reklama

O gravitaci neužitečného a prospěšného

Čtěte více: internet | gravitace | kultura | preference | studium
  • Dobře víme, že místo marnění času na netu by bylo lepší věnovat se studiu, kultuře či něčemu podobnému.
  • Jenže to první nás přitahuje a do druhého se musíme nutit.
  • Braňme se gravitaci pomíjivých věcí.
Tomáš Sedláček. Tomáš Sedláček. Foto: Archiv autora

Určitě jste si při svých cestách životem všimli, že některé věci mají větší gravitaci, než by si racionálně nebo logicky zasloužily, a jiné naopak menší. Tak třeba digitální přístroje nás a naše děti fascinují a přitahují víc, než se nám líbí a je nám mnohdy milé. U jiných věcí je to naopak − třeba kultura, vzdělání, věda, studium. Zde je naopak gravitace, přitažlivost menší, než bychom chtěli. První skupinu věcí bychom si tedy měli odpírat a do druhé se naopak musíme nutit.

Jinými slovy, málokdy potkáte člověka, který si vyčítá, že se na mobil kouká příliš málo a že by na tom měl zapracovat, většinou to bývá naopak. U kultury, čtení, vzdělávání je zase málo lidí, kteří si vyčítají, že to s tím přehánějí a že by měli studovat méně. Koneckonců, znáte někoho, kdo si jako novoroční předsevzetí vezme "v novém roce méně kultury"?

Přitom z čistě racionálního pohledu by to mělo být naopak. Víme velice dobře, že kdybychom místo marnění času na internetu něco studovali, zajímali se o něco, měli bychom z toho mnohem lepší pocit a větší užitek než tupé pasivní koukání do jakési obrazovky. Koneckonců filozof Allan Watts kdysi trefně řekl, že zajímaví lidé jsou lidé, kteří se o něco zajímají. Vnímá vás okolí jako nezajímavé? Začněte se o něco zajímat. Ostatně, obecně řečeno není vůbec špatný nápad si na kus papíru napsat věci a oblasti, které mají větší gravitaci, než bychom chtěli, a do druhého sloupku věci, kterých bychom si přáli dopřávat víc, ale dopřáváme si je (na náš vlastní vkus) příliš málo. A doprostřed, pokud zbude místo, si napsat věci, u kterých jsme s gravitační silou spokojeni.

Koneckonců tento princip lze vystopovat i obecněji. Zakázané ovoce chutná nejlépe, což víme již od Adama a Evy. Zajímalo by mě, zda si před pojedením jablka udělali "cost-benefit analýzu" a jakpak jim to asi mohlo vyjít. Jaká logika je hnala vykašlat se na všechny ostatní plody v rajské zahradě a neomylně se vrhnout právě na to jediné nebezpečné. Pokud vám to přijde jako příliš vzdálená událost, zeptejte se sami sebe, zda bylo opravdu nutné na danou SMS odpovídat při řízení a co člověka vlastně k tak riskantnímu chování vede. Na toto téma máme i mnoho pohádek. Třináctá komnata se dočkala otevření nikoliv kvůli tomu, že by to bylo praktické nebo logické (že by třeba nebylo kam dát lux). Ne, třináctá komnata byla otevřena z titulu nějaké excesivní gravitace, zvědavosti, která k pokoji lákala.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak mám návrh: ať se děti drtí nazpaměť jména hráčů všech sportovních klubů, kdo kam a za kolik přestoupil, ať je zkoušejí z přesných termínů konání a výsledků nejdůležitějších zápasů od okresních přeborů až po mistrovství světa. Fotbal a hokej by byly povinné, ostatní dva až tři předměty volitelné. Navíc by mohly povinně číst bulvár a drtit se ho nazpaměť, až je začne nudit svým opakováním, šedou stejností a obecně nudnou stupiditou. Možná by se pak docílilo toho, že by se dětem znechutil nikoho nic neučící pasivní sport a jiné nedůležitosti. Nebojte, děti to za čas brzy zapomenou, stejně jako zapomenou cokoliv, co se na škole navrčely v současném režimu. Je škoda, že dětem znechucujeme zajímavé věci a ony se pak zajímají o věci nezajímavé. Naopak by to bylo mnohem lepší. Pak by totiž byla naděje, že přesyceni bulvárem a neustále se opakujícími sportovními výsledky by je mohlo zaujmout přemýšlení do hloubky, literatura a nové objevy vědy.

Nešvar českých hospod v poslední době je umisťování plochých obrazovek nad výčep, z důvodů, kterým nerozumím. To můžete být na pivu s Peterem Sloterdijkem, Evou Herzigovou či Davidem Greenem, ale pokud za nimi v pozadí běží na obrazovce reklama na kočičí žrádlo nebo sportovní přenos (obojí mě baví zhruba stejně), zjistím časem, že mi oko tahá obrazovka, nikoliv má společnost, byť to nemá logické vysvětlení.

Tak si tak říkám, abychom ty naše krásné krátké životy neprobendili věcmi, které mají jepičí hodnotu, ale zato velkou gravitaci. Můžete sedět hned vedle štěstí a přitom ty pravé krásy nevidět. A dejte, prosím, ty displeje pryč, čumíme na ně celý den. Hospoda má být odpočinek.

Tomáš Sedláček
Přeposlat
Diskuse
reklama

Concord byl citlivý a bylo nutné myslet napřed, říká jediný Čech, který jej pilotoval. K novým nadzvukovým projektům je skeptický

Firmy hýří optimismem. Lidé nejsou, zaměstnavatelé přesto chtějí nabírat jako nikdy v historii

Ve Velké Chuchli se začíná přepřahat. Rodina developera Radovana Vítka patrně ovládne firmu, která v Praze organizuje dostihy

Jsem eurofederalista, ale šéf německé SPD Schulz mě nepotěšil. Uškodil myšlence evropské federace jako nikdo jiný, řekl Zeman

V Rakousku explodoval plynový terminál, výbuch zabil jednoho člověka. Itálie se chystá na stav nouze, cena plynu stoupá

reklama