reklama

Dva muži na Eiffelovce a složitý svět vůkol

  • Francouzský prezident Emmanuel Macron přijal v Paříži šéfa Bílého domu Donalda Trumpa.
  • Tématem setkání byl boj proti teroru a jak dál postupovat v Sýrii.
  • Trump neměl setkáním co ztratit, Macron je pod tlakem daleko větším.
Teodor Marjanovič, komentátor HN Teodor Marjanovič, komentátor HN Foto: HN - Tomáš Tesař

Oba jsou nováčky na světové politické scéně. Oba se ve svých zemích postavili do čela trendu, který teď frčí po celém světě, tedy volání po neotřelých týpcích, kteří coby političtí jánošíci přivodí spásonosné, ba spasitelské změny. Oba se stali letos prezidenty. Ale jen těžko byste hledali dva odlišnější politiky než Emmanuela Macrona a Donalda Trumpa. První dost nakažlivě šíří optimismus, druhý dost děsivě sází na pesimismus. Co si tedy asi tak mohli říct, když včera večer spolu se svými manželkami zasedli ke stolu v prestižní restauraci ve druhém patře Eiffelovky?

Jistě, oficiálně to víme. Ladili svůj postup v boji proti teroru. Amerika byla v posledních letech několikrát zasažena (Bostonský maraton, centrum pro handicapované v San Bernardinu; na Times Square v New Yorku bomba naštěstí nevybuchla). I Francie má za sebou zlé roky (promenáda v Nice, redakce Charlie Hebdo a košer supermarket v Paříži, divadlo Bataclan tamtéž). Pokud existuje věc, kterou nutno probrat na nejvyšší úrovni, aby se do budoucna zabránilo teroristům páchat podobné zločiny, je jen správně, že se jí zabývali.

Dále se prý bavili o Sýrii. I to dává smysl. Je to globálně nejvýbušnější válka současnosti, do níž je zapojen leckdo, včetně USA − ty nyní už přímo jednotkami v terénu. Až padne společný nepřítel všech, tedy Islámský stát, a zesílí apel na mírovou dohodu, bude svět akceptovat u jednacího stolu Bašára Asada, krvelačného diktátora, který je ale hlavním strůjcem devastace, a tím pádem i příchodu nejrůznějších sunnitských i šíitských extremistů na syrskou scénu? To je těžký rébus k vyřešení.

Je tu však rozdíl. Trump nemá co ztratit. Doma mu hoří půda pod nohama kvůli podezření o tajné předvolební spolupráci s Ruskem a jeho hackery. Účast na oslavách stého výročí zapojení USA do první světové války mu poskytuje příležitost blýsknout se jako státník, nikoli se pořád cítit jako štvanec.

Macron se sice bude moci pochválit, jak se etabloval, když už měl za dva měsíce ve funkci u sebe na návštěvě Vladimira Putina i Donalda Trumpa − nemluvě o Angele Merkelové, s níž jednal na společném zasedání obou vlád včera dopoledne. Leč Trump je ve Francii tuze nepopulární. Macron proto dost potřebuje, aby setkání skončilo nějakým hmatatelnějším výsledkem než jen prohlášením o "prohlubování spolupráce" a podobně. Ideální by samozřejmě byl průlom ve věci amerického odporu k dohodě o utlumování klimatických změn. Jenže zrovna to pro Trumpa nepřichází v úvahu. Všichni by se mu vysmáli. Moc spasitelské výsledky asi tedy nelze čekat.

Teodor Marjanovič
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Bude po volbách někdo spolupracovat s Okamurou? Místopředseda hnutí ANO Brabec to nevylučuje

O2 se může dál jmenovat O2. Firma kontrolovaná PPF zaplatí španělské Telefónice za užívání obchodní známky téměř miliardu korun

Rusko vyhostí část amerických diplomatů a zavře jejich rekreační objekty. Reaguje na návrh nových sankcí

Sociální sítě Miloše Čermáka: Návod na použití vlastního života neexistuje. Ale někteří lidé ho mají

Češi za loňský rok prosázeli rekordních 196 miliard korun, nejvíce peněz skončilo v automatech

reklama