reklama

Demolice evropské levice: Socialistické strany včetně ČSSD nezachytily současné trendy a neumějí oslovit voliče

Panorama
  • Socialisté a sociální demokraté ve Francii, Nizozemsku a České republice naprosto propadli. Strany s růží ve znaku ztrácejí voliče i jinde v Evropě.
  • Podle politologa Mesežnikova nezachytily nové trendy, které přišly v souvislosti s globalizací a novými komunikačními technologiemi.
  • Hrozí tradiční levici vyhynutí?
jarvis_59f9e1d9498e34d8191888f1.jpeg Lídr SPD Martin Schulz v kampani sliboval spravedlivější Německo. V době hospodářského růstu na to však voliči neslyšeli. Foto: Reuters

Palác z 19. století na pařížské adrese Rue Solferino 10 blízko nábřeží Seiny a parlamentu býval symbolem síly a moci francouzské Socialistické strany.

Časy prezidenta Francoise Mitterranda z 80. let, a dokonce i nedávná éra prezidenta Francoise Hollanda se teď ale zdají být nekonečně daleko.

Letošní dvoje volby stranu doslova rozmetaly. Tradiční zůstává, to jí nikdo nevezme, ale silná už zdaleka není.

Její prezidentský kandidát Benoit Hamon skončil v prvním kole s šesti procenty odevzdaných hlasů a v novém parlamentu mají socialisté jen 29 poslanců namísto dosavadních 280. Strana má finanční potíže, proto palác a přilehlé budovy prodává. Stěhovat se bude do mnohem skromnějšího sídla na okraji Paříže.

Prudký pád − ale v Evropě mezi socialisty a sociálními demokraty není ojedinělý.

V březnových volbách v Nizozemsku sledovala Evropa se zatajeným dechem, zda nevyhraje krajně pravicová a protimuslimská Strana pro svobodu Geerta Wilderse.

Nevyhrála, ale největším poraženým byla sociálnědemokratická Strana práce. Z 38 poslanců jí po volbách zbylo jen devět.

Němečtí sociální demokraté (SPD) dosáhli nejhoršího výsledku po druhé světové válce. Jen 20,5 procenta hlasů. Ještě nikdy neměli ve Spolkovém sněmu tak slabé zastoupení jako minulý týden, kdy se Bundestag poprvé po volbách sešel.

Jejich rakouští kolegové (SPÖ) sice zůstali ve srovnání s volbami z roku 2013 na stejné úrovni, ale jejich pravicoví soupeři z lidové strany a Svobodné strany Rakouska výrazně posílili.

VÝSLEDKY TRADIČNÍCH LEVICOVÝCH STRAN V LETOŠNÍCH A PŘEDCHOZÍCH VOLBÁCH

Sérii neúspěchů uzavírají čeští sociální demokraté. V Poslanecké sněmovně jim zbylo z 50 křesel 15. Rakouský deník Kurier nedávno nadepsal svoji analýzu úpadku tradiční levice v Rakousku a Evropě titulkem Wie tot is Rot? (Jak mrtvá je rudá?). Socialisté a sociální demokraté pomalu odvykají pocitu, jaké to je, vyhrávat v Evropě volby.

"Strany sociálnědemokratického typu nezachytily nové trendy, které přišly v souvislosti s globalizací a novými komunikačními technologiemi. Tradiční levice nedokáže oslovit své voliče tak, jak to dělají jiné strany. Voliči levice přecházejí ke stranám jiné ideologické orientace, včetně krajně pravicové. Evropská levice je v kritickém stavu a může se stát marginální politickou silou," řekl Hospodářským novinám slovenský politolog Grigorij Mesežnikov.

Oběti ekonomického úspěchu

Německá sociální demokracie se stala obětí velké koalice s křesťanskými demokraty kancléřky Angely Merkelové a paradoxně také šlapající německé ekonomiky. Stranický lídr Martin Schulz v kampani sliboval spravedlivější Německo, ale v době nízké nezaměstnanosti a hospodářského růstu to nezabralo. Křesťanští demokraté navíc sami prosazují dříve sociálnědemokratická témata: zavedení minimální mzdy nebo snížení věku pro odchod do penze.

Tradičního voličstva SPD z řad modrých límečků přitom ubývá s tím, jak některá průmyslová odvětví zanikají. Typickým příkladem je Severní Porýní-Vestfálsko. Dlouhá léta to bývala bašta sociálních demokratů, letos zde ale v zemských volbách jasně triumfovali křesťanští demokraté. Těžký průmysl, zaměstnávající zástupy dělníků, už je z velké části minulostí.

Záběry Duisburgu z původní televizní detektivní série Místo činu s legendárním komisařem Schimanským, na kterých se střídají siluety oceláren, hutních věží a chemiček, už by ve městě nikdo nepořídil. Výroba se přesunula do Číny a dalších zemí.

Tam, kde se nepodařilo vyřešit nezaměstnanost a přechod na jiná odvětví, sílí namísto sociální demokracie spíš protiimigrantská, krajně pravicová Alternativa pro Německo.

Velký vzestup zaznamenala například v Gelsenkirchenu, městě proslulém fotbalovým klubem Schalke 04 a dříve těžbou uhlí, dnes utlumenou.

Rakousko je ekonomicky podobně úspěšné jako Německo a stejně tak mu vládla velká koalice sociálních demokratů a lidovců. Únava z této koalice vedla k tomu, že SPÖ letos 15. října teprve podruhé za uplynulé půlstoletí nevyhrála. Zatímco lidovcům pod vedením mladého Sebastiana Kurze voliči uvěřili změnu, sociálním demokratům nikoliv. Svoji roli sehrálo také téma imigrace. Radikálnější a odmítavější postoj lidovců se více trefil do představ Rakušanů. SPÖ míří i tady do opozice. Sociální demokraté jako vždy zvítězili ve Vídni, ale i tam v některých obvodech sílí krajně pravicoví svobodní.

Odchod do středu i napravo

Ve Francii socialistům odešli voliči do několika táborů. Marine Le Penová a její krajně pravicová Národní fronta prosazovala ekonomický protekcionismus a odpor proti globalizaci i volnému trhu, stejně jako krajní levice Jeana-Luca Mélenchona. Část hlasů socialistům sebralo nové centristické hnutí prezidenta Emmanuela Macrona En Marche! (Vpřed!).

Dalo by se to přirovnat k "českému modelu", kdy hnutí ANO Andreje Babiše přebralo voliče ČSSD.

V zemích, které prodělaly velkou hospodářskou krizi spojenou s nezaměstnaností a tvrdou politikou úspor, nahradila socialisty radikální levice. V Řecku nespokojenost a rozhořčení téměř vymazaly tradičního představitele levice − Panhelénské socialistické hnutí (PASOK). Když krize v Řecku v roce 2011 začínala, mělo v parlamentu těsnou většinu 152 křesel. Po posledních volbách před dvěma lety jich má 17 a jeho místo zaujalo krajně levicové seskupení Syriza. Přes počáteční odpor ovšem musel i vůdce Syrizy Alexis Tsipras přijmout tvrdé podmínky eurozóny pro ekonomickou záchranu země.

V menší míře vyklízí pozice kdysi dominantní Španělská socialistická dělnická strana. Část voličů přešla ke krajně levicové Podemos, odmítající sociální škrty a prezentující se jako hlavní obránce lidí nejvíce ohrožených chudobou a nízkými příjmy.

Ve volbách na konci roku 2015 získali socialisté 22 procent hlasů (nejhorší výsledek od přechodu k demokracii ve Španělsku v polovině 70. let) a Podemos 20 procent.

Slovenská výjimka

Tradiční sociálnědemokratická hesla rovnosti a solidarity si buď přisvojili jiní, nebo ztrácejí přitažlivost. Klasická levice přichází o dosavadní voliče − a nové nezískává. Výjimkou se zdá být Slovensko, kde strana Směr − sociální demokracie premiéra Roberta Fica neztrácí podporu.

"Slovenský systém politických stran je jinak strukturovaný než v ostatních evropských zemích. Vždy tam byla silná národně-populistická strana a Směr Roberta Fica na toto navazuje.

Samozřejmě je to strana s levicovým programem a levicovou rétorikou, ale navazuje na bývalé Hnutí za demokratické Slovensko. Je to stále strana jednoho muže, jako kdysi Mečiarova. Jde o kombinaci nacionalismu, populismu, kritiky Evropské unie, ale zároveň zdůrazňování jejích výhod, kterých si země užívá jakoby díky vládnoucí straně. Pokud nepřijde po Robertu Ficovi nějaký podobný lídr, dostane se tento typ levicové politiky i na Slovensku do krize," říká Grigorij Mesežnikov.

Zatím je ale Slovensko oproti svým sousedům z visegrádské čtyřky ve velkém kontrastu. V Polsku levice úplně zmizela z parlamentu, v Maďarsku je socialistická strana hluboko ve stínu vládnoucích konzervativců premiéra Viktora Orbána. Voliče ztratila jak během finanční krize po roce 2008, tak kvůli vstřícnějšímu postoji k imigrantům ve srovnání se zarytě odmítavým Orbánem. Průzkumy před volbami v příštím roce zatím nasvědčují tomu, že rozdíl bude ještě větší, a že by socialisty dokonce v počtu hlasů a křesel mohla předstihnout xenofobní pravicová strana Jobbik.

Specifická je Velká Británie. Labouristickou stranu tlačí její předák Jeremy Corbyn více doleva, kde není žádná konkurence. V červnových volbách do Dolní sněmovny sice partaj oproti roku 2015 posílila, na návrat k vládě to ale stejně nestačilo. V referendu o vystoupení z Evropské unie voliči Labouristické strany v některých oblastech pomohli vítězství brexitu, přestože vedení labouristů chtělo setrvat v EU.

Otevřenost versus uzavřenost

Německý analytik Wolfgang Merkel předpovídá, že budoucností Evropy nebude tradiční soupeření levice a pravice. Na místo tohoto starého systému nastupuje nové politické rozdělení: mezi tábory zastávajícími otevřenost a uzavřenost společnosti, mezi kosmopolitismem a takzvaným komunitarismem.

Jinak řečeno, mezi těmi, kteří mají dobré zkušenosti s globalizací, volným pohybem zboží, migrací a vším, co otevřenost přináší. A těmi, kteří toto všechno naopak vnímají jako svoje ohrožení.

Podobně budoucnost nastínil už před rokem v rozhovoru pro Hospodářské noviny francouzský politolog českého původu Jacques Rupnik:

"Svět po čtvrtstoletí globalizace, otevírání trhů, otevírání hranic a komunikace je světem, ve kterém si libují elity s určitým vzděláním, jejichž povolání souvisí s tímto vývojem, například cestují. To ale nemusí vyhovovat nebo z toho nevidí prospěch značná část obyvatelstva, která se naopak cítí postižena.

Vidí neblahé důsledky tohoto vývoje, třeba že se pracovní místa stěhovala ze Západu do Asie. Myšlenka, že otevřený globální svět je ku prospěchu všem, že to je win-win situace, je pohádka."

jarvis_59f9e1d9498e34d8191888f5.jpeg
Lídr německých sociálních demokratů Martin Schulz
Foto: Reuters
Martin Novák
Přeposlat
Diskuse
reklama

Babiš dal ve sněmovně dohromady většinu s komunisty a SPD. Do vlády ale chce občanské demokraty

O post prezidenta se utkají Drahoš se Zemanem, Topolánka lidé nechtějí, ukázal nový průzkum

Nablýskané trable: Elon Musk představením nových elektrovozů jen zakrývá problémy Tesly

Mimochodem Davida Klimeše: Rok, kdy se demokraté rozhodli prohrát ve velkém stylu

Až 70 % Čechů platí za tarify podpultové ceny. Jak získat výhodnější podmínky, operátoři tají

reklama