Spor mezi ČR a EU o "uprchlické kvóty" postoupil do další fáze – Evropská komise poslala vládě tzv. odůvodněné stanovisko, které je vlastně předstupněm před žalobou k Evropskému soudnímu dvoru (jehož rozhodnutí pak může finančně docela bolet). Jsem pevně přesvědčen, že je v zájmu ČR projevit v této věci dobrou vůli.
Je nepochybné, že přerozdělovací kvóty nejsou řešením migrační krize, a ani to už dávno nikdo netvrdí. Jsou pouhou pomocí přátelům v momentálních nesnázích. O tom, že Itálie není s to situaci zvládat, snad není pochyb. Za situaci ve Středozemním moři může asi tak stejně jako ČR (tj. prakticky vůbec). “V nouzi poznáš přítele” je jedno z nejpravdivějších a nejužitečnějších českých přísloví. A my přátele nutně potřebujeme. Bližší a lepší, než jsou členové EU a NATO (pro Itálii platí obojí), nemáme a těžko si představit, že je někde najdeme (nehledě na to, že to by taky leccos stálo). Jistě je na místě se zaobírat i tím, zda by nebylo efektivnější pomáhat nějak jinak - např. posláním našich lidí a techniky do Itálie. Ale když se zcela standardním demokratickým mechanismem dospělo k rozhodnutí, je na místě svá přátelství a spojenectví přetavit v činy. Kromě toho je ale nutné proaktivně spolupracovat na trvalejších řešeních, aby okamžitá pomoc v aktuální nouzi nevedla ke zvyšování motivace ekonomických migrantů přicházet v obtížně zvladatelných počtech.
Častá námitka proti této pomoci přátelům v nouzi je legitimní obava z přenesení problému na naše území, tj. z nárůstu počtu potenciálně nebezpečných nebo obtížně integrovatelných osob. Je tedy na místě se podívat na očekávatelné praktické dopady přerozdělovacích kvót pro ČR. Ve skutečnosti by se náš faktický stav nejspíš příliš nezměnil. Málo se ví, že přerozdělení se týká pouze osob pocházejících ze zemí, z nichž lidé dosud byli se svými žádostmi o azyl vysoce úspěšní. Jinými slovy, nic nás nenutí přijímat evidentní ekonomické migranty - jde pouze o lidi, u kterých je vysoce pravděpodobné, že skutečně prchají před válkou či jiným násilím. Takových lidí ale nyní do Itálie připlouvá poměrně velmi málo, drtivá většina jsou ekonomičtí migranti. Itálie ve spolupráci s unijní agenturou Frontex (s významnou účastí ČR) je nyní konečně poměrně úspěšná v ověřování, odkud migranti přicházejí. Pokud ČR nabídne místa ve svém azylovém systému (to je to, co jsme odmítli udělat), vůbec to neznamená, že bude snadné nebo rychlé tato místa naplnit, zvláště když platí možnost našich úřadů před přemístěním ověřit rizikovost. Takže se netřeba bát stovek a stovek přicházejících. Spíše by se daly čekat desítky. To je něco, s čím máme bohaté zkušenosti a nikdy s tím nebyly nějaké zřetelnější potíže.
Přerozdělení se navíc týká výhradně vyřízení žádosti o azyl. To je procedura, která sice u nás obvykle trvá docela dlouho, ale rozhodně není nekonečná. Během této doby se předpokládá, že se žadatel bude zdržovat na území státu, který žádost vyřizuje, ale v rámci Schengenského prostoru ho k tomu těžko nutit. Pokud tedy má ministr vnitra ve své argumentaci proti kvótám pravdu, že žadatelé přemístění k nám stejně většinou chtějí do Německa, pak by vyřizování jejich žádosti u nás znamenalo z praktického hlediska asi to samé, jako když žádost vyřizuje jakákoliv jiná Schengenská země. Jistě, nějaké náklady by to mělo (zejména na obživu žadatelů), ale oproti finančním přínosům členství v EU, resp. oproti hrozící pokutě od ESD, asi poměrně malé. Pokud ministr vnitra pravdu nemá, pořád půjde o pobyt v ČR tak omezeného počtu lidí, jaký jsme v minulosti hravě zvládali.
Je zřejmé, že kvóty skutečně mnoho nevyřeší (jak např. opakovaně upozorňoval Senát PČR od začátku migrační krize), ale zároveň naše účast by nás mnoho nestála, resp. o mnoho méně než přijít o přínosy členství v EU (nejen ty ekonomické). Tím spíše je na místě projevit dobrou vůli vůči našim přátelům, kteří jsou v nouzi.
A ještě jeden argument úplně nakonec. Pro zemi velikosti a váhy ČR je rozhodně mnohem lepší, když budou společně dohodnutá pravidla v EU dodržována a prosazována. Sami jsme kritizovali, že nedodržování a neprosazování pravidel hodně zhoršilo jak potíže eurozóny s Řeckem, tak migrační krizi. Měli bychom být první, kdo se o důsledné a nediskriminační dodržování a prosazování pravidel v EU zasazuje. Opak rozhodně není v našem zájmu.
