reklama

Největší evropská koksárna přežívá mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty. Při poškození hrozí ekologická katastrofa

Čtěte více: koks | Ukrajina | válka
  • Koksárna v Avdijivce se nachází jen pár kilometrů od fronty mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty.
  • V průběhu posledních třech let zahynulo při ostřelování dvanáct pracovníků, při poškození provozu hrozí ekologická katastrofa.
  • Koksárna dříve dostávala uhlí z území kontrolovaných separatisty. Nyní ho kupuje v Austrálii nebo USA.
jarvis_59b6a739498e27aca1fea93d.jpeg Avdijivský koksochemický závod je největší koksárnou v Evropě a patří do holdingu Metinvest ukrajinského miliardáře Rinata Achmetova. Foto: Marek Dušák

Mohutná oblaka různobarevného dýmu při příjezdu do východoukrajinské Avdijivky uvidíte ještě dříve, než se objeví silueta největší evropské koksárny. Závod již třetím rokem pracuje doslova ve válečných podmínkách. Frontová linie mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty je od továrny vzdálená asi deset kilometrů.

Dnes se zde na místní podmínky prakticky nestřílí. Z okraje Avdijivky slyšíme několik tlumených výbuchů. "To je v pohodě, to bude tak patnáct kilometrů daleko," mává rukou náš řidič Serhyj. Letos v únoru se tu ale tvrdě bojovalo, na město dopadly více než tři stovky střel. Jedna z nich poškodila teplovod, kterým koksárna zásobuje teplem celé město. "Museli jsme něco vymyslet, protože bylo 25 pod nulou, a pokud bychom to rychle neopravili, tak by popraskaly topné baterie v domech. A to už bychom rychle opravit nedokázali," říká generální ředitel avdijivské koksárny Musa Magomedov.

Jeho pozici mu závidí jen málokdo. Ředitelem se stal na konci roku 2012 a o šestnáct měsíců později musel řešit, jak zachovat výrobu v podmínkách těžkých bojů. "Neustále sem něco padalo, dvanáct našich pracovníků zahynulo, dva přímo tady v továrně. Patnáctkrát jsme museli zastavit výrobu, což je obrovský problém. Kdyby totiž teplota v pecích klesla pod 900 stupňů Celsia, popraskaly by vnitřní cihly a závod by byl na odpis. Jednou jsme dokázali během pár hodin postavit náhradní plynovod, jindy vyrobili vlastní generátor elektřiny, vymýšleli jsme unikátní inženýrská řešení," vypráví Magomedov. Podnik zaměstnává čtyři tisíce lidí, což - pokud připočteme členy rodin - je většina obyvatel Avdijivky, v níž dnes žije asi dvacet tisíc obyvatel. Původně jich zde bylo asi o třicet tisíc více. Nyní firma vyrábí 10 tisíc tun koksu denně.

Ekologové si ještě před válkou stěžovali na koncentrace síry a dalších škodlivých látek v ovzduší, při ostřelování bylo nebezpečí ale mnohem větší. "Nádrž s benzolem jednou dostala přímý zásah. Zachránilo nás, že týden předtím jsme skoro všechen benzol odvezli a zastavili jeho výrobu. Takže tam bylo jenom sto tun, normálně jsme tam skladovali i osm tisíc tun. Kdyby střela zasáhla nádrž předtím, přinejmenším půlka fabriky by vyletěla do povětří," zvážní generální ředitel. Dalším problémem jsou odpadní vody. Když vypadne elektřina, a tudíž přestanou pracovat čerpadla, hrozí jejich průsak do podzemních vod.

"Na začátku jsme si mysleli, že nikdo po závodu střílet nebude, když je tak důležitý. Jenže pokud se začne střílet, tak je to všem jedno. Když střílejí po lidech, umírají děti, tak kdo by se staral o nějaké uhlí nebo železo," suše konstatuje Magomedov.

Jedním z paradoxů konfliktu na Donbasu je to, že až do letošního jara avdijivská koksárna odebírala uhlí z šachet v Makejevce a Krasnodonu, které leží na opačné straně fronty. "Bylo to absurdní. Bojovali jsme nedaleko města Horlivka a mezi našimi pozicemi a zákopy separatistů byla železnice. A každý den ve tři odpoledne střelba z obou stran utichla, aby mohl projet vlak," vzpomíná na jaro loňského roku bývalý voják ukrajinské armády Oleksij.

Majitel koncernu Metinvest, pod který spadá avdijivská koksárna, zmíněné doly a celá řada dalších podniků včetně oceláren, Rinat Achmetov se snažil udržet své firmy v chodu. Nejbohatší Ukrajinec byl největším poskytovatelem humanitární pomoci na území pod kontrolou separatistů. Jenže Kyjev nakonec pod tlakem aktivistů z řad veteránů hranici uzavřel a separatisté Achmetovovy podniky na svém území znárodnili. Značná část z nich nyní nefunguje.

To má pro koksárnu ekonomické důsledky. "Teď nakupujeme uhlí z USA, Nového Zélandu nebo Austrálie. Když byly v Austrálii povodně, cena vyskočila na 300 dolarů za tunu, ale koks stál jen 270, takže jsme měli obrovskou ztrátu. Trh s ocelí je otevřený, konkurujeme si s firmami, které mají normální logistiku, a my jsme vůči nim v nevýhodě. Přežíváme díky tomu, že jsme součástí integrovaného koncernu, jinak bychom neměli šanci," uvádí Musa Magomedov.

Ohledně budoucího vývoje jen krčí rameny. "Politici to rozpoutali. Obyčejní lidé za nic nemohou, oni se jen nechali zblbnout propagandou, která jim do hlav cpala bůhvíco. Politici to začali a oni to budou muset ukončit," dodává generální ředitel avdijivské koksárny.

Ondřej Soukup
Přeposlat
Diskuse
reklama

Kellner si v Česku půjčí miliardy. Jsme Češi, tak bychom měli začít tady, říká finanční ředitelka PPF

Merkelová selhala, nepodařilo se jí sestavit vládu a ve hře je možnost, že už nebude kancléřkou. Německu hrozí předčané volby

Začíná první schůze nové poslanecké sněmovny: Babiš nadbíhá KSČM, Okamurovi i pirátům. A zároveň žádá strany, aby tolerovaly vládu

Výměnu pěti Čechů za Alího Fajáda vyjednal bratr ministra Pelikána. V Libanonu pak zůstal jako pojistka

Zlatý gól Michala Šenka: Jak vrátit lidi na hory. Jestli to vůbec jde

reklama