reklama

Rusko Ondřeje Soukupa: Medaile od Zemana za pomoc uprchlíkům

Autor HN
  • Organizace Občanská pomoc řeší v Moskvě těžkou situaci uprchlíků hlavně z Kavkazu a střední Asie.
  • "Úřady se na nás dívají jako na nebezpečné nepřátele," říká její zakladatelka Světlana Gannuškinová.
  • V úterý dostala od českého velvyslance Vladimíra Remka jménem prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy 1. stupně.
Světlana Gannuškinová přebírá z rukou českého velvyslance v Rusku Vladimíra Remka jménem prezidenta Miloše Zemana českou medaili Za zásluhy 1. stupně. Světlana Gannuškinová přebírá z rukou českého velvyslance v Rusku Vladimíra Remka jménem prezidenta Miloše Zemana českou medaili Za zásluhy 1. stupně. Foto: Velvyslanectví České republiky v Rusku

Organizace Občanská pomoc sídlí ve sklepních prostorách ve dvoře asi deset minut pěšky od českého velvyslanectví v Moskvě. Nebýt zvýšeného počtu lidí z Kavkazu a střední Asie, asi bych to na první pokus nenašel. Uvnitř sedí desítky lidí čekajících na pomoc. Od svého vzniku v roce 1990 organizace pomohla tisícům potřebných. Její zakladatelka Světlana Gannuškinová byla za svou práci nominována na Nobelovu cenu míru, získala celou řadu ocenění včetně Sacharovovy ceny. V úterý dostala jménem prezidenta Miloše Zemana českou medaili Za zásluhy 1. stupně.

Světlanu Gannuškinovou s Českem nespojuje zdaleka jen geografická blízkost kanceláře a našeho velvyslanectví. "Co pojí každého inteligentního sovětského občana s Českem? Především pocit viny za rok 1968. Předtím Češi prostě byli mými spolužáky ze spřátelené socialistické země na moskevské univerzitě. V roce 1968 se mi narodila dcera Aňa, už jsem byla po škole, ale ještě jsem nechodila do práce. Prožívali jsme to: každý den jsme čekali, jestli pošlou vojska, nebo ne. Doufali jsme, že ne, ale nakonec to dopadlo jinak," říká vystudovaná matematička. Nikdy nebyla disidentkou, až do začátku 90. let přednášela matematiku na moskevském historicko-archivním institutu. Patřila ale do šedé zóny, četla samizdaty a k disidentům, kteří vyšli v roce 1968 na Rudé náměstí, chovala velký obdiv.

Obavy se nenaplnily

"Když jsem o pětadvacet let později poprvé přijela do Česka už s vnukem Aljošou, byla jsem připravena na to, že se k nám lidé nebudou chovat dobře. Ukázalo se ale, že Češi už tohle období historie překonali. Proběhla sametová revoluce, lidé žili jinak. Všude jsme se setkávali s vřelou pohostinností. Nikdo nás s Aljošou neobviňoval z toho, co se tehdy stalo. Byl to můj problém, ne jejich," vzpomíná na první návštěvu Prahy počátkem 90. let. Do země se posléze vracela už jako známá lidskoprávní aktivistka.

"V Česku jsem pak byla často, seznámila jsem se s Františkem a Adou Janouchovými na prvním udílení Cen Václava Havla. Dostala ji žena běloruského disidenta Alese Bialackého, který tou dobou seděl ve vězení. František konferenci zahájil v ruštině, což mě úplně dojalo," vzpomíná Gannuškinová. Nejezdila k nám ale jen pracovně. "V Praze několik let žil a pracoval v Rádiu Svobodná Evropa můj syn Petr. Všichni jsme si zde našli přátele. Za to jsem Čechům vděčná. Jediné, co nás rozděluje, je, že nemám ráda pivo. Takže nejlépe se cítím na Moravě, s jejími zámky, úžasnými městečky kolem nich a s jejím vínem," směje se Světlana Gannuškinová.

Cesta k obraně lidských práv prý pro ni byla úplně přirozená. "Bránit lidská práva nezačnete ze dne na den. Už ve škole se mi dařilo připlést se do situací, kdy někoho ponižovali nebo se mu děla nespravedlnost. Teprve během perestrojky se ale začaly objevovat opravdové nevládní organizace, ne jako Svazarm nebo Společnost pro ochranu památníků," vysvětluje. Jejím prvním případem bylo, když ještě v 80. letech vyhodili její kamarádku bezdůvodně z práce. "Koupila jsem si tehdy zákoník práce a pomohla jí napsat oficiální stížnost. Když se v práci dozvěděli, že ji poslala doporučeně, na nic nečekali a vzali ji zpátky. Dobře věděli, že na to neměli právo," vzpomíná na své začátky Gannuškinová.

Ze spolupracovníků nepřátelé

S postupnou erozí Sovětského svazu začaly hlavně na jeho periferiích propukat krvavé konflikty. Jedním z nejhorších byl arménsko-ázerbájdžánský konflikt, který posléze přerostl ve válku v Náhorním Karabachu. V Moskvě se najednou začali objevovat uprchlíci, kteří neměli kam jít, nocovali na nádražích a marně se domáhali pomoci od státních úřadů. Světlana Gannuškinová spolu s kolegy pro ně začala sbírat jídlo, oblečení a snažila se najít nějaké ubytování. Tak vznikla Občanská pomoc.

Na začátku roku 1989 se do Ázerbájdžánu vydala osobně. "Bylo mi 44 let a našla jsem si ve zkouškovém období čas tam vyrazit mezi dvěma termíny zkoušek. Moje dcera a zeť byli tehdy studenty, taky museli dělat zkoušky a přitom měli dvouletého syna. Moc se jim nelíbilo, že mi ho nemohli nechat na hlídání," vzpomínala Gannuškinová loni v rozhovoru pro server Kavpolit. "Byla to šílená doba, lidé se navzájem zabíjeli, přicházeli o střechu nad hlavou. Ale současně jsme měli jasný pocit, že můžeme něco změnit," říkala o tehdejší situaci.

O více než čtvrtstoletí později je situace jiná. "V prvních letech na nás úřady hleděly překvapeně, jako že odkud jsme se vzali, ale současně byly připraveny spolupracovat. Nyní je situace mnohem horší, dívají se na nás jako na nebezpečné nepřátele. Možná že v určitém smyslu je to pravda. V podmínkách naprosté slabosti politických stran se hlavními mluvčími opozičně naladěné části společnosti staly občanské organizace," říká nyní čerstvá nositelka českého vyznamenání Za zásluhy. Občanská pomoc byla ruskými úřady označena jako "zahraniční agent" − kvůli tomu, že získávala peníze na činnost i ze zahraničí.

"Prý se zabýváme politikou a vměšujeme se do ní. Na to mám jednoduchý příklad. Když jste v restauraci nespokojeni s jídlem, tak si můžete stěžovat. Ale to přece neznamená, že se chcete vyměnit s kuchařem," neskrývá rozhořčení Světlana Gannuškinová. "Označení zahraniční agent je určitý cejch, ale vypovídá spíše o těch, kteří ho udělují, než o nás. I když v určitém smyslu jsme agenty těch cizinců − uprchlíků, těhotných žen a jejich dětí. Stejně jako jsme agenty našich občanů, těm pomáháme také," tvrdí ředitelka Občanské pomoci.

Být dobrý se vyplácí

Ruska se dotkla i nedávná vlna migrace z Blízkého východu. Řada uprchlíků ze Sýrie se přes něj snažila dostat do Evropy. Gannuškinová byla osobně za polárním kruhem na hranici s Norskem, kde přešly tisíce uprchlíků. Při hodnocení dopadů této krize je ale opatrná. "Já nechci radit politikům. Myslím si ale, že v Evropě je silná politička, která dokáže přijímat nepopulární rozhodnutí, Angela Merkelová. Německo přijímá velký počet uprchlíků, snaží se jim vytvářet podmínky pro integraci. Není jednoduché nalézt rovnováhu mezi respektem k cizí kultuře a víře a požadavkem přísného dodržování zákonů přijímajícího státu. Někdy může důraz jen na jednu stranu vést k výbuchu. Já mohu jen popřát dostatek moudrosti při řešení otázek migrace. Má dlouhá životní zkušenost hovoří o tom, že nejhumánnější řešení je to nejpragmatičtější. Být dobrý se vyplácí, věřte mi," říká Světlana Gannuškinová.

Ondřej Soukup
Přeposlat
Diskuse
reklama

Unikátní volební model Univerzity Karlovy: Prezidentskou volbu vyhraje na 90 procent Zeman, nebo Drahoš

Vejce na českém trhu jsou kvůli obchodníkům a drůbežářům už dražší než v zemích, kde vypukl skandál s insekticidem

Čeští podnikatelé vydělávají na boomu bitcoinů. Sami si ale myslí, že se trh s kryptoměnou přehřívá

Levnější byty v Praze nebudou, říká ředitel Geosanu Beneš. Se svým týmem se chce zaměřit na energetickou náročnost budov

Praha bude hostit summit prestižní Singularity University. Do Česka se tak sjede vizionářská elita

reklama