíst článek kolegy Peterky na Lupě, Výzkumného ústavu čar a kouzel či můj.

Mezinárodní srovnání ale jsou. To nejpoužívanější a nejprůkaznější připravuje společnost Teligen a využívá ho kromě řady regulátorů i OECD. ČTÚ by si ho samozřejmě mohl koupit, a to za 3.750 liber - kdyby skutečně chtěl "velmi vážně vnímat výsledky mezinárodních srovnání".

Veřejně dostupné jsou výsledky ze srpna loňského roku, které OECD použilo pro novou letošní telekomunikační zprávu. Teligen porovnává typické spotřebitelské koše určitého počtu hovorů a poslaných SMS, pro které hledá nejvýhodnější tarif ze u dvou největších operátorů v dané zemi. V úvahu bere i různá tarifikační kouzla jako vteřinovou či minutovou tarifikaci, tarifní zvýhodnění či různé balíčky. Do ceny rozpočítávají také různé aktivační poplatky a podobné kejkle, které na své zákazníci operátoři v různých zemích zkoušejí.

Podívejme se, jak si Česko vede v jednotlivých spotřebitelských koších volání a SMS. Ceny (osa Y) jsou v USD přepočtené na paritu kupní síly. Červeně je zvýrazněná ČR, zeleně pak průměr zemí OECD.

 

Sečteno tedy:

  • v ani jednom koši není ČR pod průměrem OECD.
  • ve dvou koších, které odrážejí zřejmě nejčastější profil zákazníků, je ČR dokonce nejdražší z celého OECD.

Takže je jasné, proč si ČTÚ Teligen koupit nechce. Jistě by ho pak někdo mohl začít otravovat s dotazy, proč je  důsledkem jeho regulace nejdražší volání pro nefiremní zákazníky v celém civilizovaném světě.

"Česká republika je v ceně za minutu na průměru EU"

"Podle srovnání cen, které provádí Evropská komise (...) je Česká republika na průměru EU s cenou deset eurocentů za minutu. Rakousko je lehce lepší než my, Německo je daleko za námi, stejně jako země Beneluxu či Francie," dí o několik minut dále v pořadu náměstek Ebert.

To je zřejmě jeden z největších faulů, které ČTÚ (a koneckonců i operátoři) používá. Průměrná cena za minutu totiž zahrnuje volání VŠECH zákazníků operátora. Tedy nejen nefiremních, ale i firemních. Každý, kdo někdy viděl firemní nabídku, asi tuší, že firemní zákazníci cenu za minutu výrazně snižují.

Zvláště v posledním roce je konkurence mezi operátory v tomto případě dost brutální a firmy i státní správa se umí dostat na vynikající ceny.

Nedávno se třeba pochlubilo s osmdesátiprocentním snížením původních cen za volání město Ostrava. Nedalo mi to a požádal jsem ho o novou smlouvu s operátorem (Telefónikou). Výsledek elektronické aukce je neuvěřitelný. Mezi tarify, které Ostrava vysoutěžila, je například paušál za 60 korun, který obsahuje 300 volných minut, 300 volnými SMS a cenou za minutu do sítě O2 50 haléřů a do ostatních sítí za 80 haléřů. SMS nad rámec tarifu stojí deset haléřů.

Tyto nabídky velkým firmám či státní správě (Ostrava má přibližně 1500 SIMkaret) dost výrazně průměrnou cenu za volání snižují. A samozřejmě - pokud nejste úředník ostravského magistrátu - se k nim nedostanete.

Průměrná cena za minutu je tak zcela prázdné číslo, které o cenové úrovni v dané zemi nevypovídá vůbec nic. Její ovlivnění neveřejnými nabídkami pro firmy je totiž obrovské.

"Pokud by se účtovalo po vteřinách, zásadní vliv na cenu to mít nebude"

Velmi zajímavé tvrzení. Podle analýzy sdružení evropských regulátorů BEREC má účtování po minutě za důsledek předražení celkového účtu až o 24 procent oproti skutečně poskytnuté službě a účtování po vteřinách. Čtvrtina faktury sem či tam ale pro úřad zjevně zásadní není. ČTÚ je členem BEREC, takže se může zeptat u svých evropských kolegů.

V Česku účtují po minutách kromě Vodafonu všichni.

"Operátoři pokrývají 60 procent území sítí 3G."

Samozřejmě to není pravda. Operátoři pokrývají necelých deset procent území, šedesát procent se týká populace. V praxi to vypadá tak, že pokud se dostanete mimo některé z pokrytých velkých sídel, signál 3G tam není. Což se fakt nehodí například v momentě, kdy chcete používat některou z aplikací, které jsou náročné na datový tok, jako třeba turistickou mapu.

O tom, že operátoři v Česku pokrývají mizivé procento území 3G mobilním internetem, píše i sám ČTÚ ve své zprávě o vývoji trhu za minulý rok.

V pořadu samozřejmě zazněly i další tvrzení, které se nezakládají na pravdě. Myslím, že těchto pár příkladů ale stačí.

Co s podobným úřadem?

Bludy, které pan Ebert v televizi vypouštěl z úst, vyvolávají velmi vážné pochybnosti. Pochybnosti o tom, zda vedení úřadu, který nás loni stál na své činnosti 429 milionů korun ročně spolyká tři čtvrtě miliardy ze státního rozpočtu, vůbec ví, jaký trh reguluje a co se na něm vlastně děje.

Ministerstvo průmyslu a obchodu - respektive vláda - může ale udělat aspoň jeden malý krok k tomu, aby byla úroveň úřadu lepší. Stačí, když pečlivě vybere člověka, kterým nahradí Petra Štěpánka, kterému končí funkční období v radě letos v zimě. Můžeme jenom doufat, že bude mít o telekomunikačním byznysu v Česku větší povědomí, než dnešní členové rady úřadu.