reklama

V Evropě už je jen jedna jistota. Kancléřka Angela Merkelová směřuje ke čtvrtému vítězství

Panorama
Čtěte více: Německo | Merkelová Angela
  • V řadě zemí v Evropě i ve světě se zásadně mění politická scéna, ale přesto je tu jedna jistota: Angela Merkelová a její pozice v Německu.
  • Kancléřka míří za dalším vítězstvím v zářijových parlamentních volbách.
  • Němci ji považují za garanta stability a úspěšné německé ekonomiky.
Angela Merkelová směřuje už ke svému čtvrtému volebnímu vítězství. Angela Merkelová směřuje už ke svému čtvrtému volebnímu vítězství. Foto: ČTK/AP

Která práce je nejtěžší na světě, uvažoval nedávno německý týdeník Der Spiegel. Jeho odpověď? Ani horník v nebezpečném dole, ani cestář v tropických vedrech, ale "být kandidátem na kancléře za sociální demokracii v době, kdy vládne Angela Merkelová".

Kancléřka je v Německu u moci už od roku 2005 a zatím se nezdá, že by se něco mělo změnit. Volby budou letos v září a Merkelové křesťanští demokraté (CDU) dominují průzkumům. Podle těch posledních by CDU volilo skoro 40 procent Němců, zatímco sociální demokracie (SPD) spadla těsně nad hranici 20 procent.

Jak zásadně se situace v Německu liší od spousty jiných zemí v Evropě i ve světě!

Francii vládne Emma­nuel Macron, jehož strana před 14 měsíci ani neexistovala. V Itálii vede v průzkumech hnutí bývalého komika s bizarním programem. V Británii konzervativci spíše než s voliči diskutují mezi sebou, labouristé se zase posunuli směrem k radikální levici.

A to nemluvíme o Spojených státech, kde v Bílém domě sedí Donald Trump, prezident, jakého tato země nikdy neměla.

Tradiční strany mají dost často problém.

O Německu to neplatí. Angela Merkelová směřuje už ke svému čtvrtému volebnímu vítězství. Pokud uspěje, zařadí se po bok Konrada Adenauera a Helmuta Kohla, nejdéle vládnoucích německých poválečných kancléřů. "Němci jsou přesvědčeni, že svět se stal nebezpečnějším. Hlavně po zvolení Donalda Trumpa nebo kvůli sporům s Tureckem a napětí s Ruskem. Většina lidí uvažuje ve stylu: s Merkelovou víme, na čem jsme. Je zárukou určité stability, má velký mezinárodní respekt. Lidé věří, že v neklidné době je lepší mít v čele vlády někoho se zkušenostmi než nováčka," říká v rozhovoru s HN Wolfgang Merkel, profesor berlínského Vědeckého centra pro sociální výzkum.

Uprchlíci? To zvládáme

Němci Merkelovou berou jako kancléřku, která je se svým klidným vůdcovským stylem a schopností vyjednat kompromisy ideální osobou do dnešní rozbouřené doby.

Kancléřka toho využívá. V předvolební kampani se voličům "prodává" jako kandidátka, která znamená jistotu a stabilitu. A má ještě jedno zásadní heslo: bezpečnost. To je téma, které k CDU tradičně patří.

Není tu ale určitý paradox v tom, že lidem slibuje bezpečnost například před terorismem žena, za jejíž vlády do země během pár měsíců přišlo zhruba milion žadatelů o azyl?

Několik lidí, kteří se do Německa dostali jako uprchlíci, se v zemi podílelo na teroristických útocích nebo pokusech o ně.

"Podle toho, co tvrdí čeští politici, to vypadá, že Angela Merkelová zničila Německo. Ale realita je taková, že Německo problém s uprchlíky v zásadě zvládá," říká Vladimír Handl z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Samozřejmě že uprchlická vlna pro zemi znamenala velké těžkosti. Počet přicházejících žadatelů o azyl ale od jara loňského roku klesl na čísla, která Němci vnímají jako přijatelná.

"Němcům nevadilo, že k nim přišel milion muslimů. Vadila jim ztráta kontroly, tedy že se tito lidé do Německa dostali bez jakýchkoliv bezpečnostních prověrek nebo že museli přespávat v parcích a v tělocvičnách. Stát tehdy načas přestal fungovat," připomíná Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů. Ale i s tím je konec: "Po Německu už nespí tisíce lidí ve stanech, kontrola byla obnovena. Německo krizi vyřešilo," říká Eberle.

Část českých politiků a médií o Merkelové mluví málem jako o zrádkyni západních hodnot, která má na rukou krev obětí teroristických útoků. Drtivá většina Němců to ale vidí jinak.

Nechtějí sice, aby se velká migrační vlna opakovala − a v tom se s nimi shodne i Merkelová −, zároveň ale stovky tisíc lidí stále dobrovolně pomáhají s integrací uprchlíků a péčí o ně. "Tato občanská angažovanost je největším lidovým hnutím v Německu po roce 1945," připomíná Vladimír Handl.

Německo dnes stojí hlavně před otázkou, jak integrovat ty osoby, které v zemi dostaly azyl, a jak vyhostit ty, které takový nárok nemají. Němci mají jasno, kdo je pro tento úkol nejvhodnější: Angela Merkelová.

Sociální demokraté, její hlavní soupeři, jsou k uprchlíkům ještě vstřícnější než ona.

Protiimigrantská strana Alternativa pro Německo (AfD) v průzkumech přišla zhruba o polovinu voličů a drží se jen těsně nad pěti procenty. Mnohem více než programem žije vnitrostranickým bojem svých znepřátelených křídel.

"Začala horká fáze předvolební kampaně a oni nejsou schopni nabídnout vůbec nic," popisuje poměry v AfD Jakub Eberle.

Může se to změnit, pokud by Německo zasáhly nové teroristické útoky nebo opět začaly přicházet stovky tisíc uprchlíků a migrantů. Pokud se ale nestane nic mimořádného, míří Angela Merkelová za dalším volebním vítězstvím. Proč ji opozice nedokáže ohrozit?

Šťastná země změnu nepotřebuje

Když sociální demokraté vyměnili lídra a do jejich čela se postavil dosavadní předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, měl raketový nástup. Merkelovou začal rychle dotahovat a v únoru se jeho SPD podle některých průzkumů dostala před CDU.

Takzvaný efekt Schulz, tedy nárůst podpory pro SPD, ale rychle vyprchal. Kromě zmiňované složité mezinárodní situace, kdy lidé sází na "vyzkoušenou" Merkelovou, to způsobily i další faktory. "Německé ekonomice se daří dobře. Je to vlastně šťastná země a v takové zemi lidé na vládu moc naštvaní nejsou," připomíná Vladimír Handl fakt, že Německo je ekonomickým tahounem Evropy.

I v Německu sice roste nerovnost, ale lidé ji nevnímají jako tak zásadní problém jako například ve Spojených státech nebo Velké Británii.

Na boji s nerovností přitom Martin Schulz postavil svou kampaň. Slibuje například zvýšení dávek v nezaměstnanosti pro starší občany nebo zásah proti velkým firmám, které se vyhýbají placení daní. Celkově ale nejde o nijak radikální úkrok doleva. "Schulz vlastně říká, že chce být o trochu sociálnější než CDU. A to nestačí," hledá Jakub Eberle příčiny, proč Schulz na Merkelovou výrazně ztrácí.

Jeho strana má podle Eberleho obrovský problém najít témata, kterými by se od CDU odlišila.

"Schulz udělal chyby. Nevysvětlil, co by jako kancléř dělal jinak než Merkelová. Neútočil na ni. On je přitom vyzývatel a ona je kancléřka. Měl jasně zdůraznit, v čem se liší," kritizuje volební kampaň SPD profesor Wolfgang Merkel.

Martin Schulz to ale nemá vůbec jednoduché. Merkelová své křesťanské demokraty posunula výrazně do středu. Přebírá tedy velkou část témat, která by jinak patřila sociálním demokratům.

Za její vlády Německo například zavedlo minimální mzdu nebo snížilo věk pro odchod do důchodu u některých vybraných profesí. V německých médiích se tak můžeme běžně dočíst, že Merkelová je vlastně nejúspěšnější sociálnědemokratickou kancléřkou v historii. Tento bonmot shrnuje její politický posun.

Své o tom ví novinář Hugo Müller-Vogg, který v roce 2005 vydal knihu rozhovorů s Merkelovou. "Když si tu knihu přečtete dnes, Merkelovou skoro nepoznáte," tvrdil Müller-Vogg koncem dubna v Praze na setkání s několika českými novináři. Merkelová v roce 2005 vedla CDU do voleb vůbec poprvé a měla na německé poměry velmi liberální ekonomický program, ve kterém počítala například se zavedením rovné daně. Voliči se ale lekli a CDU, která v průzkumech drtivě vedla, nakonec volby vyhrála jen s minimálním náskokem.

Merkelová si z toho vzala ponaučení: lidé nemají rádi experimenty. Koneckonců, s heslem "Žádné experimenty" vyhrál přesně před 60 lety volby legendární kancléř Konrad Adenauer.

"Merkelová nemá žádné vize, prodává sama sebe," popisuje její strategii Jakub Eberle. Stejně to vidí i Vladimír Handl: "Merkelová řeší politické problémy krok za krokem tak, jak přicházejí. Nevymýšlí žádná velká témata. A to, co musí řešit, řeší docela dobře."

Dědictví kancléřky: nová EU?

Co Angela Merkelová udělá s mocí, kterou ve volbách nejspíše opět získá? Jak bude vypadat její čtvrtý mandát na postu německé kancléřky?

Merkelová v kampani řekla dnes už slavnou větu: "Doba, kdy jsme se mohli plně spolehnout na jiné, je částečně minulostí… Musíme si říci, že my Evropané musíme skutečně vzít svůj osud do vlastních rukou." Shrnula tak své dojmy z amerického prezidenta Trumpa, který opakovaně zpochybnil smysl NATO.

Znamená to, že Merkelová chce Evropu odstřihnout od Severoatlantické aliance? Rozhodně ne. "Merkelová si velmi dobře uvědomuje, že alternativa k NATO neexistuje," tvrdí Vladimír Handl.

Německo podporuje plány na posílení společné evropské obrany. Ta ale má sloužit k misím mimo evropské hranice, například pro eventuální zásahy proti teroristům třeba v Africe nebo proti pašerákům migrantů do Evropy. To jsou akce, na kterých mají Američané jen omezený zájem. Pro obranu evropského území zůstává NATO nepostradatelné a Merkelová podle analytiků udělá, co bude moci, aby se vztahy s Američany za Trumpa úplně nevymkly z kontroly.

Trumpovi kritici na Merkelovou přenášejí označení "vůdkyně svobodného světa", tedy přídomek tradičně vyhrazený americkým prezidentům. Německá kancléřka se tomu brání. Taková myšlenka je podle ní "směšná a absurdní". Merkelová ví, že kvůli tragické historii by podobná rétorika nebyla vhodná, a Němci navíc na tuto roli ani nejsou připraveni.

Naopak je možné, že kancléřka bude chtít sehrát větší roli v Evropské unii. Nový francouzský prezident Macron má velké plány na posílení integrace. Německo bylo k podobným vizím zatím skeptické, ale Jakub Eberle si myslí, že by se to mohlo změnit.

"Je téměř jisté, že Merkelová už za další čtyři roky kandidovat nebude. Takže bych čekal, že bude mít ohromnou politickou vůli během svého posledního období něco dokázat."

Eberle upozorňuje, že to může být pro Česko hodně složitá výzva.

Pokud Německo s Francií skutečně předloží návrhy třeba na významné předání suverenity v ekonomické oblasti do Bruselu, budou se muset čeští politici vyjádřit, jestli by se Česko mělo přidat, nebo ne. A proč. Kompetentně zdůvodnit ten či onen postoj k EU přitom bývá pro českou politickou scénu dost zásadní problém.


Volby, které mění Evropu

Nizozemsko: březen 2017

V průzkumech dlouho vedl Geert Wilders a jeho krajní pravice. Na poslední chvíli ho ale předstihli liberálové premiéra Marka Rutteho. Wilders i tak skončil na druhém místě, byť dostal méně hlasů, než s kolika počítal. Prakticky všechny důležité strany vyloučily, že by s ním vytvořily vládu. Na žádné jiné se ale zatím nedokázaly dohodnout, a tak Nizozemsko víc než čtvrt roku po volbách stále čeká na nový kabinet.

Francie: květen a červen 2017

Francie zažila politické zemětřesení. Nezpůsobila ho však vůdkyně krajní pravice Marine Le Penová, jak mnozí ještě krátce před volbami předpovídali. Le Penová sice v prezidentských volbách skončila druhá, ale dostala výrazně méně hlasů, než sama očekávala. Zvítězil centristický kandidát Emmanuel Macron, jehož strana ještě zhruba před rokem ani neexistovala. Tradiční strany, republikáni a socialisté, utrpěly drtivou porážku jak v prezidentských, tak v následujících parlamentních volbách.

Německo: září 2017

V Německu podle průzkumů žádné překvapení ani zemětřesení nehrozí. Jasně vede kancléřka Angela Merkelová a její křesťanští demokraté, na druhém místě jsou sociální demokraté. Populisté ze strany Alternativa pro Německo měli ještě nedávno podporu víc než desetiny Němců, teď se ale pohybují jen těsně nad pětiprocentní hranicí nutnou pro zvolení do Spolkového sněmu.

Pokud uspějí, dostane se podobná strana do parlamentu poprvé od konce druhé světové války.

Rakousko: říjen 2017

Průzkumům dlouho dominovala Svobodná strana Rakouska, která má blízko ke krajní pravici. V poslední době ji ale předstihli lidovci, kteří mají nového charismatického lídra, mladého ministra zahraničí Sebastiana Kurze. Je možné, že Svobodná strana se dostane do vlády: koalici s ní nevylučují ani lidovci, ani sociální demokraté. Svobodní už v minulém desetiletí několik let vládli spolu s lidovci.

Itálie: nejpozději květen 2018

Italové musí jít k volbám nejpozději v květnu příštího roku, ale pravidelně se opakují spekulace o předčasných volbách.

V průzkumech vede populistické Hnutí pěti hvězd komika Beppeho Grilla, které podle kritiků není k vládnutí kompetentní. Demokratická strana bývalého předsedy vlády Mattea Renziho trpí vnitřními spory a ztrácí podporu. Bývalý dlouholetý premiér Silvio Berlusconi sice v průzkumech výrazně zaostává, nakonec to ale může být on, jehož hlasy budou při tvorbě příští vládní koalice rozhodující.

Ondřej Houska
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Bude po volbách někdo spolupracovat s Okamurou? Místopředseda hnutí ANO Brabec to nevylučuje

O2 se může dál jmenovat O2. Firma kontrolovaná PPF zaplatí španělské Telefónice za užívání obchodní známky téměř miliardu korun

Rusko vyhostí část amerických diplomatů a zavře jejich rekreační objekty. Reaguje na návrh nových sankcí

Sociální sítě Miloše Čermáka: Návod na použití vlastního života neexistuje. Ale někteří lidé ho mají

Češi za loňský rok prosázeli rekordních 196 miliard korun, nejvíce peněz skončilo v automatech

reklama