reklama

Češi v Evropě Ondřeje Housky: Andreji, Donalde, čtěte!

Autor HN
  • Politici jako Donald Trump nebo Andrej Babiš vůbec nečtou a často se tím ještě chlubí.
  • Četba přitom rozšiřuje obzory, což by politici leckdy potřebovali jako sůl.
  • I mezi politiky nicméně najdeme velké čtenáře. Sečtělost jim obvykle pomohla k lepším rozhodnutím, což pak prospělo i občanům.
jarvis_59133363498ef4a7ddff447e.jpeg Andrej Babiš prý knihy nečte. A ještě se tím chlubí. Foto: HN – Zbyněk Pecák

Na otázku, jaké knihy čte Andrej Babiš, se muž z jeho blízkého okolí jen usměje. "Andrej? Ten knihy nečte a ještě se tím chlubí," odpovídá.

Po politicích nikdo nechce, aby v knihách leželi od rána do večera. Ani by na to neměli čas. Ale konkrétní příklady z minulosti i současnosti ukazují, že četba by jim prospěla. Občas by díky ní mohli lépe vládnout. Čtoucí politik je tedy lepší i pro nás občany.

Konkrétní příklady z Bílého domu: snad nikdo v dějinách lidstva neměl v rukou v jediném okamžiku takovou zodpovědnost jako prezident John Fitzgerald Kennedy v říjnu roku 1962 během kubánské raketové krize. Kdyby podlehl naléhání svých generálů a na provokace Moskvy odpověděl útokem na sovětská raketová zařízení na Kubě, svět by nejspíš sklouzl do jaderné války. Stačilo by jedno Kennedyho slovo.

Prezidentovi jeho těžké dilema usnadnil fakt, že právě četl knihu The Guns of August, Srpnové výstřely. Historička Barbara Tuchmanová v ní popsala začátek první světové války. S velkým důrazem na to, jak k rozpoutání války přispěla chybná očekávání chování jednotlivých evropských mocností.

Kennedy si z knihy vzal lekci: nespěchat do války, protože nikdo si nemůže být jist, jak konflikt skončí. Na Kubu proto americký prezident nezaútočil, a přesto dosáhl svého.

Sovětský svaz musel ustoupit a ještě utrpěl ponížení. Kennedy zvítězil.

Sám s mobilem a brambůrkami

Současného amerického prezidenta Donalda Trumpa jeho blízcí spolupracovníci nikdy neviděli číst byť jen jedinou knihu. Prý nečetl ani svůj bestseller Umění udělat dohodu, který za něj napsal profesionální spisovatel Tony Schwartz. Podobně jako Andrej Babiš ani Donald Trump knihy nečetl a nečte.

Jistě, mohou to být pomluvy, které zhrzení členové Trumpova týmu nakukali médiím. Ale i kdyby neseděly některé detaily, základ je pravdivý, protože ho tak veřejně popsal sám Trump.

V rozhovoru pro deník New York Times podrobně mluvil o tom, jak vypadá jeho každodenní život v Bílém domě. Vstává před šestou ráno a zapíná televizi. Pak během pár minut prolétne titulky novin a v devět hodin má první schůzky.

To, že jeho pracovní den začíná už v devět, Trumpa štve. Než se stal prezidentem, věnoval celé ráno a dopoledne televizi. Víc času na ni má večer. Dlouhé hodiny sedí a sleduje vyhraněně konzervativní stanici Fox News.

V ruce má mobil, a když ho něco ze zpravodajství nebo talkshow zaujme či popudí, hned tweetuje.

Trump večery tráví úplně sám. Manželka Melanie se nepřestěhovala do Bílého domu, ale zůstala s jejich školou povinným synem v newyorském mrakodrapu Trump Tower. Jediným prezidentovým společníkem je tak kromě mobilu pytlík chipsů značky Lay's.

Knihu na Trumpově nočním stolku nebo opěradle křesla nehledejte.

A to má důsledky: když Trump obvinil bývalého prezidenta Baracka Obamu, že mu během kampaně nechal odposlouchávat telefon, všichni se ptali, kde na to přišel. Načež sám Trump přiznal, že to slyšel na Fox News.

Kdo jsou Němci?

V politice je stále menší prostor pro nuance. Klipovité zpravodajství tlačí na čitelné pozice: to je dobré a to je špatné, tihle jsou hodní a tamti zlí. Jenže politika, tak jako život, většinou takhle jednoznačná není.

Četba lidem obvykle pomůže uvědomit si, že leccos je složitější, než se zdá na první pohled. A že kdo nezvažuje alternativy, obvykle se stává fanatikem.

Tento článek v žádném případě není ohrnování nosu nad Trumpem nebo Andrejem Babišem. O tom, jestli dá historie tomu či onomu politikovi za pravdu − jako Kennedymu −, nerozhodne počet přečtených knih. Ale když už politici nečtou, měli by alespoň být ochotni nechat se poučit. Třeba jako někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová, která rozhodně nebyla žádná intelektuálka.

"Všechny názory jsem si zformovala ještě předtím, než jsem dovršila 17 nebo 18 let," řekla jednou pyšně. To rozhodně nesvědčí o myšlenkové otevřenosti.

Ale když se po pádu Berlínské zdi sjednocovalo Německo, Thatcherová si nechala zavolat nejlepší odborníky na německé dějiny. Přišli profesoři Gordon Craig, Fritz Stern nebo Norman Stone. "Kdo jsou Němci?" zeptala se jich Thatcherová podle záznamu, který nedávno zveřejnil britský Národní archiv. Premiérku zajímalo, jestli je Německo plně demokratické, nebo jestli se u něj mohou po sjednocení opět projevit expanzivní tendence. Uslyšela, že demokracie v Německu pevně zakořenila.

Ochota přijímat cizí názory dnešním politikům chybí. Jen těžko se od nich dočkáme toho, co dělal francouzský prezident Francois Mitterrand. Když někam letěl na státní návštěvu, často poprosil pilota, aby nad místem přistání ještě chvíli kroužil. Chtěl dočíst kapitolu knihy, kterou si vzal do letadla.

Srovnejme to s naší realitou: prezidenta Miloše Zemana fotografie zachycují, jak sleduje ruský propagandistický kanál RT. Před lety jistě knihy otevíral velmi často, ale dnes z nich používá především více či méně správně citované bonmoty. Škoda že si nepřečetl třeba něco o Peroutkovi, než začal mluvit o jeho údajně vstřícných názorech na Hitlera.

Jeho předchůdce Václav Klaus nepochybně čte hodně, ale dokáže někdy vystoupit ze své bubliny, přečíst si autora, se kterým nesouhlasí?

Dnešní politici se vymlouvají, že nemají čas. Jejich program je rozplánován den po dni, minutu po minutě.

Ale nic jim nebrání takový program omezit, vyškrtnout nějaké nesmyslné přestříhávání pásky nebo slavnostní otevírání výstavy psů a ušetřit tak čas na četbu.

Příkladem může být Angela Merkelová. Ta je náruživou čtenářkou od mládí a knihu si otevře i teď. A má snad německá kancléřka víc času než čeští politici? Měli víc času Kennedy nebo Mitterrand?

Na konci roku 2013 četla Merkelová knihu Náměsíčníci od historika Christophera Clarka, která vypráví o příčinách počátku první světové války. V médiích to odhalil záznam, který unikl z jednání evropského summitu, kde kancléřka za zavřenými dveřmi knihu zmiňovala. Své kolegy premiéry a prezidenty varovala, že na tomto světě není nic jisté. Pokud se za svobodu a mír nebudeme bít, můžeme dopadnout jako naši předkové.

Když politici čtou o historii

Merkelovou upoutala i jiná kniha. Hledá význam 19. století, doby, kdy se od základů změnil svět a kterou lze považovat za první období globalizace v dějinách − proto se jmenuje Proměna světa. Merkelovou tento titul natolik zaujal, že jeho autora, historika Jürgena Osterhammela, pozvala na oslavu svých šedesátin. Ne kvůli zdvořilostní skleničce, nýbrž proto, aby na oslavě přednesl hodinovou přednášku.

"Jen málo lidí četlo mou knihu od začátku do konce," řekl Osterhammel deníku Guardian o svém díle, které má 1500 stran.

"Ani nemusí a doufám, že to neudělala ani kancléřka. Skutečně skvělé je to, že vysoce postavení politici vůbec knihy o historii čtou."

Jistě, četba sama o sobě z politika neudělá dobrého člověka. Stalin měl rozsáhlé znalosti ruských dějin a literatury. Víme to proto, že historikové prozkoumali jeho knihovnu. Ve většině knih našli podtrhané pasáže a poznámky, které si do nich Stalin dělal svou typickou modrou tužkou.

Ale když pomineme extrémní případy, platí, že četba se politikům hodí.

"Nemůžu říct, že by ze mě knihy udělaly lepšího prezidenta," řekl například velký čtenář Barack Obama.

"Ale určitě mi za těch osm let pomohly zachovat si vnitřní rovnováhu. Bez ní vás post prezidenta vtáhne a už vás nepustí."

Politikům se někdy stává, že se začnou považovat za neomylné, za střed vesmíru.

Jen si vzpomeňte na Václava Klause, Miloše Zemana, na Donalda Trumpa, ale také teď na Andreje Babiše.

Všichni by měli mít na paměti slova francouzského velvyslance ve Washingtonu o americkém prezidentu Woodrowu Wilsonovi: "Kdyby ten člověk žil o pár století dřív, byl by největším tyranem na světě, protože ho ani nenapadne, že by se snad někdy mohl mýlit."

Četba rozšiřuje obzory a dnešní politiky by jejich přehnané sebejistoty mohla zbavit. Přejme si, ať alespoň občas otevřou knihu.

jarvis_59133363498ef4a7ddff4484.jpeg
Současného amerického prezidenta Donalda Trumpa jeho blízcí spolupracovníci nikdy neviděli číst byť jen jedinou knihu.
Foto: Reuters
Ondřej Houska
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Prezident Zeman podepsal milost pro Kajínka. Už ji dostalo ministerstvo spravedlnosti

On-line: Sebevražedný atentátník zabil na koncertě v Manchesteru 22 lidí. Policie už zná jeho totožnost

Česko bez volantu. Vláda by měla jít trendu autonomních aut naproti, myslí si Ťok a chce vybudovat polygon

Trestně stíhaný David Rusňák: Štědrý mecenáš z Brna, který vyrostl na dluhopisech

Zeman ve středu odvolá Babiše a jmenuje Pilného. Vládní krize končí, oznámil Hrad

reklama