reklama

Volebně flexibilní státní rozpočet

Čtěte více: rozpočet | vláda | zaměstnanec | stát
  • Koalice se shodla na zvýšení platů státních zaměstnanců.
  • Peníze se v rozpočtu překvapivě našly, stejně jako se na předvolební sliby najdou vždycky.
  • Ministr financí si posteskl, že vláda nemá priority. Ve skutečnosti je její hlavní prioritou, aby mohla dál vládnout.
Julie Hrstková, komentátorka HN. Julie Hrstková, komentátorka HN. Foto: HN - Jan Schejbal

Dostanete to, co chcete, řekl šéf ANO, exministr financí Andrej Babiš před koaličním jednáním o zvýšení platů. A tak se stalo. Rozpočet dá tomu i onomu a všichni dohromady se budou mít dobře. Růst platů je větší než v podnikatelské sféře, což ovšem v Česku nijak nepřekvapí. I před krizí byl stát ke svým zaměstnancům štědřejší než firmy.

Státním zaměstnancům musíme pogratulovat. Bezpochyby si zvýšení platů zaslouží. Stejně jako by si je zasloužili všichni zaměstnanci této krásné, nicméně levné země. Jednání o platech, které bylo takovou předehrou pro jednání o podobě rozpočtu pro příští rok, na něž si vláda vyhradila další dva týdny času, bylo však natolik groteskní, že si zaslouží pozornost.

Na prvním místě jsou peníze. Těch je jako vždy nedostatek, protože vláda sice postupně slíbila všechno všem, nicméně ministr financí dlouho nevěděl, z čeho by to zaplatil. Stačilo ovšem přehodnotit růst ekonomiky a najednou do příjmů (zatím virtuálních) přibylo jako zázrakem 21 miliard, protože prognóza, to je přece jistota. Kdo by si také vzpomněl na rok 2009, kdy plánovaný rozpočet skončil v rekordním schodku, protože prognóza nevyšla. Nebo třeba na loňský rok, kdy všechno také skončilo úplně jinak, jen podstatně lépe. Tehdy za to však nemohla ekonomika, ale Evropa, která nechápe, že nám má peníze z fondů posílat pravidelně, a ne jen tehdy, když je dokážeme čerpat. Plánování rozpočtů prostě českým politikům moc nevychází. Představa, že český rozpočet je něco, co je přesně dané a nezměnitelné, je proto nesmysl.

Dalších 10 miliard na zvýšení mezd, které nepřinese ekonomika, dodají prý ministerstva. Ta sice původně požadovala z rozpočtu přes 30 miliard navíc pro sebe, ale nakonec asi usoudila, že se ráda podělí. Poznámka ministra Dana Ťoka, který varoval, že v zimě můžou silnice klouzat, protože nebude na údržbu, lze brát jako folklor. Stejně tak velmi pravděpodobná další vystoupení ministrů, kterým záhy dojde, že slibem sice nezarmoutí, ale odbory budou chtít peníze natvrdo a oni je potřebují na spoustu jiných věcí, které slíbili.

I v rozpočtu, o němž bude vláda teprve jednat, budou mít ale velké slovo státní zaměstnanci. Respektive nikoliv jejich platy, ale počet. Rozpočet totiž počítá s tím, že stát přibere dalších zhruba 7,5 tisíce lidí. Část z nich bude hlídat ty, kdo pobírají sociální dávky, další vyřizovat víza zahraničním dělníkům. Většinu nově příchozích mají tvořit učitelé, které školství potřebuje, zřejmě aby vyrovnalo klesající počet dětí. Poslední vrchol populačních ročníků se totiž narodil v roce 2010, posléze počet nově narozených dětí za rok klesl o 10 tisíc. Porodnost se poprvé zvýšila až loni.

S ohledem na celkový růst lidí, kteří v posledních letech pracují pro stát, je ale oněch pár tisíc na další rok jen kapkou. V letech 2012 až 2018 včetně státní správa podle plánu nabobtná o 38,5 tisíce zaměstnanců. Podle ministrů stát nutně potřebuje víc lidí do armády a policie, snad aby nás ochránili před teroristy. Víc úředníků finanční a celní správy má zase zajistit lepší výběr daní, jen se nepočítalo s tím, že zajistí i větší počet soudních sporů firem se státem. Víc hlídačů sociálních dávek zase umí vysvětlit lidem, proč mají vyplnit další dotazník, který stejně podvodníky neodhalí.

Plánovaný rozpočtový deficit 50 miliard korun je tak vlastně s ohledem na více než devítiprocentní přírůstek lidí ve službách státu za posledních pět let docela nízký. A to stále ještě není jisté, jestli dostanou přidáno vysoké školy a doktorandi a jestli bude na všechny politické sliby, jejichž splnění je nyní, měsíc před volbami, to jediné, na čem vládě doopravdy záleží.

Vláda nemá prioritu, řekl k rozpočtu ministr financí Ivan Pilný, který se už kandidovat nechystá. Zapomněl, že jedinou prioritou, kterou členové vlády doopravdy mají, je pokračovat v politice za jakoukoliv cenu. I za tu, že jejich sliby zaplatí někdo jiný někdy jindy.

Rozpočet se možná tváří jako ekonomická bilance, nicméně je výsostně politickou záležitostí. Jenom díky němu mohou politici rozdávat, místo aby se zamysleli nad tím, co všechno by měl stát dělat a jak by to měl dělat. Strašit řeckým dluhovým scénářem v časech nejvyššího růstu ekonomiky v rámci Evropské unie by byl nesmysl. Přesto by si měl člověk − volič − přát, aby si vláda stanovila i jiné priority než vlastní znovuzvolení.

Julie Hrstková
Přeposlat
Diskuse
reklama

Postavila se agresivní politice Ruska a udržela Evropu jednotnou. Nemá charisma, ale lidé jí věří, říká životopisec Merkelové

Plná náměstí a politici na pódiích jsou při kampani minulostí, za voliči se jezdí na vinobraní či poutě

Na startupovou akci do San Franciska přivezli nejsilnější tým Češi. V Silicon Valley však uspěje jen zlomek

Čínské automobilky zvedly kvalitu vozů a po desetileté odmlce zahajují exportní ofenzivu na západní trhy

Sociální sítě Miloše Čermáka: Myslete si o mně, co chcete. Pokud možno něco hezkého

reklama